Existuje středostavovská ideologie?

25. 10. 2012

Příslušníci střední třídy mají sklon zobecňovat svou specifickou osobní zkušenost a předpokládat, že hodnoty jako pracovitost, šetrnost, individualismus a odložená spotřeba více či méně platí v celém sociálním systému, takže bývají velice překvapeni, pokud zjistí, že tomu tak ani zdaleka není. Mnoho profesí, k nimž příslušníci střední třídy náleží -- zejména právníci, lékaři, ale také akademici -- je však ve skutečnosti předkapitalistických, s vlastními tradičními kritérii úspěchu a profesionality. Příslušníci těchto povolání se tedy ve své specifické zkušenosti snadno mohou ztratit, pokud ji aplikují na společnost jako celek. Také individualistický charakter jejich povolání je vede k tomu, že zapomínají na masivní sociální síť, bez níž by sami nikdy nemohli individuálně dosahovat požadovaných výkonů. Tato síť fakticky zahrnuje veškeré pracující obyvatelstvo a v jistém smyslu i nezaměstnané, kteří srážejí mzdy ostatním.

Středostavovští profesionálové se také často domnívají, že pokud splní interní kritéria své profese, mají sami 100% zásluhu na svém ekonomickém úspěchu. Proto ze své sociální pozice velmi snadno přehlížejí strukturální a biografické nahodilosti, které jim pomohly stát se tím, čím jsou. Přehlížejí strukturální rysy kapitalismu, které rozhodují o celkovém počtu dostupných pracovních míst, financování profesionálního vzdělání atd. Přehlížejí rodinné výhody, sociální konexe atd., které jim poskytly náskok před těmi, kdo se bez těchto neformálních prostředků museli obejít. Vše "dobré" ve smyslu úspěchu považují za důsledek tvrdé práce a vynalézavosti jednotlivce. Takže ti, kdo úspěšní nebyli, si svůj osud zaslouží -- nebo si v nejlepším případě zaslouží paternalistický charitativní čin.

Toto je ovšem "ideální typ" středostavovského profesionála a ne všichni jsou svou sociální pozicí plně determinováni. To oč tu především jde jsou strukturální tlaky, které povzbuzují lidi v tomto sociálním postavení, aby o světě uvažovali určitým způsobem, tj. systematicky přeceňovali individuální zásluhy a podceňovali strukturální podmíněnost každého výkonu.

Nejde ovšem o to, aby se příslušníci středního stavu cítili vinni tím, že jsou oproti nižším vrstvám strukturálně privilegovaní. Politický význam má nicméně požadavek, aby se snažili situaci opravdu chápat, aby odolávali subtilním manipulativním mechanismům, které je vedou k důvěře v ideologii individuální zásluhovosti. Někteří se nad to dokážou povznést, pochopit, že sociální systém je zásadně pochybený, a jejich předkapitalistické hodnoty a normy je někdy vedou ke kritice kapitalismu za to, že ničí řemeslo kvůli zisku.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 25.10. 2012