Jak se do ČR zavádí novodobé otroctví

26. 10. 2012

Totožnost čtenáře, který svědčí o instruktáži pro možnou práci v jednom českém call centru, je redakci známa. Neuvádíme jeho jméno, protože čtenář vysvětluje:

"Donutili nás podepsat souhlas utajením všech informací, které se na pohovoru do call centra dozvíme, ještě navíc s konkurenční doložkou - tzn. případný spor by rozhodoval samosoudce."

Chtěl bych se vámi čtenáři podělit o svůj zážitek z pracovního pohovoru do call centra. Jsem již půl roku bez práce, dříve jsem pracoval ve státní správě, ve výzkumu a evropských projektech. Sekretářka (nebo kdo to vlastně byl) mi zavolala proto, aby mi řekla, abych na zmíněný pohovor nechodil, když jsem se zeptal proč, tak mi řekla, že už mají plno, a když jsem se zeptal kde, tak už neřekla nic. Odpověděl jsem jí tedy, že jí děkuji za zavolání, a že určitě přijdu. Tak jsem se vnutil........

Když jsem dorazil na místo, před centrem již postávalo pár lidí a mezi nimi jeden člověk, který vše sledoval a pak všechny pustil na svou kartu dovnitř.

Vzali nás do svého call centra, což bylo pronajaté patro v jednom z typických developerských projektů dnešní doby. Řekli nám, abychom se posadili, a když budeme chtít, klidně se napili vody. Tak jsem se šel klidně napít, leč nikde nebyly žádné skleničky, tak jsem si šel zase sednout. Když se shromáždilo asi deset uchazečů, tak si nás pozvali do prosklené místnosti s tím, že nám představí firmu a pracovní pozici.

Nejprve přišlo varování, že by práci neměli dělat lidé se slabší povahou a že součástí práce je práce na směny, noční, o víkendech, o svátcích včetně Vánoc. Přesčasy jsou běžné. Varovali nás, že běžné jsou vředy, zhroucení osobního i partnerského života - a i když se to děje často, ve firmě to prý neradi vidí, protože nemají rádi, když jim lidé odcházejí. Mají tedy zájem o lidi, kteří toto zacházení přijmou dobrovolně.

Bylo nám řečeno, že průměrný operátor pracuje devět hodin denně, z toho osm hodin čistého času, půl hodiny je na oběd a dvakrát čtvrt hodiny jsou přestávky. Má za den 80-90 hovorů, které mají trvat do 265 vteřin, když trvají déle, je to špatně a jsou za to trestné body.

Každý týden je operátorovi pokládáno deset otázek a musí splnit znalostní recertifikační test nad 90%, když ho dvakrát neudělá, je propuštěn.

Když poruší normy na délku hovorů, je propuštěn.

Když neudělá v prvním týdnu školení certifikační test, je propuštěn ihned.

Veškeré hovory a činnost operátora jsou celou pracovní dobu monitorovány a zaznamenávány, jsou poté vyhodnocovány a to i zpětně. Ale byli jsme ujištěni, že odchod na WC monitorován prý není.

Fluktuace zaměstnanců je 30%. Ještě jednou zdůraznili nutnou psychickou odolnost, kvůli tomu že prý operátor zvedá telefony hlavně naštvaným lidem, co pořád jenom nadávají.

Ještě bylo zmíněno, že firma se o své lidi ráda stará, a že to znamená, že se nezajímají o to, co si člověk myslí a jak žije, jen když dobře dělá svoji práci.

To nejlepší přišlo nakonec.

Za tuto úžasnou práci je nabízen plat 15.000,- Kč hrubého.

Nejprve k tomu chci říci tolik, že k pokusným laboratorním myším jsme se ve výzkumu chovali mnohem lépe.

Za druhé chci říci, že tento fenomén je dle mé zkušenosti záležitost posledních dvou, tří let, nepamatuji si, že by si dříve někdo něco podobného k zaměstnancům dovolil.

Můžete mi někdo z vás čtenářů říci, jak si vůbec může někdo dovolit něco podobného od lidí vůbec chtít ? Jak to, že podobné praktiky nejsou trestné ?

Opravdu se mi nechce ani domýšlet, jaký je další vývojový stupeň tohoto systému.

Že by to byla práce 12 hodin denně za minimální mzdu s neplacenými přesčasy ?

Připadá mi přinejmenším děsivé, jaké pracovní návyky jsou lidé nuceni dobrovolně přijmout, aby vůbec nějaké zaměstnání získali.

Asi až úplně nakonec jsem pochopil, proč mě na pohovoru nechtěli, myslím, že tento segment pracovního trhu záměrně vyřazuje všechny, kdo mají za sebou nějakou delší pracovní zkušenost a určitý přehled, protože to je přesně to, co nepotřebují.

Potřebují totiž někoho, kdo svou kvalifikaci dobrovolně vymění za otroctví a kdokoliv, kdo to vidí jinak, by se jim jaksi nehodil na jejich jistě velmi zajímavé prezentaci.

A nehodil by se jim ani v pracovním procesu, kdy by se nejspíš snažil zdůrazňovat základní body pracovního práva a možná i lidská práva jako taková.

Tak pro zajímavost.....

Tak jsem se vnutil........

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.10. 2012