Západní analytici: Syrské armádě zhroucení nehrozí

7. 9. 2012

Jenže navzdory červencovým bombovým útokům, které zabily čtyři nejbližší bezpečnostní kádry Bašára al-Asada, se strategie armády během šesti měsíců prakticky nezměnila: Nasazuje vysoce mechanizované jednotky k obklíčení území obsazeného povstalci a útočí na ně dělostřelectvem a nálety, než do prostoru vyšle pěchotu a polovojenské jednotky.

Joseph Holliday z Institute for the Study of War in Washington konstatuje, že vládní síly se dokážou vyrovnat s hrozbami jimž čelí, ovšem musejí sahat stále hlouběji do svého arsenálu. To ovšem neznamená, že armáda za válku neplatí ztrátami. Přichází denně asi o 40 zabitých a pravděpodobně čtyřnásobek zraněných, upozorňuje Jeff White z Washington Institute for Near East Policy. Musí povolávat rezervisty a spoléhat na polovojenské milice v roli pěších jednotek.

Třebaže se vyskytují individuální dezerce, v masovém měřítku k nim nedochází. Podle Hollidaye je tomu tak zčásti proto, že režim "páruje" zkušené jednotky s povolanci, kteří jsou tak pod stálým dohledem.

White se domnívá, že povstalci budou mít časem navrch, a za důkaz považuje pokračující boje v Aleppu. Holliday je skeptičtější, upozorňuje, že vládní jednotky jsou stále dobře zásobovány a bitvu o Aleppo neprohrávají.

Povstalcům se daří ničit reaktivními granátomety významné množství obrněné techniky. White konstatuje, že na počátku války se všude objevovaly tanky T-72, zatímco teď jsou vidět i nějaké starší T-54 a T-55. (Tato změna může mít ovšem více důvodů. Například záložní útvary mohou být vycvičeny na tuto techniku a být jí standardně vyzbrojeny. Kromě toho povstalci podle všeho dosud nemají vlastní tankové jednotky a tak vládní síly nasazují obrněnce výhradně v roli pěchotních tanků. A T-72 je fakticky vysoce specializovanou protitankovou zbraní se stísněnými vnitřními prostorami, omezeným množstvím střeliva, nevýhodnou depresí kanónu a nepříliš spolehlivým nabíjecím automatem. Během poslední invaze do Afghánistánu si jednotky Severní aliance záměrně vyžádaly do bojů s Talibánem nikoliv moderní ruské tanky, ale právě staré T-55 a T-62 - pozn. KD.) Kromě toho armáda ztratila kolem 6 000 mužů.

Armáda ale dosud nenasadila některé své nejtěžší dělostřelecké a raketové systémy. White se domnívá, že právě dělostřelectvo je hlavní výhodou vládních sil, které mohou povstalci jen obtížně čelit. A podle něj by ani rozklad armády patrně nepřinesl konec násilí, protože někteří velitelé se mohou pokusit obsadit vlastní samostatná území. Holliday poukazuje na alávitskou milici šabíha, které jsou připisovány jedny z nejhorších zločinů v syrské občanské válce. Ta by mohla přežít i případný kolaps armády a navíc i vstřebat její zbytky.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout