Úvodem k prohlášení MZV Syrské arabské republiky o roli Turecka v syrské krizi

13. 3. 2013 / Petr Schnur

Turecko patří spolu s Katarem, Saudskou Arábií, Francií a Velkou Británií k nejaktivnějším podporovatelům ozbrojených skupin, které se všemi prostředky snaží svrhnout vládu Syrské arabské republiky a do dnešního dne odmítají jakýkoliv politický dialog. Syrské ministerstvo zahraničí vypracovalo k aktivitám Turecka dokument, který předalo OSN. Zde je jeho česká verze.

Zároveň uveďme ve stručnosti alespoň několik faktů o situaci v Turecku, které se tak houževnatě zasazuje za demokratizaci Sýrie.

Před rokem, v březnu 2012, mělo být v německém Bochumu předáno tureckému premiérovi Erdoganovi vyznamenání za lidskost a toleranci Steiger-Award. Pro Kurdy, alávity, Asyřany, odboráře a všechny ty, kteří jsou dnes a denně konfrontovaní s pošlapáváním demokratických práv tureckými státními orgány, se jednalo o cynickou provokaci. Do bochumských ulic vyšlo na 23 tisíc lidí, aby této frašce zabránili. Spolu s nimi pochodovaly další 3 tisíce z kurdských, asyrských a arménských spolků. Turecká občanská iniciativa Demokracie za mřížemi hovořila o 'dramatickém zhoršení politické situace vzhledem k demokratickým právům za vlády Erdoganovy AKP'.

Jen za rok 2011, kdy se Turecko aktivně zapojilo do vojenské a logistické podpory syrských "rebelů", zaregistrovala turecká organizace na obranu lidských práv IHD více než 6 800 politicky motivovaných zatčení. Cílem těchto represí již nejsou pouze aktivisté národnostních menšin, ale stále častěji i občanská společnost jako taková. Německá aktivistka na ochranu lidských práv Martha Ostheimová uvedla v časopise odborové organizace Ver.di, že v německých médiích existuje de facto zákaz o této situaci informovat.

V návaznosti na její slova se podívejme na jeden konkrétní příklad, který dokazuje aktuální platnost hesla "zloděj křičí 'chyťte zloděje'" - na situaci tureckých kolegů-novinářů.

Mezinárodní organizace na ochranu žurnalistů Commitee to Protect Journalists (CPJ) v New Yorku uvedla v říjnu minulého roku, že se v tureckých věznicích nebo ve vazbě nachází 76 žurnalistů. Zpráva International Press Institut (IPI) z prosince minulého roku hovořila o 57 uvězněných, kromě 700-1000 probíhajících soudních procesů. Turecko tedy v tomto směru zaujímá světový primát, dokonce i před Čínou. CPJ hovořila ve stejné době o 27 uvězněných čínských žurnalistech, IPI o 34. Vezmeme-li v potaz počet obyvatel, může si každý z nás udělat sám obraz nejen o morálním právu turecké vlády aktivně zasahovat do událostí v sousední zemi, ale zároveň i o mravním a politickém úpadku Západu - o farizejské fasádě, za kterou se schovává zájmový klub zvaný "Přátelé Sýrie". A v neposlední řadě o dezolátním stavu instituce, kterou obecně nazýváme "svobodná média".

Petr Schnur

V Praze dne 19.2.2013

Velvyslanectví Syrské arabské republiky v Praze si dovoluje zaslat stanovisko k turecké roli v syrské krizi, které zaslalo Ministerstvo zahraničních věcí Syrské arabské republiky generálnímu tajemníkovi OSN a předsedovi Rady bezpečnosti.

  • ˙ Nová etapa ve vztahu mezi Sýrií a Tureckem začala v roce 1998 na přání Sýrie, aby vztah s Tureckem byl co nejbližší. Turecký stát, který se Sýrií sousedí má i hodně blízkou historii. Sýrie se domnívala, že bližší vztah s Tureckem je v národním zájmu obou zemí.
  • ˙ Syrská krize ukázala pravou tvář turecké vlády a Strany spravedlnosti a rozvoje. Turecko pokračovalo ve vyvíjení agrese proti Sýrii a jejímu lidu od počátku krize v Sýrii podle následujících skutečností: a) Turecko uvedlo, že syrský postoj k přítomnosti ozbrojených skupin je lživý a syrská vláda zabíjí mírumilovné neozbrojené občany. Turecká vláda věděla o přítomnosti ozbrojených skupin v Sýrii od počátku událostí.

    b) Následně Turecko pokračovalo ve vyvíjení nátlaku proti Sýrii a jejímu národu, vrcholem bylo přerušení vztahu mezi syrskou a tureckou vládou a prohlášení, že prezident Bašár al-Asad musí odejít. Turecká vláda uvalila ekonomické embargo na Sýrii, zmrazila syrský kapitál ve svých bankách a zavřela hraniční přechody pod záminkou, aby se nemohly dodávat zbraně.

    c) Turecko oficiálně hostilo několik konferencí o syrské opozici.

    d) Turecká vláda od začátku věděla o systematickém ničení veškeré infrastruktury v Sýrii, institucí a továren, veřejného a soukromého majetku, nejvíce v kraji Aleppa, kde byly vykradené továrny a následně rozprodány v Turecku pod dozorem turecké vlády.

    e) Turecko se stalo centrem sponzorování, výcviku a vyzbrojování teroristických skupin, kde je jim umožněn přechod přes syrsko-turecké hranice. Toto se týká především členů organizace al-Kajda a Fronta al-Nasra (Fronta vítězství). Turecko spolupracovalo se Spojenými státy americkými a některými arabskými státy za účelem politicky zakrýt činnost těchto ozbrojených teroristických skupin.

    f) Turecko zneužilo proces syrských žadatelů o azyl jak lidským, politickým, tak i bezpečnostním způsobem. Ve spolupráci s ozbrojenými teroristickými skupinami napomáhá syrským občanům k opuštění Sýrie. Pokračuje ve výzvě mezinárodnímu společenství k podpoře budování chráněných uprchlických táborů na území Sýrie. Toto má za cíl vybudovat bezpečnostní zóny na hranici s Tureckem a tyto zóny budou plně pod dohledem Turecka a ozbrojených teroristických skupin.

    g) Organizace NATO se může pravděpodobně zúčastnit konfliktu v Sýrií, když byly na turecké území rozmístěny rakety Patriot.

    h) Turecko zneužilo každou událost na hranicích se Sýrií za účelem vojenské intervence. Turecké vojsko je ve stavu připravenosti na syrské hranici.

  • ˙ Turecká vláda vyvíjí agresivní tlak, aby znemožnila uskutečnit politický program, který navrhl prezident Bašár al-Asad. Vyvíjí tlak, aby neumožnila syrské vládě uskutečnit mírový politický program jako řešení syrské krize. A nadále vyvíjí tlak na opozici, aby zamítla ten program.
  • ˙ Turecká vláda přímým i nepřímým způsobem ovlivňuje dění ve vnitřních záležitostech Sýrie a to tak, že porušuje obsah a smysl Charty OSN, principy mezinárodních zákonů a základní dobré vztahy mezi sousedními zeměmi. Turecká vláda porušuje také základy mezinárodních zákonů a jejich principy a to následujícími skutečnostmi:

    1) Turecko stojí proti jasnému názoru Mezinárodního soudního tribunálu v procesu proti Nikaragui z roku 1986, kdy Mezinárodní soud rozhodl. "Když jeden stát podporuje a sponzoruje ozbrojené skupiny uvnitř druhého státu za účelem změny vlády tohoto státu, jedná se o vměšování do jejich vnitřních záležitostí, bez ohledu na politický cíl sponzorujícího státu." Toto právě uskutečňuje Turecko, když podporuje ozbrojené teroristické skupiny.

    2) Ve stejném procesu bylo rozhodnuto "Vměšování, pokud nastane, nesmí být v rozporu se svrchovaností státu a s použitím násilí ani s použitím aktivní destrukce."

    3) Odstavec č.4, paragraf 2 Charty OSN: "Všechny členské země Charty OSN se zavazují dodržovat vzájemné vztahy, nebudou vyhrožovat použitím síly nebo používat sílu proti svrchovaným státům nebo jejich svobodné politice."

    4) Text prohlášení principu mezinárodních zákonů, který upravuje přátelské vztahy mezi státy podle Charty OSN ( Rezoluce Valného shromáždění OSN 2625(D-25) z roku 1970), který je již součástí mezinárodního zvykového práva:

    a) "... jelikož činy, které jsou jakýmkoliv druhem vměšování do vnitřních záležitostí jiných států, nejen že porušují smysl a text Charty OSN, ale výsledkem je i ohrožení míru a mezinárodní bezpečnosti."

    b) Podle Charty je principiální nevměšování do záležitostí jiných států. " Žádný stát nebo skupina států nemá právo se přímým nebo nepřímým způsobem vměšovat do vnitřních nebo zahraničních záležitostí jiných států. Vojenské intervence nebo vyhrožování státu nebo jeho politickému, ekonomickému nebo kulturnímu statutu je považováno za porušení mezinárodního práva."

    c) "... žádný stát nesmí podporovat, nebo pomáhat, nebo sponzorovat teroristické nebo vojenské aktivity, které mají za cíl zničit druhý stát prostřednictvím síly, nebo se vměšovat do občanského konfliktu jiného státu."

    d) "Každý stát si může nezávisle zvolit způsob svého politického, ekonomického, sociálního života bez jakéhokoliv vměšování jiných států do jeho vnitřních záležitostí."

    e) "Každý stát se zavazuje, že nebude vykonávat cokoliv, co by mohlo být považováno za narušení jednoty a stability jiného státu, jeho regionální bezpečnosti. "

    5) Rezoluce č. 1373 z roku 2001. "OSN žádá státy:

    - aby učinily všechna nutná opatření podle zákonů, místních a mezinárodních, dříve než udělí statut azylu, aby ten kdo obdrží tento statut nemohl plánovat a účastnit se páchání teroristických činů

    - aby zajistily, že ten, kdo spáchá teroristický čin nebo se na něm podílí, nepoužíval a nezneužil azylové centrum. Toto je ve shodě s mezinárodním právem, tak aby bylo zajištěno, že nedochází ke zneužívání statutu politického azylu pro zamítnutí předání podezřelých z teroristických činů".

  • ˙ Syrská vláda respektuje turecký přátelský národ a domnívá se, že činy jiných států a zvláště turecké vlády mají za cíl poškodit kroky, které učinila syrská vláda pro uskutečnění jejího politického programu v řešení současné situace v Sýrii. Politický program má za cíl zastavení násilí, národní diskuzi, usmíření, obnovení a navrácení bezpečnosti a stability do země. Toto vše v zájmu nastolení a uchování míru v oblasti a ve světě.
  • ˙ Závěrem, z výše uvedeného lze říci, že turecká vláda porušuje a překračuje základní principy mezinárodního práva, na kterých se dohodlo mezinárodní společenství. Turecko porušuje principy nevměšování do záležitostí sousední země způsobem, který ohrožuje mezinárodní bezpečnost a mír. Turecko se snaží používat sílu přímým i nepřímým způsobem, když podporuje zničující aktivity v Sýrii a podporuje terorismus. Turecko jasně prohlašovalo, že jeho cíl je zničit syrskou vládu a její politický systém. Toto je jasný důkaz porušování principu nevměšování do vnitřních záležitostí jiných států.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 13.3. 2013