Jak si představuji přímou volbu prezidenta

20. 12. 2012 / Jiří Baťa

Poměrně krátký termín pak způsobil těmto kandidátům jisté potíže, protože ne všichni mohli v klidu a ve stanoveném termínu potřebný počet podpisů zajistit. Další problémy pak vznikly v administrativě ministerstva vnitra, když až při sčítání a prověřování podpůrných hlasů kandidátům, vykázaly hned několik závažných nedostatků. V tomto případě byla zvolena značně problematická matematická metodika, která svým nevhodný systémem vyřadila z další účasti několik kandidátů, mj. prý i pro jisté nedostatky na podpisových arších.

Ať už tak či onak, navržený a schválený způsob (zákon) o přímé volbě prezidenta nebyl nejlepší, neřku-li, že byl špatný. Postrádá elementární způsob demokratického postupu již při samotném výběru kandidátů. Hlavním nedostatkem se mi jeví skutečnost, že do přímé volby opět (jako vždy a všude) výrazně až zásadně zasahují politické strany a subjekty především v možnosti návrhu kandidátů z řad široké veřejnosti. Dále, že tyto (politické či sponzorské) subjekty mj. mohly až v plném limitu finanční podpory hradit náklady kandidáta na kampaň (do max. 50 milionů Kč), ze stranických pokladen (tedy z daní občanů) či jiných prostředků.

To všechno do velké míry diskvalifikuje či diskriminuje kandidáty druhé skupiny, kteří by ani náhodu mohli tomuto trendu konkurovat. Kromě řady dalších drobných problémů a nedostatků, které skýtá tento systém volby prezidenta lze konstatovat, že navržený a schválený systém přímé volby prezidenta není spravedlivý, nadržuje kandidátům z řad politických osobností a (bohatých) prominentů a jakkoliv mohou současné volby v mnohém vycházet z nějakých zkušeností a praktik voleb prezidenta v jiných státech, byly ty nejvhodnější a nejpraktičtější, např. z Rakouska neakceptovány, protože byly pro politickou garnituru nepřijatelné. O našem současném způsobu nelze tedy hovořit jako o otevřené, demokratické přímé volbě prezidenta.

Jistě mnohého napadne, jaké by tedy měly prezidentské volby být, aby byly demokratické. Nemyslím, že je mnoho možností, ale jedna by tu byla zcela jistě. Především si myslím, že by se měla naplnit skutečná idea "přímé" volby prezidenta, neboť ty předešlé byly sice v rámci parlamentní demokracie, ale zcela v režii politických stran a vnějších vlivů (kmotrů, lobbyistů, šedé eminence, bankovní sféry apod.), takže volba byla prováděna sice v rámci platné Ústavy ČR, tedy (z velké části zájmy voličů nehájícími) poslanci, zastupující politické strany, ale bez vlivu samotných občanů.

Stávající přímá volba prezidenta sice dává možnost občanům, aby si svého prezidenta zvolili, ale bez jednoznačné možnosti navrhovat kandidáty ze svých řad. Veřejnost bude zase volit tak, jak si to politické a jiné kruhy naplánovaly, bez možnosti navrhnout z řad široké veřejnosti vlastního skutečně občanského, nestranného, spravedlivého a sjednocujícího kandidáta. Trochu se tomu sice blíží kandidáti Okamura a Samková, kteří údajně neuspěli s dostatečným počtem platných a předepsaných hlasů, ale to nejsou kandidáti zcela a vyloženě občanští. Níže se nabízí způsob, který dává možnost nejen volit prezidenta jako takového, ale navrhovat i kandidáty z řad občanů.

Nejvhodnější i když snad poněkud náročnější a nejspíše i dražší, se nabízí možnost navrhovat kandidáty na post prezidenta republiky způsobem, jaký se používá při volbách do senátu. Jenom s tím rozdílem, že nikdo tímto způsobem nebude post prezidenta obhajovat, protože by se kandidáti nově navrhovali v rámci kraje z řad občanů. První vyřazovací kolo by proběhlo formou klasických voleb, tj. s volebním lístky se jmény navržených kandidátů v pořadí podle abecedy, přičemž počet kandidátů by byl stanoven klíčem podle počtu obyvatel kraje. Výjimku by byla Praha, jednak pro velký počet obyvatel, ale hlavně pro dosažení sudého počtu kandidátů.

Z těchto krajských voleb by vzešel jeden vítězný kandidát na prezidenta a protože má ČR 15 krajů, postoupilo by tímto způsobem do celostátních primárek 15 krajských kandidátů, plus jeden navíc z Prahy. Základní podmínkou by však bylo, že by takový občanský kandidát nesměl být navrhován politickou stranou, byť by členem politické strany být mohl. Každý kandidát by měl stejné podmínky až do celostátních primárek, protože kromě uskutečnění krajských voleb na náklady státu, by tito kandidáti neměli žádnou možnost osobní kampaně. To by nebylo ani dost možné, protože o jejich postupu či vítězství v krajských volbách by z několika desítek navržených kandidátů rozhodovali jen voliči, tedy občané, bez možnosti volby nějak ovlivňovat.

Vítězové krajských voleb na kandidáta do voleb o prezidentský post (celkem 16 osob) by šli do dalších vyřazovacích kol a to za rovnocenných podmínek, které by jim stát přidělil. Náklady na předvolební kampaň by měly být výrazně omezeny jen na nejnutnější výdaje na kampaň a propagaci, jakákoliv finanční či jiná věcná podpora z politických stran, sponzorů a jiných subjektů i jednotlivců by po celou kandidátskou kampaň byla zakázána, aby byly zachovány rovné podmínky všem kandidátům.

Vyřazovacím způsobem by měly být ve druhém kole prezidentských voleb televizní duely kandidátských dvojic, jejichž pořadí by bylo dáno pořadovým číslem kraje, které by bylo stanoveno (vylosováno) státním notářem v přímém TV přenosu. O postupu jednoho ze dvou kandidátů by bylo využito hlasování občanů pomocí předem upraveného systému SMS stejně, jako je to v jiných případech, kdy diváci TV rozhodují o nějakém pořadí (viz SUPERSTAR apod.). Takto by z šestnácti kandidátů bylo postupně vyřazeno osm.

Do dalšího duelu, již na základě nového rozlosování (opět za účasti státního notáře a přímého přenosu TV a přidělením čísel) by postoupilo zbývajících osm kandidátů. Ti by po rozlosování absolvovali TV duel každý s každým, přičemž by podle získaných bodů od diváků postoupil ten, který získá větší počet kladných hlasů (bodů) TV diváků opět za pomoci systému SMS. Takto by z osmi kandidátů vzešli poslední čtyři, kteří by postoupili do celostátního finále veřejné (tzn. přímé a občanské) volby prezidenta (již bez stanoveného pořadí , tj. čísel) v rovnocenných podmínkách a šancích.

Celostátní prezidentské volby klasickou formou by pak určily vítěze jednoho ze čtyř kandidátů. Tak by byl demokraticky zvolen prezident nejen přímou volbou, ale i kandidátem, navrženým přímo samotnými občany. To vše, kdyby se to náhodou podařilo prosadit a zrealizovat, by však mohlo být uplatněno až v dalších prezidentských volbách, tj. nejspíše v r. 2018!

Vytisknout