Útok na životní úroveň nás teprve čeká

26. 10. 2012

Údaje z třetího čtvrtletí by měly ukázat, že se britská ekonomika zvedá z dvojité (double-dip) recese. Naneštěstí tato totemická dobrá zpráva ve skutečnosti neodráží realitu, tj. nakolik platíme za minulé excesy zvyšováním daní, škrty ve výdajích, nezaměstnaností a erozí reálných mezd, a nakolik se to promítá do eroze životní úrovně. Toto utrpení je mnohem vážnější, než hrubé údaje naznačují.

To je nepochybně důvodem, proč sir Mervyn King, guvernér Bank of England, tento týden varoval, že příští generace možná bude muset "po dlouhou dobu" žít ve stínu dnešní ekonomické "korekce".

Guvernér je dosud na rozpacích, pokud jde o to připustit, že centrální banka nese na krizi sama vinu -- ale je těžké nesouhlasit se celkovým zaměřením jeho komentáře: Že ačkoliv politická reakce snad ekonomické přizpůsobení zjemnila, nemůže ho odstranit, a nyní možná v tomto směru dosáhla mezí svých možností..

Sir Mervyn ve svém projevu narýsoval jasnou hranici mezi tím, čemu říká "dobré" tištění peněz toho typu, jaký už Bank of England praktikuje cestou kvantitativního uvolňování, a "špatným" tištěním peněz "helikoptérového" typu.

Helikoptérové peníze vynalezené Miltonem Friedmanem popisují, co by mohla centrální banka podniknout v podmínkách extrémní deflace, jaká existovala za Velké deprese, kdy nabídka peněz kolabovala. Místo aby Bank of England používala nové peníze k nákupu vládního dluhu, jak to dělala v případě kvantitativního uvolňování, mohla by prý distribuovat peníze ve velkém mezi obyvatelstvo, což je takzvané rozhazování peněz z helikoptér.

Alternativně by tyto peníze mohla poskytnout vládě, která by je využila na snižování daní a zvýšení výdajů, čímž by monetizovala deficit. Kdyby takto využila 375 miliard liber dosud utracených formou kvantitativního uvolňování, představovalo by to 6 000 liber na osobu -- obrovský fiskální stimul.

Ale v tom právě spočívá námitka. "Helikoptérové" rozhazování peněz představuje bod, kdy tištění peněz přestává být legitimním využitím měnové politiky sloužícím inflačnímu cílení, a stává se v zásadě aktem fiskálního šílenství, který může provést pouze samotná vláda. Dopad na libru, důvěryhodnost vlády a nakonec na úročení dluhopisů a inflaci, by byl podobný, jako v případě nekrytých daňových úlev nebo zvyšování výdajů - tímto směrem leží Výmarská republika nebo Zimbabwe.

V jistém smyslu nás útok na životní úroveň teprve čeká.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout