Konkláve a zpověď neznaboha

4. 3. 2013 / Miroslav Polreich

Církve mají svoji kapacitu, duchovní vlivovou sílu a reálně zůstávají mnohde i podstatnou součástí společenského, ale hlavně i politického vývoje. Podívejme se proto na konkrétní kroky v minulosti, které byly schopny naznačit poslání a nadějnou perspektivní cestu v našem složitém světě. Ta se váže samozřejmě i k papeži.

Vatikán a papež, to není jenom symbol. Papež je i nositelem odpovědnosti. Ta závisí často, aniž bychom se odvolávali na Plechanova, na samotném přístupu a vlastní osobě papeže. Vzpomeňme jen na Poláka Jana Pavla II. Dobře jsou známá občasná stanoviska Vatikánu k otázkám sociálním, ekologickým, ale i bezpečnostním. Tato prohlášení vycházela ze znalosti věci a snažila se oslovit nejenom křesťany, ale člověka a jeho společnost jako takovou. Dokonce reagovala na závažný problém pro budoucnost lidstva -- nutnou obranu mezinárodního práva.

Papež vyzývá světové představitele, aby znovu obnovili systém mezinárodního práva a přímo říká: "Mír a mezinárodní právo jsou úzce spolu propojeny. Zákon je na straně míru." Varoval, že právě nyní jsme v situaci, kdy musíme čelit pokusům o upřednostňování "zákona síly před silou zákona". Vatikán se proto přímo negativně vyslovil k americké válce v Iráku a zdůraznil rozhodující roli OSN při zákazu použití síly v systému kolektivní bezpečnosti, který dává pravomoc pouze Radě bezpečnosti OSN. Připomíná za jakých okolností a proč OSN vznikla. Jsou to slova nejenom moudrá, ale mají i hluboký a důrazný operativní aspekt.

Nelze ani přejít papežovo doporučení, že terorismu je nutno předcházet šířením sociální spravedlnosti a vzdělaností. Svět se musí stavět k terorismu prostřednictvím právních prostředků, nikoliv pouze represí. Bezpráví, připomíná, vede lidi k násilným činům. Papežovo stanovisko se nesnaží promlouvat jen k věřícím, ale má celospolečenský význam a váhu. Má na mysli samozřejmě i jiné faktory, jako je nutnost charismatického přístupu a hlubokou sílu lásky.

Je až zákonité, že tyto velmi závažné aspekty a doporučení Vatikánu v souvislosti s probíhající diskusí, která má až bulvární kampaňovitý charakter, živený samotnými našimi církevními hodnostáři, nepadají na váhu a nejsou předmětem současných úvah ani vizí pro budoucnost. Otázky zákona, spravedlnosti, lidskosti a řešení sociálních problémů naznačovaných samotným Vatikánem mají za těchto podmínek dlouhou cestu k realizaci a církev k tomu nijak nenapomáhá.

Buďme však konkrétní. Přes zásadní negativní stanovisko Vatikánu k agresi proti Iráku, český klérus vydal rozdílné stanovisko a válku podpořil. Vis moji stať z 13.7.2012 " Český klérus jako světový hráč" v Britských listech. Přestože česká vláda se při podpoře války nesjednotila, tehdejší křesťanský ministr zahraničí Cyril Svoboda publikoval své následující stanovisko, aby vyhověl americkému aktu války: "pokud OSN nebude mít vůli a sílu řešit mezinárodní problémy, tak se budou řešit mimo tuto organizaci", a dále.... "pokud mezinárodní právo při řešení mezinárodních problémů se prokáže jako neúčinné, tak se bude muset jednat mimo toto právo" (Mezinárodní politika 1/2004). Byl podpořen křesťankou Parkanovou, také v exekutivní pozici, dokonce vojenské.

To jsou stanoviska v přímém protikladu s Vatikánu a navíc v zájmu podpory války. Dnes pan Svoboda vede Diplomatickou akademii a dává svým absolventům naději na přijetí do zahraničních služeb. Vyžaduje to zásadní změnu, aby mohl mít víc času pro svoji vlastní právní praxi. Jeho absolventi, pokud se nevzbouří, tak jsou pro skutečnou zahraniční službu nepoužitelní.

Buďme však spravedliví. V obdobném chápání mezinárodního práva a zvláště Charty OSN není pan Cyril Svoboda sám. V dané době při vyžadované servilní podpoře agrese Iráku, a protože se jedná o zásadní právní stanovisko, tak pravděpodobně i jinde ve světě, si zateoretizoval i jiný diplomat, a dnes opět mediální hvězda v souvislosti s nastupujícím prezidentem Zemanem pan Hynek Kmoníček, mající dokonce velvyslaneckou praxi z OSN.

Poučme se. Komentovat tato stanoviska by bylo pod úroveň. Jedná se o možnou resoluci k Iráku k projednání v Radě bezpečnosti. (Nakonec nebyla předložena).

"Existuje pravděpodobná varianta, že rezoluce projde a bude vetována Francií a možná i Ruskem. Pak bude na rozhodnutí české strany, je-li tento výsledek možné považovat za nutný akt RB, který pro náš mandát požaduje český parlament." A dále: "V mnohém bude tedy záviset na šíři politicko--právního výkladu výsledků hlasování o nové rezoluce. 1. Pokud text projde většinou hlasů (minimálně devíti z 15) bude ale vetován z některých ze stálých členů RB, mohou vlády situaci interpretovat i tak, že veto bylo zneužito... Pokud rezoluce nezíská většinu a Francie a Rusko nebo Čína ji tudíž nebudou muset vetovat, mohou i tuto situaci právníci teoreticky vykládat jako akt RB, jelikož nikde není uvedeno, že takový akt musí být souhlasný" (Právo 13. 3. 2003).

Omlouvám se za tento vstup, ale jenom na doložení, že nejenom náš katolický klérus měl bojového ducha. Je třeba uvést, že ten své rozhodnutí změnil, zatím co Zemanův člověk zůstal hm -- hloupým.

Nemyslím, že vše co souvisí s Vatikánem dobro jest. V jeho encyklikách bývá někdy dost moudra a "lidské" odpovědnosti a na ty je právě v současné době poukázat. Škoda že nemáme možnost se s tím v našich médiích i jiné publicistice setkat. Tak v našem vědomí a kritickém prostředí zůstává jen pachuť z restitucí a ty jsou alespoň jen o penězích a ne o životech. Vždy jsem byl přesvědčen, že řada bezvěrců vzhledem k jejich obecnému vzdělání je v ODS. Oni však i nejlépe rozumí penězům, proto asi živí naději, že se církev až zbohatne, na ně obrátí s žádostí o správu majetku. Tím si vysvětluji zájem této strany o církevní "majetkové vyrovnání" i když k ni samotné i bohu mají asi dost daleko.

Rád bych byl pochopen ve svém vyznání, že se snažím hledat pozitivní prvek všude, kde je to jen trochu možné. Není to snadné. Nechtěl bych být však tak pravdivě strohý jako můj krajan Karel Havlíček Borovský:

" Hlavní pravidla proti kněžím jsou dvě:

1. Nic jim nedávat

2. Nic jim nevěřit

Pak je s nimi lehko".