Klíčová je změna sociálně-ekonomického paradigmatu

5. 9. 2012 / Jan Mertl

Podobně jako pondělní pořad Do školy na ČT 24, který byl ukázkou zoufalé bezradnosti a nefunkčnosti konfrontace jednotlivých přístupů, ale nejsme schopni v rámci stávajícího paradigmatu najít řešení. Ono to totiž ani nejde, schéma ziskově, výkonově orientované ekonomiky se naprosto vyčerpalo. Ukazuje se stále silněji, že je vhodné možná pro některá odvětví, např. výpočetní techniku, finanční sektor či biotechnologie, ale do jiných sektorů ekonomiky, jako je například školství nebo zdravotnictví, prostě nepatří.

To všechno je na dlouhé rozbory, co ale s tím? Není to tak těžké. Ekonomie musí zase začít sloužit svému původnímu účelu, totiž racionální alokaci zdrojů s cílem zvýšení životní úrovně, nikoli stále většímu generování zisku s poukazem na to, že jinak to nejde. Trh je dobrý sluha, ale špatný pán, nezbývá tudíž, než ho vzít na řetěz a podrobit ho účinné regulaci -- a to i přesto, že to může znamenat snížení objemu příslušných transakcí. Je potřeba nepodléhat těmto hrozbám, doplněným strašením ohledně odchodu investorů -- ti také nepodléhají hrozbám stávek či regulací. Hospodářskou politiku je potřeba koncipovat s nadhledem, tak aby zajistila potřebný harmonický rozvoj a fiskální stabilitu. Pokud to pro některého investora nebude únosné, nezbývá, než se s ním s lítostí rozloučit a uvolněnou kapacitu ekonomiky výhledově zaplnit stejně, jako kdyby například zkrachoval.

Dalším podstatným prvkem je princip neziskovosti a koncept neziskových organizací. Jak už bylo mnohokrát ukázáno, tyto organizace mají všechny předpoklady pro racionální hospodaření s tím, že vytvořený zisk (nebo jeho část) povinně reinvestují do předmětu činnosti nebo do snížení ceny služeb. Je to výborný korektiv tlaku na maximalizaci výnosů pro investory za každou cenu, který zvláště v některých sektorech likviduje dobrou praxi a mění chování aktérů prokazatelně věcně nežádoucím způsobem.

Posledním podstatným aspektem je příjmová diferenciace: v žádném případě není dobře propagovat nivelizaci příjmů, ale současné rozdíly v příjmech především mezi odvětvími jsou zcela neodůvodněné, staví ty, kteří si vyberou méně komerčně atraktivní povolání do pozice hlupáků či "divných lidí" a v konečném důsledku likvidují strukturu zaměstnanosti jako celku. Navíc tito lidé pak nemohou investovat do svého rozvoje, což jim dále blokuje společenské uplatnění a v konečném důsledku vede k sociálnímu vyloučení. O extrémní míře soutěživosti a konkurence nemluvě: řada odvětví dnes připomíná spíše sport, kde vítěz bere vše, než seriózní práci, kde je uplatněno komplexní, vícekriteriální hodnocení a stimulována dlouhodobá spolupráce mezi kolegy. S odměňováním to samozřejmě úzce souvisí.

Lze odhadovat, že aplikací těchto jednoduchých principů, které ovšem nevypadají nijak atraktivně a dynamicky, bychom v poměrně krátké době posunuli výrazně dopředu řešení řady palčivých společenských problémů, aniž bychom výrazněji omezili motivaci a další sociálně-ekonomický rozvoj. Stejně tak by se mohla snížit incidence sociálních havárií a stresogenity prostředí. Nebude to, ovšem, takový adrenalin, bude to "jenom" fungovat a naplňovat potřeby většiny obyvatelstva. Předpokládá to ovšem, že se shodneme na tom, že džungle nebude tak tvrdá a že budou aplikovány i postupy vyššího řádu, kterými se lišíme od zvířátek. Jakkoli je samozřejmě současná vlčí strategie velmi lákavá.

Vytisknout