Anarchisté s kočárky

28. 11. 2012 / Jan Hanuš

Není pochyb o tom, že se akce zúčastnili i "neanarchisté," akce byla koneckonců veřejná, veřejně propagovaná a jejím cílem bylo, aby se zúčastnil co nejširší okruh lidí, souhlasících s důvodem akce, tedy podporou Romana Smetany. Jsem si ale jistý, že dělící čára mezi anarchisty a "neanarchisty" nevede po věkových, ani jiných podobných liniích.

Nevidím lidem do hlav, ale jistojistě vím, že minimálně jedna přítomná maminka s dítětem se za anarchistku považuje a v rámci anarchistického hnutí aktivně působí. Ze svého okolí pak znám hned několik starších lidí činných v anarchistickém hnutí.

Anarchismus není styl oblékání, který by bylo možné přisoudit jedné věkově ohraničené subkultuře. Anarchismus je politická filozofie, světonázor, usilující o svobodnou a samosprávnou společnost prostou útlaku a vykořisťování. Přijmutí tohoto názoru a případné aktivní působení k naplnění jeho cílů je přirozeně naprosto nezávislé na věku, pohlaví, rodinném stavu, povolání, vzhledu...

Mainstreamová média anarchismus často prezentují jako konkrétní, většinou kontroverzní taktiku (např. ničení majetku korporací), styl oblékání (např. černé oblečení Black bloc) či subkulturu (punks). V těchto médiích opakovaně vidíme, jak veřejné akce, na kterých dojde k nějaké kontroverzi (střet s neonacisty na antifašistické blokádě), jsou plošně označovány jako "anarchistické," ačkoliv třeba anarchisty svolávané nejsou a třeba se jich ani nezúčastní, a naopak o účastnících pozitivních veřejných akcí, podobných té pankrácké, se mluví jako o "lidech" nebo "demonstrantech" bez zmínky o jejich politické orientaci.

Je smutné, že tomuto zkreslenému náhledu na anarchismus podléhají i přispěvatelé Britských listů a jsou mu vystaveni i jeho čtenáři. Snad moje krátká poznámka pomůže k tomu, aby se alespoň nezávislá média těmto stereotypním a zkreslujícím zkratkám vyhnula.

Vytisknout