Málo grantů ERC -- co jiného bychom měli čekat?

14. 5. 2013 / Václav Hořejší

Při posuzování ERC projektů hrají roli dva zásadní faktory - kvalita vlastního projektu a kvalita uchazeče. Kvalita uchazeče se samozřejmě posuzuje podle toho, co už dokázal, jaký má seznam publikací. Konkurence je tak velká, že kdo nemá seznam publikací plný "klenotů" typu Nature, Science, Cell, Immunity, J. Exp. Med., atd, prostě nemá šanci. Kde by k něčemu takovému přišli čeští vědci??

Musíme si uvědomit, že po tristním komunistickém období přišla v některých ohledech ještě horší 90. léta. Finanční situace českého výzkumu byla tehdy skutečně kritická, byl to v podstatě boj o přežití. A v hlavních experimentálních přírodovědeckých oborech se bez slušného financování prostě neobejdete (lepší je to v oborech teoretických -- to také může být důvod, proč jsou u nás relativně dobré).

Systematicky a poměrně výrazně se financování výzkumu zlepšovalo za vlád s dominantní pozicí ČSSD cca od roku 2000, takže alespoň na některých pracovištích začala být situace celkem obstojná někdy kolem roku 2005; od roku 2008 ovšem opět přinejlepším stagnuje (ve skutečnosti se pro základní výzkum opět zhoršuje). Využít lepších podmínek k vybudování "vědeckých škol" produkujících ty publikace v "hvězdných" žurnálech trvá mnoho let -- toho se nám bohužel doposud nedostalo. Takoví Rakušané mají relativně dobré podmínky ne nějakých 5 let, ale alespoň třicet let. O Britech, Holanďanech a Němcích ani nemluvě...

V těch finančně náročných experimentálních oborech základního výzkumu jsme proto stále hodně pozadu. Náš odstup od evropské špičky, ale i lepšího průměru (např. Rakouska) je v naprosté většině oborů velký a není jasné, jestli se vůbec postupně zmenšuje.

Pokud bychom na tom tedy byli v získávání grantů ERC lépe, než na tom jsme, byl by to tak trochu zázrak. Ostatně -- ve kterých aspektech společenského života (HDP na hlavu, kvalita státní správy, soudnictví, index korupce, atd.) jsme v Evropě alespoň na 20. místě? Mnoho jich asi není...

Úplně stejně jsou na tom samozřejmě skoro všechny "postkomunistické" země. Polsko má 4X víc obyvatel, takže "na hlavu" jsou stejně "úspěšní" jako my. Výjimkou je Maďarsko. Tam myslím hraje roli to, že už během komunistického období měli tamní vědci povolené bohaté styky se Západem, ba dokonce s maďarskými emigranty. Tyto spolupráce byly naprosto zásadní, takže Maďaři měli hned po roce 1989 značný náskok, který si udržují i přes velké domácí problémy.

********

Na druhé straně onen zajisté neuspokojivý stav přímo volá po tom, abychom mnohem lépe využívali ty omezené prostředky, které máme k dispozici. Jsem přesvědčen, že přinejmenším třetina (pravděpodobně více) všech prostředků se vynakládá na velmi nekvalitní výzkum. S tím souvisí, že české výzkumné instituce (částečně s výjimkou ústavů AV) neprošly žádným náročným kvalitativním hodnocením, které by v systému identifikovalo "suché dřevo". Systém kvantitativního hodnocení, onen pověstný "kafemlejnek", byl zatížen tak zásadními problémy, že bohužel do značné míry zdiskreditoval i upřímně míněné a oprávněné snahy o objektivizované hodnocení vědecké výkonnosti.

Mohlo by se zdát, že náš stát věnuje na výzkum a vývoj poměrně hodně peněz. To je pravda, ale jen zčásti. Od roku 2000 do roku 2007 jsem měl v tomto ohledu pro politiky převážně slova chvály. Každým rokem se zvyšovaly prostředky věnované na podporu výzkumu o více než 10%, byly vypisovány programy dlouhodobě podporující kvalitní vědu, vědci začali být konečně poměrně slušně placeni. Jak už jsem řekl, podmínky v alespoň některých našich laboratořích začaly být víceméně srovnatelné s těmi "západními".

V posledních letech se ale bohužel stále více prosazuje krátkozraká orientace na údajně ekonomicky efektivní "aplikovaný výzkum" (ve skutečnosti firemní průmyslový vývoj a inovace). Jsem hluboce přesvědčen, že orientace státní podpory na aplikovaný výzkum, vývoj produktů s rychlou komerční návratností a na podporu průmyslových "inovací" v soukromých firmách, je zcela chybná. Skutečně kvalitní a ekonomicky výrazné výsledky plynou pouze ze špičkového základního výzkumu.

Nejlepším příkladem jsou světově významné léky z laboratoře A. Holého, které začínaly před 30-40 lety jako typický základní výzkum na světové úrovni.

Jsem proto hluboce přesvědčen, že veřejné prostředky se nejlépe využijí, budou-li investovány do skutečně špičkového základního výzkumu, zvláště v některých fyzikálních, chemických a biologických oborech.

Ze světově špičkového základního výzkumu se potenciálně ekonomicky výnosné aplikace a spin-off firmy, které je dotáhnou ke komerčnímu využití, vylíhnou spontánně, samy od sebe, tak jak je tomu všude na světě.

Jako "vývoj" a zvláště "inovace", může firma (nebo s ní spolupracující výzkumné pracoviště) vykazovat skoro cokoli -- s trochou nadsázky můžeme říci, že takovou inovací, na kterou může firma úspěšně žádat o 50% státní podporu, je přechod od výroby bílých ponožek na proužkované, nebo od výroby bílého jogurtu k ovocnému. Jako náklady na vývoj se s trochou obratnosti dají vykazovat i náklady na některé technologicky náročnější části výroby (např. kontrola kvality pomocí složitých a drahých přístrojů).

Je samozřejmé, že takový "příspěvek na inovace" z veřejných peněz se velice hodí, a mnozí to budou jistě považovat za mnohem užitečnější využití peněz daňových poplatníků, než zkoumání vlastností nějakých podivných genů, enzymů a buněk v ústavech Akademie nebo na fakultách.

V poslední době zažívám opět jakýsi pocit déjà vu -- koncem 80. let jsme zakoušeli také velký tlak na "aplikované výsledky"; tehdejší "Státní komise pro vědecko-technický a investiční rozvoj" (SKVTIR) používala prakticky stejné argumenty a jazyk, jako dnes Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora či Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Mnozí z nás měli desítky patentových přihlášek a získávali tak chválu "těch nahoře", i když oni i my jsme věděli, že je to nesmysl.

Někteří z tehdejších úředníků SKVTIR jsou prostě zase zpět v sedle...

Závěrem:

Mají-li být snahy o povznesení českého výzkumu míněny vážně, hlavní snahou příslušných orgánů státu (tedy především Rada pro výzkum a vývoj, MŠMT a Akademie věd) by mělo být opravdu intenzivně a účinně tlačit na podstatné zlepšování úrovně českého základního výzkumu, který na špičkové světové úrovni rozhodně není (čest ojedinělým výjimkám). Ačkoli se úroveň české vědy zlepšuje, světová špička pádí rychle kupředu, takže rozdíl bohužel zůstává stále značný.

Vytisknout