Zbraně a Amerika

20. 12. 2012

Již nějakou dobu sleduji na svém Facebooku vášnivou diskuzi, přiživovanou již snad pravidelně každý měsíc událostmi ze zpráv. Tušíte správně. Zbraně a Amerika, píše Jiří Králíček.

Vzpomínám, že v Československu jsem se musel několik týdnů snažit a potit na střelnici a ve třídě, abych si nakonec odnesl to finální potvrzení, že jsem hoden a způsobilý nosit a užívat zbraň. Pravda, já k tomu ještě nosil uniformu, a tak zcela souhlasím s tím, že to nemohlo být tak jednoduché. Američané mají ale právo nosit zbraň zakotvené v Ústavě. Abych vysvětlil, jak to tady funguje, Američan si prostě zajde do obchodu, a zakoupí zbraň žádaného kalibru, druhu, a barvy a prodejce, ten si pak jen vyžádá potvrzení od policie, že zrovna už nejste masový vrah.

Přeháním? No, ani tak moc ne. K zakoupení zbraně Vám tu totiž stačí řidičský průkaz! K získání řidičského průkazu, Vám stačí častější popojíždění na dvorku za domem, protože autoškola, tak ta tu není povinná ani náhodou. Podle toho to také vypadá na silnicích. Což je dost velké překvapení, protože průměrný Američan, toho za měsíc najezdí víc než Evropan za rok.

Předně, zbraně nemám rád. Každý máme své démony a jeden nikdy neví, kdy některý z nich vystrčí růžky. Za 8 let strávených na jednom z nejtěžších psychiatrických oddělení v zemí, v PLC Brno-Černovice, jsem poznal hezkou řádku lidí, kteří byť na první pohled vypadali zcela konformně, na druhý se tak již ani náhodou nejevili. Jako vždy, krátce po masové vraždě v Newtownu, se na veřejnosti začaly projevovat ony mně už dobře známé projevy zoufalství, odsouzení, šoku a jako obvykle i více či méně sofistikované, projevy vysvětlující a dementující a definující.

Zbraně, tak ty prý lidí nezabíjejí ani náhodou. Vždycky tam musí být někdo, kdo stiskne kohoutek. Jaká to úleva. Jak říkají Američané: "Good to know". Že bychom už ale měli zavést nějakou kontrolu nad tím, kdo se k tomu kohoutku dostane, tak tam je už problém.

Američané nemají ani ponětí o tom, že v normální zemi musíte strávit pár týdnů v autoškole, natož že byste měl pár týdnů strávit ve střeleckém kursu.

U duševně nemocných, se dle mé vlastní zkušenosti, jen zřídkakdy stane, že nemocný by se sám přihlásil do systému. Nemocný, si totiž většinou nemyslí, že nemocný je on sám, nýbrž většinou ti ostatní v okolí! Takže záchyt takového sociopata, je již dopředu takřka vyloučen. Alespoň tady v Americe. S demontáží zdravotní péče a sociálního státu, je dost možné, že podobnou lekci, dostane brzy i český občan. Obávám se, že náprava tady v America potrvá poněkud déle. Déle, dokud si většina Američanů neuvědomí, že je třeba zavést naprosto jasná pravidla a regulační systém, s povinnými psychologickými testy.

Dokud se tak nestane, budou se mámy a tátové klepat strachy, jestli jejich dítě, dneska přijede domů školním autobusem, anebo vozem coronera.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 20.12. 2012