Nedemokraticky laděná diskuze v České televizi v rámci festivalu Jeden svět

12. 3. 2013 / Daniel Veselý

Monopol Člověka v tísni, časopisu Respekt a České televize ve vzájemné součinnosti na prezentaci lidských práv je dle mého soudu nešťastný. V diskusi ZDE k dokumentárnímu snímku Boj o Sýrii, Hamá 82-11 pozvaní hosté včetně moderátora Tomáše Lindnera z Respektu zastávali oficiální stanovisko k současnému dění v Sýrii: revoluce je demokratická a bojuje se proti brutálnímu režimu. My (Západ) stojíme na straně dobra a bojíme se vlivu "extrémistů". Neobstojí tvrzení pořadatelů, že se jim nepodařilo sehnat zastánce odlišné perspektivy; taková diskuse pak není diskusí, ale silně připomíná monolitní přitakání z totalitních dob. Jednoduše nemá ve veřejnoprávním médiu co dělat.

Diskutující se v podstatě jen utvrzovali ve svém pohledu na syrský konflikt. Proč pořadatelé o účast na diskusi nepožádali české novináře, kteří se nedávno ze Sýrie vrátili -- Tomáše Cinku, Radovana Rybáka a Terezu Spencerovou? Spencerová pro Literární noviny psala reportáže přímo z Damašku, kde má režim stále nezanedbatelnou podporu ZDE. Pokusili se organizátoři oslovit třeba politologa Petra Schnura, jehož text kritizující roli Západu v syrské tragédii vyšel nedávno v deníku Právo? Máme v tom spatřovat nedbalost či nedobrou vůli? K čemu je pak "diskuse", kde se nestřetávají různá stanoviska a nepadají odlišné argumentace? Proč nebyl moderátor schopen diskusi vést tak, aby nebyla jednostranná?

Sestava diskutérů se podle mého mínění skládala z nepříliš pronikavých hlasů. Slovy Jitky Škovránkové z Člověka v tísni existují sice obavy, týkající se "nárůstu vlivu extremistických skupin" v Sýrii, nicméně "mezinárodní společenství" se možná chystá uchýlit k "silnějšímu postoji", aby mohlo situaci řešit -- především pak Spojené státy, které hodlají "opoziční armádu podporovat nikoliv zbraněmi, ale potravinami i léky". Nic "výraznějšího se bohužel nezmění", nicméně Škovránková tyto "drobné kroky" vítá. "Je nutné, aby konflikt řešily velké mocnosti, především Spojené státy. To je asi jediná země, která má vážnější slovo," konstatuje koordinátorka společnosti Člověk v tísni.

Syrský lékař Mansur al Rajab přemítal o tom, zda bude "svobodný svět" dál tolerovat "bombardování vlastních lidí". Rajab je vděčný za nevojenskou podporu "Evropy a Ameriky". "Svět" by podle něho mohl do situace v Sýrii kupříkladu "říznout", nebo donutit obě strany ke složení zbraní, nicméně "vlastními silami to asi nepůjde". Sám přiznal, že "získáváme (syrská opozice) peníze na zbraně, ale to nestačí". Rajab vidí dění v Sýrii optimisticky v případě, že rebelové "revoluci" vyhrají. V Sýrii podle něho "bude demokracie, i kdyby islamisté volby vyhráli". "Jsme na správné trati," říká doslova. "Aby mezi válčícími stranami došlo k uzavření dohody, je nutné, aby prezident Asad odstoupil," tvrdí Rajab dále. "Nemůžeme po Medvěděvovi a Putinovi chtít demokracii, když před světem hrají divadlo, ale je třeba, aby se na Rusko nějaký nátlak vyvíjel," míní.

Další z diskutujících Sawsan Darwazová také vyjádřila značnou obavu z "extrémistů" a je pesimistická ohledně dalšího vývoje v Sýrii s tím, že "mezinárodní společenství mlčí", a to syrský režim drží nad vodou. Situaci tedy vidí "velice pesimisticky".

Asi jediný "neoficiální" hlas, který v diskusi zazněl, směřoval z publika. Tazatel vyjádřil silné pochybnosti nad tím, že by Spojené státy a Izrael měly zájem na instalaci demokracie v Sýrii, protože samy podporují řadu arabských diktátorů. Mansur al Rajab reagoval, že arabští diktátoři byli podporováni Amerikou, ale je třeba vzít v potaz, že politika USA je "reálná" a je nutné, aby Státy "Bašára Asada vyhnaly".

Kritika zúčastněných se točila kolem syrského prezidenta Bašára Asada a diktatury jeho klanu; ale i okolo ruského establišmentu kvůli vyzbrojování syrského režimu. To je ovšem jedna strana mince. Naprosto absentovalo kritické hodnocení role Saúdské Arábie, Kataru, Turecka a Západu v konfliktu. Dokonce i v listu New York Times se psalo tom ZDE, že z dodávek zbraní od hlavních sponzorů syrské opozice a zároveň západních spojenců -- Saúdské Arábie a Kataru -- těží především skalní džihádisté. Zde lze mapovat onen strach diskutujících z "extrémistů". Pokud je Rusko obviněno z nedostatku demokracie, jak v tomto ohledu obstojí represivní režimy v Rijádu, Dauhá či Ankaře? Jejich cílem určitě není zavést v Sýrii demokracii v západním stylu, jak se naivně domnívá Rajab a jak můžeme vidět již dnes.

Západ (hlavně USA) podporoval a podporuje arabské diktátory třeba v Jemenu nebo Bahrajnu, kde se protivládní opozice v průběhu arabského jara setkala hlavně s represí. Americký ministr zahraničí John Kerry oznámil, že Bílý dům syrské opozici poskytne okamžitou "nevojenskou pomoc" ve výši 60 milionů dolarů, aby jí usnadnil "operační strategii při politické přeměně, kterou bychom všichni rádi viděli ZDE". Co si o tomto prohlášení máme myslet? Že by všem šlo o stejnou věc -- změnu režimu a třeba i vytvoření nadnárodního kalifátu se sídlem v Damašku? Podle deníku Guardian jsou syrští rebelové v Jordánsku trénováni americkými, britskými a francouzskými instruktory ZDE. Hovoří se také o logistické a další podpoře rebelů ze strany západních zemí. Západ se totiž obává "rozšíření chaosu a extrémismu v oblastech, které nemá syrský režim pod kontrolou". Spojené státy koordinují masivní letecké zásilky zbraní pro syrské rebely z Chorvatska i dalších evropských zemíZDE

Domnívají se snad Škovránková a Rajab, že "Západ" přinese do Sýrie kýženou demokracii, když se mu to nepodařilo v Afghánistánu, Iráku ani Libyi -- máme-li tedy věřit oficiálním proklamacím, jež bývají tradičně lživé? Právě masivní zásilky zbraní NATO pro salafisty a další islamistické elementy bojující proti Kaddáfího režimu v Libyi destabilizovaly nejen tuto zemi, ale i širší region, jak můžeme vidět třeba v Tunisku, Alžírsku nebo Mali ZDE

Agentura Reuters informuje o tom, že se "džihádu" v Sýrii účastní asi stovka militantů z Čečenska ZDE. Čečenský lídr prohlásil: "Propásli jsme řadu možností, ale dnes máme skutečně šanci vytvořit na Zemi (v Sýrii) islámský stát." Sektářská válka v Sýrii se přelévá do okolních zemí, které mají vlastní hořké zkušenosti se sektářskými boji, a podle amerických představitelů je jedna z nejaktivnějších bojujících skupin v Sýrii v blízkém spojení s Al-Káidou ZDE.

To vše jsou zásadní informace z mainstreamových zdrojů, jež pozvaní hosté během diskuse k dění v Sýrii na festivalu Jeden svět ignorovali. Kde jinde se tyto a další informace má nezaujatý divák dozvědět, než ve veřejnoprávních médiích?

Konflikt v Sýrii je samozřejmě složitý a my prozatím nemáme k dispozici tolik informací, abychom ho mohli adekvátně analyzovat; jistý je však fakt, že násilností se dopouštějí obě strany, které podporují klíčoví mezinárodní hráči sledující vlastní mocenské zájmy -- nehledě na akumulované utrpení civilistů. A je nutné, aby to veřejnoprávní média zohlednila.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 12.3. 2013