Podmínky v call centru mi přijdou regulérní a běžné

26. 10. 2012

Podle zkušeností při předčítání nabídek zaměstnání z posledních dnech jsou pro tuto pozici vyhledáváni především studenti, případně čerství absolventi, jejíž dosažené vzdělání, nebo obor, ve kterém vystudovali není zase až tolik podstatný. Jsou tady sice podmínky trochu jiné, jako je příjemné vystupování, bezchybný hlasový projev, či dobrá orientace na internetu, avšak jedná se vesměs o předpoklady, se kterými se člověk narodí, nebo v nich všeobecně vyniká, ač tuto práci nikdy vykonávat nemusel.

Smyslem této reakce není pohlížet na práci pracovníků zákaznických linek jako na podřadné zaměstnání, ale poukázat na to, že v běžném pracovním uplatnění - zejména nižších až středních tříd není v žádném případě zvykem vrozené nadání nijak extra honorovat. Není proto ani příležitost vzhledem k tomu, že výběr zaměstnavatelů ve většině případů neprobíhá podle těchto kritérií, ale dle dosaženého vzdělání, případně délky praxe, což nemusí nutně vždy znamenat, že daná osoba je v tom, či jiném oboru na profesionální úrovni.

Během čtrnáctého roku života se občanům naší republiky zadá za úkol zvolit si volbu povolání, nebo alespoň konkretizovat postup svého dalšího případného studia. Je nutné si zvolit atribut, který nás bude provázet celým aktivním životem. Volba, která není nijak jednoduchá a dle mého názoru předčasná.

Mé zkušenosti pochází ze segmentu veřejného stravování, ale podobné to bude jistě ve většině profesí / služeb. Segment, který se neustále rozvíjí a je nutné na tuto změnu potřebným způsobem reagovat. Služby zde poskytované bývají buďto podřadné, nebo nadprůměrné. Klient, který si může dovolit služby kvalitnější typu si pečlivě vybírá a zavítá do míst, která mají alespoň nějakou záruku kvality, avšak klient, který si zase až tak vybírat nemůže, je nutný spokojit se s nabídkou méně kvalitní. Takového zákazníky je těžké uspokojit, protože se prakticky rozhodují pouze podle jediného kritéria a tím je cena. Vzniká tedy jakýsi začarovaný kruh, v němž je obtížné označit viníka.

V provozovnách veřejného stravování dochází jednak k pochybování, co se kvality nabízeného sortimentu týče, ale především ani zde není práce nijak jednoduchá. Většina řadových pracovníků (kuchaři / číšníci) pracuje více jak 60 hodin týdně (běžně 16h x 4d / týden). Pracovněprávní vztahy bývají řešeny smlouvami na poloviční úvazky, případně v nich bývá uvedena minimální mzda, která pak bývá neoficiálně dorovnávána bokem. O morálních, či lidských aspektech, která tato povolání provází raději psát nebudu.

Vytisknout