O smyslu Drábkových otroků, aneb Pověste je výš

29. 11. 2012 / Karel Dolejší

Soud dále odmítl jako nepřesvědčivý argument předkladatele, že veřejné práce nařízené po dvou měsících v evidenci ÚP pomáhají udržovat pracovní návyky. (Sociologové tvrdí, že k vážné a potenciálně nevratné ztrátě pracovních návyků dochází po výrazně delší době, většinou se uvádí zhruba jeden rok. Ani toto riziko však automaticky neplatí stejně pro všechny nezaměstnané.)

Sláva. V klasické buržoazní tradici bývalo zvykem každý dobrý konec jednotlivého příběhu okamžitě vyložit coby pouhé exemplum celkové funkčnosti společenského řádu, jako potvrzení platnosti zavedených hodnot a norem. Jenomže tristní situaci v České republice dnes sotva můžeme chápat na základě klasické buržoazní tradice, řekněme třeba nějakých analogií s Goethovým Vilémem Meisterem; ani po posledním nálezu ústavních soudců nesměřujeme věru "K věčnému míru" či "Teorii spravedlnosti". Osvobození Drábkových otroků prostřednictvím rozsudku Ústavního soudu České republiky je sice velmi důležitým, zatím však ojedinělým vítězstvím civilizované tradice nad běsy Nečasovy vlády a těch, kdo s ní - i mezi prezidentovými muži na samotném ÚS - sympatizují. Třetiřadý eastern proto musí vzít zavděk interpretací založenou na druhořadém kulturním artefaktu.

Klasický film z Divokého západu nazvaný Pověste je výš (Hang 'Em High) natočil koncem 60. let režisér Ted Post. Oklahomský honák Jed Cooper (Clint Eastwood) v něm po příhodě se samozvanými "ochránci spravedlnosti", která ho málem stála život, pracuje jako marshall pro soudce Adama Fentona (Pat Hingle), jenž má na starosti celé oklahomské teritorium. Přes všechno zač soudci vděčí se s ním však Cooper dostane do ostrého konfliktu. Dochází k tomu v okamžiku, kdy Fenton pověsí dva nedospělé mladíky. Ti se sice zapletli do krádeže dobytka, což představovalo hrdelní zločin, ale v rozhodujícím okamžiku, kdy starší kumpán, který celou akci spískal, útočil na osamělého Coopera zajišťujícího převoz zadržených a pokoušel se ho zabít, se k akci nepřidali. Cooper ví, že neochotě mladíků vraždit vděčí za svůj život, a se soudcem se o rozsudku zuřivě pře. Ten ale poukáže na fakt, že je jediným soudcem pro celou rozsáhlou oblast, a že si nemůže dovolit mladíky osvobodit, neboť lidé by řekli, že tedy neexistuje žádná spravedlnost. Aby ve spravedlnost vůbec věřili, potřebují tito morálně zhrublí lidé (bavící se během veřejné popravy asi stejně jako při vystoupení nějaké místní kutálky či v putyce) vidět exemplární trest, potřebují prostě na vlastní oči vidět někoho viset. A on, soudce, jim toto přání plní. To je celé.

Ministr Drábek jistě nebyl soudcem na Divokém západě, ani jediným představitelem státní moci na území o rozloze desítek tisíc čtverečních kilometrů, nicméně se právě takto choval. Uchazeči o zaměstnání pohnaní po dvou měsících od registrace na Úřadu práce na bezplatné veřejné práce, když na každé pracovní místo připadá dvouciferný počet uchazečů a sehnat práci není vůbec snadné, nebyli trestáni proto, že by prokazatelně něco provedli, ale vyloženě na efekt - proto, aby se národu ukázalo, že ve státě, kde téměř nejvíc ze všech kradou právě poslanci a ministři, existuje jakási spravedlnost..

Je velice dobře, že Ústavní soud Drábkův paskvil konečně zrušil. Co však dozajista zrušit nemohl jsou škodolibé vášně těch, kdo absurdním a nespravedlivým nuceným pracem nezaměstnaných ve skutečnosti hlasitě aplaudovali, neboť jejich temné duše touží někoho potrestat za to, že systém (podle nich "nadměrně štědrý") nefunguje - a vůbec nejlépe je obvinit vcelku bezmocnou oběť, prohlásit ji za viníka a vyžírku, a pak ji exemplárně ztrestat a ponížit.

Takoví budou totiž tleskat každému ukazování prstem a každému perverznímu trestání "nepřizpůsobivých". A Exekutorstán, kde se státní moc od správcování konzumního ráje vrací do tradiční role drába a dohlížitele, jim bude dál poskytovat dostatek příležitostí k této zvrhlé zábavě.

Vytisknout