O české zabedněnosti

19. 3. 2013

Je prostě třeba vnímat širší souvislosti tuzemských dějů. My, rození provinciálové, na to nejsme zvyklí. Příliš dlouho byly evropské a světové tlaky bez nás (a často o nás a proti nám) zvažovány ve Vídni (a pak v Paříži, Londýně, Berlíně, ba pouze v Mnichově, v Moskvě, Bruselu či ve Washingtonu). Zatímco si v Praze vždycky nějací ti staročeši s mladočechy leželi ve vlasech, perouce se o záležitosti místního významu. Z hlediska kvality života lidí této země jsou ale místní záležitosti málo určující, nikdy nejdůležitější a často bezvýznamné.

Zdroj: Martin Hekrdla, "Do třetice všeho zlého" ZDE

Pozn. JČ: Ano, přesně tak. V České republice se řeší zápecnické pitomosti. Ačkoliv je už čtyři sta let domácí česká hospodářská, politická a sociální situace určována v zahraničí, Češi to nevnímají, nestarají se o to a nesnaží se vypracovat si strategii, jak by mohli pomocí svých zahraničních spojenců začít ovlivňovat svůj osud. Hašteří se o pitomostech, zatímco o jejich osudu rozhodují jiní.

Jan Čulík, "ČR nemá v občanstvu na Západě strategické spojence" ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 19.3. 2013