Kdo neskáče, není prezident...hop hop hop

23. 1. 2013

Sledováním průběhu prezidentských voleb směrem k veřejnosti můžeme nabýt nutkavého pocitu, že vládnoucí garnitura s nečekanou inteligencí prostřednictvím špičkových marketingových agentur využila jedinečné příležitosti odvést pozornost společnosti od skutečných a vážných problémů České republiky a ve spolupráci s vyhladovělými médií a módní vlnou sociálních sítí, vyrobila pro lidi nový formát interaktivní zábavné show.

Od poslední velké sportovní akce, na které mohl národ odfiltrovat frustrace z politiky, uplynulo hodně času a tak tyto volby dokonale vyplnily vzniklou mezeru. Jde o příležitost poskytnout lidem pokleslou zábavu, než bude mít národ další příležitost sjednotit se skandováním pro návratu reprezentantů z mistrovství čehokoliv.

Cílem zvolené strategie pravděpodobně bylo a je vysát z lidí nashromážděnou fyzickou a psychickou energii, naštvanost a frustraci a kompenzovat rozladěnost společnosti prostřednictvím další všelidového panoptika. Záměrné odvedení pozornosti lidí, kteří by se mohli a měli občansky angažovat v rámci nesouhlasu se stupňující se arogancí, nekompetentností a škodlivostí vládnoucí garnitury a politiky, tak poskytlo Nečasově vládě dočasný klid na rozbouřeném moři české společnosti.

Ten, kdo sledoval poslední přímý přenos o nedůvěře vlády, musel být naprosto zděšen s výsledky a způsobem dosavadního vládnutí takzvané pravice. Jenže v té době již paralelně probíhala zábavná estráda na téma prezidentských voleb a tak byla řada lidí uchráněna od totální deprese a skepse. Je paradoxní, že současné vládě nevěří téměř 90 procent společnosti, ale pozornost je koncentrována na volbu prezidenta, která nic neřeší a navíc je často prezentována jako výběr menšího zla?

V souvislosti s prezidentskými volbami uvedu jen pár poznámek pro zamyšlení. Táňa Fischerová byla v rámci prvního volebního kola analyzována jako nejslušnější člověk, který navíc prezentuje významné lidské a společenské hodnoty. Téměř všichni -- odborná veřejnost i voliči - se shodli (stejně jako u kultivované a inteligentní Zuzany Roithové i nezasaženého a sympatického Vladimíra Franze), že jsou naprosto nevolitelní. Proč? Mimo jiné právě proto, že jsou slušní a to je diskriminující vlastnost pro vstup do politické a státnické funkce. Rozumím tomu, že v případě výkonného politika musí být osobnost vybavena predátorskými vlastnostmi, ale v případě státnického symbolu a očekávaného sjednocujícího prvku, jímž by měl být prezident, jsou otázky étosu, vizí, ideálů a pozitivních osobnostních rysů, víc než žádoucí.

Je téměř jisté, že k preferovaným kandidátům na prezidenta čehokoliv by určitě patřili Jaromír Jágr, Karel Gott, Zdeněk Polreich, Kačenka Brožová a další. Vysvětlení nám poskytuje skvělá myšlenka redaktora MF Dnes Josefa Chuchmy, že vždy tak trochu volíme sami sebe. A pokud má u české společnosti oblibu vulgární a arogantní kuchtík Polreich, je to pravděpodobně proto, že to umí všem pěkně nandat, nebojí se kohokoliv bezbranného ponížit. Pak se ale nemůžeme divit, že sprostota, agrese, neomalenost, hloupost, netolerance patří mezi očekávané "klady" představitelů jakékoliv moci, protože je ztotožňována s výrazem síly a odvahy.

Jaká je momentální situace. V druhém kole nám zbyl klon Václava Klause Miloš Zeman (menší zlo), který ve chvíli, kdy bude zvolen, rozevře všechny průchody pro naplnění latentních neukojených pudů. Bohužel úřad prezidenta se tak stává poměrně drahým sanatoriem pro léčbu osobních frustrací a komplexů.

Druhý kandidát Karel Schwarzenberg (menší zlo) je mediálně prezentován jako konzistentní a noblesní politik. Ten však bohužel od prvního dne legitimizuje všechny kroky vlády a jejich reprezentanty. Přitom stačilo, aby po prvním excesu ministerských kolegů okamžitě odešel z vládní kavárny se sdělením, že nemá zapotřebí špinit se pobýváním v této špatné společnosti. Argumenty Schwarzenbergovy PR, že když se "Karel" do něčeho pustí, tak to dotáhne, že nebude potápět zdiskreditovanou vládu, vedou minimálně k nepochopitelnému údivu. Nyní však už je pozdě odcházet demonstrativně ze sněmovny a distancovat se od patologické amnestie, protože to působí účelově, dětinsky a pokrytecky.

Nedávno jsme měli možnost sledovat na komerční televizní stanici jeden z nejsmutnějších skečů předvolebního klání dvou kandidátů Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Během několikavteřinových momentů, kdy kandidáti měli šanci vykřiknout své myšlenky a odpovědi na převážně bulvární otázky, následovalo skandování dvou najatých "ultras" táborů, a to ve formátu okresního přeboru. Přítomní "fans" naštěstí neměli sebou pálky a nebyli zatím pomalováni českými a klubovými vlajkami a nesvlíkali se do půl pasu, nepěli chorály, ale náznaky, že to vše ještě doženou, byly signalizovány v podobě folklórně vyzdobených částí oděvů, placek, kolektivního skandování atd.

Jsem přesvědčen, že se oba kandidáti museli hluboce stydět a věřím, že ve skrytu hluboce litovali, že se v hodně pokročilém věku k něčemu tak ponižujícímu propůjčili. Zároveň doufám, že neskonalý pocit trapnosti si odnesli i ti účastníci show, kteří uznávají alespoň elementární slušnost.

Oba kandidáti tvrdí, a je to také očekávání společnosti, že prezident by měl sjednocovat. Jak se bude cítit prezident, kterého polovina národa nevolila?

Rozumím, že pro média se happeningem přímé volby prezidenta otevřel úžasný prostor pro legitimní bulvarizaci volby hlavy státu, že nastala skvělá sezóna pro lovce sledovanosti, že ve společnosti byl vytvořen fiktivní pocit, že konečně opět o něco jde.....možná, ale přesto mám pocit nepříjemného mrazení v zádech s nádechem hlubokého, hlubokého smutku.

Jiří Siostrzonek

Občan České republiky

Vytisknout