Nová kniha:

Škrty zabíjejí

16. 5. 2013

Ve Spojených státech přišlo v důsledku vládních škrtů 5 milionů lidí o přístup k zdravotní péči. V Řecku došlo k 200 procentnímu nárůstu počtu případů HIV. V nejpostiženějších zemích stoupl počet sebevražd.

Kdyby byl program vládních škrtů provozován jako klinický test, byl by zrušen. Důkazy, že má smrtící vedlejší účinky, jsou totiž drtivé, vysvětluje David Stuckler, odborník na ekonomiku zdraví z Oxfordské univerzity v explozivní nové knize.

David Stuckler a jeho kolega ze Stanford University Sanjay Basu vydávají v Londýně knihu s názvem The Body Economic: Why Austerity Kills. Dokazují, že vládní škrty mají "ničivý dopad" na veřejné zdraví v Evropě i v Severní Americe.

Zjistili, že v zemích, postižených škrty, spáchalo sebevraždu o 10 000 lidí více než normálně a zaznamenáno bylo od zavádění vládních škrtů o milion více případů deprese než za normálních okolností.

Ve Spojených státech přišlo o přístup k zdravotní péči pět milionů Američanů, prostě proto, že se ztrátou zaměstnání přišli o zdravotní pojištění. Ve Velké Británii ztratilo 10 000 rodin v důsledku sociálních škrtů střechu nad hlavou.

Nejextremnější dopady jsou v Řecku. Tam škrty, které zemi vnutila trojka z EU, vedly v oblasti veřejného zdraví ke katastrofě. Řecko seškrtalo své zdravotnictví o více než 40 procent. O tom, co ve zdravotnictví má být zrušeno, tam při tom nerozhodovali lékaři, ale ekonomové a finanční manažeři. Bylo rozhodnuto snížit výdaje na zdravotnictví na 6 procent HDP. Nikdo neví, odkud toto číslo vzniklo. Je to méně než v Británii a méně než v Německu.

Důsledky byly šokující. Škrty v rozpočtu projektů na prevenci proti HIV vedly k nárůstu onemocnění HIV o 200 procent. Je to způsobováno mimo jiné velkým nárůstem uživání drog prostřednictvím injekčních stříkaček v situaci, kdy více než 50 procent mladých lidí je nezaměstnaných a výrazně vzrostlo bezdomovectví. Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby každý narkoman měl k dispozici 200 čistých injekčních stříkaček ročně, v Řecku jich má k dispozici tři ročně.

Počet sebevražd býval v Řecku mezi nejnižším v Evropě. Nyní stoupl o šedesát procent.

Každá sebevražda odpovídá asi 10 pokusům o sebevraždu a přibližně 100 - 1000 nových případů deprese (ten počet se v různých zemích liší).

V řeckém zdravotnictví je také dnes drastický nedostatek základního lékařského vybavení, jako jsou chirurgické rukavice. Lékárny přestaly poskytovat více než 200 léků, protože si je nemohou dovolit.

Jenže takto drastický dopad na zdraví lidí není nutný. Autoři knihy zkoumali data z velkých hospodářských krizí v minulosti: z Velké hospodářské krize v USA ve třicátých letech, z brutálního přechodu Sovětského svazu na tržní ekonomiku a z bankovní krize ve Švédsku začátkem devadesátých let, z velkého hospodářského dabaklu ve východní Asii koncem devadesátých let a z bolestivých reforem pracovního trhu v Německu. Zkoumali jak růst nezaměstnanosti ovlivňuje zdraví lidí. Zjistili, že v době nezaměstnanosti stoupá počet sebevražd. Zkoumali, zda se tomu dá zabránit.

Rychle se ukázalo, že v době hospodářských krizí se situace v různých zemích radikálně odlišuje. V některých zemích se politikům podařilo zvládnout důsledky krize dobře a zabránili vzrůstu sebevražd a depresí. V jiných ne.

Investice do intenzivních programů, které pomáhaly lidem znovu získat zaměstnání, které byly zavedeny ve Švédsku a v Německu, fungovaly velmi dobře. Ve Švédsku v době krize dokonce počet sebevražd poklesl.

V zemích, kde i v krizi pokračovaly investice do široké sociální podpory, byl dopad krize malý. Analýza dat z Velké hospodářské krize v USA ve třicátých letech ukázala, že každých 100 dolarů sociální pomoci vedlo k poklesu počtu úmrtí o 20 úmrtí na 1000 narození, k poklesu počtu sebevražd o 4 na každých 100 000 obyvatel a k poklesu počtu úmrtí na zápal plic o 18 úmrtí na 100 000 obyvatel.

"Když tato krize začala, byli jsme svědky toho, jak se historie opakuje," vysvětluje Stuckler. "Například ve Španělsku, které neinvestovalo do programů pro návrat lidí do práce, jsme byli svědky nárůstu počtu sebevražd. Ve Finsku a na Islandu, v zemích, které podnikly kroky na ochranu svých občanů v těžkých časech, nedošlo k zvýšení počtu sebevražd ani zdravotních problémů."

Zhoršení veřejného zdraví tedy není nutným důsledkem hospodářských krizí, ale je to důsledkem politických rozhodnutí. Island utrpěl nejhorší bankovní krizí v historii: tři největší banky na Islandu zbankrotovaly, zadluženost Islandu stoupla na 800 procent HDP a pod tlakem veřejnosti nechal prezident občany hlasovat o tom, co dělat v krizi. 93 procent obyvatel hlasovalo proti návrhu napravit neodpovědnost bankéřů tvrdými škrty ve zdravotnictví a v sociálních programech.

"Islandské zdravotnictví zadarmo pro všechny zůstalo funkční, nikdo neztratil do něho přístup. Do islandského zdravotnictví bylo naopak investováno víc peněz. Nedošlo k nárůstu sebevražd ani depresí. Lidé začali konzumovat daleko víc místních ryb, takže se zlepšila jejich životospráva. A země, která r. 2011 byla nejspokojenější zemí na světě, se na vrchol tohto žebříčku brzo vrátila."

Stuckler také poukazuje na to, že Island ani jiné země, které "ochránily své občany v dobách, kdy to potřebovali nejvíce" to neučinily na úkor hospodářského oživení. "Nepřivedlo je k bankrotu, že zavedly programy na návrat lidí do práce nebo na jejich ochranu před bezdomovectvím." Island je nyní v rozkvětu: nezaměstnanost poklesla pod 5 procent a růst HDP překročil 4 procenta - je to daleko více než v jiných evropských zemích, které utrpěly velkou krizi.

Země, které - jako ve Skandinávii - podnikly moudré, efektivní a rozumné kroky na pomoc občanům v krizi, zaznamenaly prospěch nejen v zlepšeném zdraví svých občanů, ale také v ekonomické oblasti. Investice do programů, které podporují zdraví národa, jsou motorem hospodářského oživení.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.5. 2013