Prezidentská debata: Muž se samopalem Uzi

4. 11. 2012 / Uri Avnery

Když střetnutí začalo, byly 3 hodiny odpoledne. V Izraeli jsem je mohl natočit a dívat se na ně později. Nebyl jsem však schopen čekat. Zvědavost ve mně převládla. Celé toto představení bylo pochopitelně hloupé. Neexistuje vůbec žádné spojení mezi talentem debatéra a schopností vést národ. Můžete být vynikající polemik a neschopen provádět racionální politiku. Izraelcům stačí dívat se na Benjamina Netanjahua. Můžete být cílevědomý vůdce a krajně neuspívat, jak se vyjádřit. To byl například Jitsak Rabin. A přesto Američané tvrdí, že jejich schopnost jako debatéra je podmínkou k tomu, aby byl jeden z nich zvolen. To mi tak nějak připomíná jeden druh antických soubojů, kdy si každá ze stran zvolí svého šampióna a ti dva se snaží namísto vzájemného masového masakru zabít jeden druhého. Napadá mě David a Goliáš. Je to určitě humánnější.

Rétorika nebyla zaměřena na masu voličů. Jak bylo řečeno dříve, byla zaměřena na „nerozhodnuté“, tedy zvláštní skupinu lidí. Předpokládá se, že titul se vztahuje na určitý druh odlišení. Pro mne to dává více smysl jako výraz pohrdání. Jestliže jste se ještě nerozhodli, a to tři týdny před tím, než zazní zvon, je to něco, čím se chlubit?

V tomto stádiu hry musí být oba kandidáti velice opatrní, aby nikoho neodradili. Což pochopitelně znamená, že si nemohou dovolit předkládat nějaký definitivní názor na cokoliv, vyjma mateřství a jablečného koláče nebo v Izraeli na sionismus a košér ryby. Musíte dávat pozor na nějakou novou ideu. Bože chraň. Nové ideje znamenají nepřátele. Můžete udělat dojem na hrstku voličů, ale nepravděpodobněji mnohem více jich odradíte. Trikem je vyjádřit silně všeobecné věci - generality.

Například vlastnictví zbraní. Zbraně zabíjejí. Za nejpřísnějšího utajení vám mohu sdělit, že jsou vyráběny právě k tomuto účelu. Protože není pravděpodobné, že budete zajati kanibaly, proč pro spásu boží máte ve skříni samopal? Abyste zapudili zlé duchy?

A přesto i Obama tu otázku vybalil. Neodvážil se vyjít s nekvalifikovaným požadavkem s touto škodlivou věcí skoncovat ráz na ráz. Nezačínejte si něco se zbraňovou lobby. Téměř podobně jako s pro-izraelskou lobby. Mitt Romney citoval svou zkušenost se svoláním lidí pro zbraně společně s lidmi proti zbraním, aby vypracovali kompromis. Takto: namísto toho, aby deset žáků s útočnými puškami zastřelilo své učitele, je to pouze pět za rok.

Musím přiznat, že jsem docela nepochopil vzrušený spor o incident v Benghází. Možná že k tomu, abyste to pochopili, potřebujete americké myšlení. Moje primitivní izraelská hlava to prostě nechápe. Byl to jednoduchý teroristický útok, nebo teroristé použili protestního shromáždění jako krytu? Co k čertu na tom záleží? Proč by se měl president vzrušovat, aby tím či oním způsobem obraz zfalšoval? Izraelci z dlouhé zkušenosti vědí, že po zfušovaném pokusu o záchranu bezpečnostní síly vždy lžou. Je to v jejich nátuře. Žádný president to nemůže změnit.

Nápad, že nějaká země může ochránit stovky svých ambasád a konzulátů napříč světem proti všem možným typům napadení, je dětinský. Obzvláště, osekáte-li jejich rozpočet na bezpečnost. Vedle těchto partikulárních otázek oba kandidáti hovořili o banalitách. Cvič, dítě, cvič! Ale nezapomínej na slunce a vítr. Mladí lidé musí být schopni nastupovat na vysoké školy. A poté dostat dobře placené zaměstnání. Scestným Číňanům musí být ukázáno, kdo je tady pánem! Nezaměstnanost je špatná a měla by být odstraněna. Musí být zachráněna střední třída.

Zdá se, že střední třída (jak v USA, tak v Izraeli) tvoří celé obyvatelstvo. Člověk se může divit, co je ta střední třída zač. Člověk na tomto žebříčku stěží slyší o někom, kdo je níže nebo výše. Krátce řečeno, oba kandidáti prokázali mezi sebou enormní rozdíly, ale vypadali podezřele stejní.

Vyjma barvu jejich kůže, pochopitelně. Odvážíme se ale o tom zmínit? Nikoliv, chceme-li být politicky korektní. Nejzřetelnějším faktem kampaně je rovněž její nejhlubší tajemství. Nemohu to dokázat, ale mým pocitem je, že rasa hraje v těchto volbách mnohem větší roli než je kdokoliv ochoten připustit. V presidentské debatě člověk nemůže přehlédnout skutečnost, že jeden kandidát je bílý a druhý černý. Jeden je WASF (jsou Mormoni protestanti?), druhý je napolo černý. Rozdíl dokonce bije do očí více, pokud jde o manželky. Jedna nemůže být bělejší než Anna nebo černější než Michaela.

Nebudeme-li se o těchto faktech zmiňovat, neznamená to, že zmizí. Tady jsou. V myslích mnoha lidí jistě hrají roli, možná podvědomě. Člověk se může na prvním místě pouze divit, že Barack Hussain Obama byl vůbec poprvé zvolen. Ukazuje to americký lid v nejlepším světle. Dojde k tomu však i podruhé?

Od samého počátku jsem cítil, že Obama v debatě zvítězí. A on zvítězil. V předcházejícím článku jsem uvedl, že mám vůči Obamovi mnoho výtek. Jeden rozzlobený čtenář se mě zeptal, jaké to jsou. Nu, Obama se podřizoval Netanjahuově protimírové agendě. Po několika slabých pokusech přimět Netanjahua, aby zastavil výstavbu kolonizačních osad, Obama zavřel ústa. Obama musí přijmout svůj podíl viny za ztrátu čtyř cenných let, v jejichž průběhu byla izraelsko-palestinskému míru způsobena škoda, možná nezvratná. Osady byly frenetickým tempem rozšiřovány, okupace zapustila dokonce hlubší kořeny, řešení v podobě Dvou států – jediné, které existuje – bylo vážně podminováno.

Arabské jaro, které mohlo být tak snadno novým počátkem pro mír na Blízkém Východě, bylo promrháno. Arabská mírová iniciativa, která po řadu let ležela na stole, tam stále ještě jako zvadlý květ leží. Americká nečinnost ve vztahu k tomuto problému prohloubila beznaděj izraelských mírových sil v předvečer našich vlastních voleb; idea míru byla z veřejných diskusí naprosto odstraněna. Obama na druhé straně Netanjahuovi zabránil zahájit zkázonosnou válku. Mohl tak zachránit životy stovek, dokonce tisíců životů lidských bytostí, izraelských i iránských, a snad i amerických. Jen pro tohle mu musíme být hluboce vděčni.

Já doufám, že Obama volby vyhraje. Nebo spíše, že ten druhý chlapec nevyhraje. Jak říkáme v hebrejštině, odvolávajíce se na Knihu Ester: „Nikoliv pro lásku Mordecaiovu, ale pro nenávist Hamanovu“. (Jsem v pokušení opět citovat starou židovskou anekdotu o sprostém bohatém mužovi v „štětl“, jehož nechtěl nikdo chvalořečit, jak se to u příležitosti smrti vyžaduje. Nakonec někdo povstal a řekl: „My všichni víme, že to byl špatný, hříšný a lakomý člověk, ale ve srovnání se svým synem to byl anděl“.)

Tohle je pochopitelně divoce přehnané. Chovám k Obamovi spoustu skutečných sympatií. Myslím si, že je to v podstatě slušná, dobře smýšlející osoba. Přeji si, aby byl znovu zvolen, a to nejen proto, že opoziční lístek je tak děsivý. Bude-li Obama zvolen, jak bude jeho druhé období vypadat, pokud jde o nás?

Existuje vždycky skrytá naděje, že president bude ve svém druhém volebním období méně podléhat „pro-izraelské“ lobby – což je ve skutečnosti protiizraelská lobby, ženoucí nás směrem k národní katastrofě. Poté, co bude znovu zvolen, bude ve druhém období president zbaven potíží s touto lobby, s jejími voliči a jejími penězi. Ne docela, pochopitelně. Stále ještě se bude nucen obávat, jak dopadnou kongresové volby v polovině jeho termínu, a o osud své strany v příštím presidentském kole.

Bude mít však mnohem více možností. Bude moci udělat mnohem více pro mír a pro změnu tváře Blízkého Východu. Jak říkají naši arabští bratranci: Inšaaláh – dá-li bůh.

Autor je komentátor, bývalý poslanec izraelského Knessetu a předseda izraelského levicového mírového bloku “Guš Šalom”.

přeložil Václav Jumr

Uri Avnery: The Man with the Uzi ZDE

Vytisknout