King Kong, Godzilla a další (bankovní) monstra

31. 10. 2012

Vezměte si živočišnou říši. Zákon druhé mocniny vysvětluje, proč by blecha, i kdyby dosáhla velikosti člověka, nedokázala doskočit na měsíc. A vysvětluje, proč hroch nemůže metat kozelce. Vysvětluje také, proč tvorové jako King Kong a Godzilla jsou fyziologickými nesmysly - přenos hmotnosti spojený s jediným krokem by zničil jejich kostru. Ale podobně se to má i s bankovními institucemi.

Neexistují žádné doklady o tom, že by banka po dosažení hodnoty aktiv ve výši 100 miliard dolarů mohla počítat s nějakými úsporami z rozsahu. Pokud vůbec existují nějaké důkazy z této oblasti, ukazují spíše na plýtvání spojené s růstem velikosti banky, která se stává příliš velkou, než aby se dala řídit.

Velikost bank by tedy měla být regulována. Přinejmenším by od nich měl být požadován vlastní kapitál ve výši nákladů, které by společnosti vznikly jejich selháním a finanční sanací takového systémového molocha.

Ale pravděpodobně ani takovéto opatření by samo o sobě nestačilo.

Další možností je zákonem omezit velikost banky. To by přímo snížilo celosystémové ztráty v případě, že by velká banka padla. Například Doddův-Frankův zákon v USA obsahuje výslovný limit pro podíl na celostátním trhu vkladů ve výši 10%.

Úplné strukturální oddělení investičního a komerčního bankovnictví, neboli moderní obdoba Glassova-Steagalova zákona, je další variantou. To by omezilo možnost přenosu nákazy z investičního do komerčního sektoru a lépe by definovalo různé kultury spojené s odlišnými typy podnikání.

A nakonec, kdyby došlo k navýšení konkurence na trhu, mohlo by to omezit některé problémy vyvolané příliš vlkým stupněm koncentrace finančního kapitálu. Jenže například v Británii už sto let nevznikla žádná komerční banka.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 31.10. 2012