Povinně myslet v krabici?

26. 10. 2012 / Karel Dolejší

Britský matematik Henry Ernest Dudeney na počátku 20. století zkonstruoval proslulou grafickou hádanku. Řešitel byl požádán, aby pospojoval devět bodů v síti 3 x 3 tak, že přitom použije pouze čtyři rovné čáry, aniž by zvedl pero z papíru. Klíčem k vyřešení hádanky bylo pochopení faktu, že hranice sítě spojovaných bodů je pouze psychologická - jinak se totiž hlavolam při vynaložení sebevětšího úsilí vyřešit nedal. Správný postup řešení zachycuje obrázek vlevo.

V reakci na Dudeneyovu hádanku vzniklo v angličtině rčení "thinking out of the box" - "myslet mimo rámeček"; nebo, využijeme-li dvojznačnosti anglického výrazu a přidáme třetí rozměr, "myslet mimo krabici". Tato fráze označuje kreativní, nonkonformní myšlení, které je úkolově orientované a snaží se dosáhnout řešení bez ohledu na konvenční předpoklady. V případě Dudeneyho hádanky můžete být mechanicky "pilní" jak chcete, počmárat tisíce listů papíru a třeba si i vykloubit zápěstí - ale pokud ve své mysli nepřekonáte onu pomyslnou hranici sítě 3 x 3, řešení nikdy nedosáhnete. Nejde totiž o to "trpělivě zkoušet" - právě zde v důsledku platí, že opakovat týž postup a očekávat odlišný výsledek je definicí nepříčetnosti - ale překročit fiktivní pravidla, která spolehlivě znemožňují úspěšné řešení. Mechanická pracovitost se nepočítá; za vůbec nic se nepočítá. A nepočítají se ani moralistní výzvy, které překročení hranice sítě 3 x 3 odsuzují jako nepřijatelné, nezodpovědné a já nevím jaké.

Ještě jednou: Dudeneyho hlavolam vyřešíte jedině tehdy, pokud opustíte předpoklad, že se při řešení musíte držet v hranicích sítě 3 x 3, kterou autor vychytrale jakoby prostor možných řešení obklíčil, aby řešitele osudově zmátl. Jestliže někomu, kdo skutečně nemá ani ánung o řešení, naznačíte, že v rámci jeho předpokladů možná žádné řešení neexistuje (takže by měl především začít revizí svých samozřejmých předpokladů), může se stát, že na vás začne nervózně křičet nejrůznější absurdní obvinění. Například, že tvrdíte, že se nedá vůbec nic dělat, že je podle vás všechno předem dáno, že jste šílený pesimista. Je přece povinností každého slušně vychovaného řešitele hlavolamu věřit, že pokud vůbec existuje nějaké řešení, nachází se každopádně zavřené uvnitř krabice, nikoliv za jejími hranicemi.

Z pohledu každého, kdo se alespoň třpytem originální myšlenky dostal na stopu Dudeneyho lsti, ovšem celá věc vypadá úplně obráceně. Ten kdo se ze všech sil snaží nalézt černou kočku v temné místnosti, ačkoliv tam žádná není, nevypadá už jako aktivní činitel podílející se na proměně světa, ale jako omezenec, který z naprosto umělých důvodů odmítá opustit své rigidní předpoklady, ačkoliv se opakovaně ukázalo, že ho k žádnému řešení nedovedly. On sám pak nevyhlíží jako "lenoch", jak byl označen, neboť protistrana ve své snaživosti vypadá jako člověk ze záhadných důvodů urputně trvající na tom, že všechno nové musí vlastně vždy vypadat stejně, jako to staré...

Ostatně na prvním místě je třeba vždy zdůraznit fakt, že jde o to usilovat o odpověď na výzvu, kterou úkol - v daném případě Dudeneyho hlavolam - představuje. Upozornění na fakt, že hranice sítě 3 x 3 je lstí, která brání úspěšnému řešení, už představuje velmi významnou nápovědu pro každého řešitele, který má skutečný zájem přijít věci na kloub.

Normativní příkaz někoho, kdo z důvodů nepříliš zřejmých uzavřel své myšlení do krabice, že hranici zmíněné sítě prostě opustit nelze a basta fidli, je naproti tomu spolehlivým receptem, jak při sebevětším úsilí a snaze nakonec vůbec nic nevyřešit. Ten, kdo ho vydává, nastoluje povinnost "myslet v krabici" - a ta jednoduše nepovede k řešení, ani kdyby se pak řešitel postavil na hlavu a odrážel ušima...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.10. 2012