Taky platím, i když plyn nespotřebovávám

19. 2. 2013

Rád bych reagoval na úvod příspěvku paní Radky Jandové "Základní spravedlnost by měl hájit stát", píše Petr Stanislav.

Před několika lety jsem totiž měl srovnatelnou zkušenost s Pražskou plynárenskou. Domnívám se, že obyčejný člověk nemá nejmenší šanci se bránit. Máte-li chuť, čtěte mou osobní zkušenost.

V naší domácnosti nikdy nebyla příliš velká spotřeba plynu a tomu odpovídaly kvartální zálohy, které se pohybovaly po dobu mnoha let v rozmezí 400 až 700 Kč v závislosti na skutečné spotřebě a samozřejmě na aktuálních cenách energií.

Vlivem okolností jsem více než rok plynový spotřebič nepoužíval, a tudíž jsem nepropálil ani jeden jediný kubík plynu. Po pravidelném odečtu a po následném vyúčtování jsem se však nestačil divit.

Pražská plynárenská sice vzala na vědomí skutečnost, že má spotřeba byla 0,00 m3, avšak místo vrácení peněz, resp. převedení do následujícího období, případně snížení záloh, následovala informace, že se zálohy zvyšují ze 450 Kč na 480 Kč kvartálně.

Ihned za tepla jsem navštívil provozovnu Pražské plynárenské v Jungmannově ulici. S paní u přepážky jsem nepořídil vůbec nic, proto jsem si nechal zavolat jakéhosi šéfa, kterému jsem přednesl svou stížnost a po záplavě balastu jsem se dočkal spolu s širokým americkým úsměvem rady "...když se Vám to nelíbí, tak nás žalujte...".

Upřímně řečeno, soudit se s takovým gigantem, jakým Pražská plynárenská bezesporu je, se dle mého názoru rovná ekonomické sebevraždě. Rozhodl jsem se k oficiální stížnosti na organizaci, kterou jsem adresoval jejímu vedení. A výsledek - již čtyři roky čekám na odpověď, co na tom, že zákonná lhůta čítá 30 dní.

Domnívám se, že stát nebude hájit spravedlnost, pokud by to znamenalo hájit spravedlnost za cenu konfliktu s hospodářskými a ekonomickými giganty.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 19.2. 2013