VZÍT VĚCI DO VLASTNÍCH RUKOU:

Zakladatel listu Independent chce zvrátit politické poměry v Británii širokou občanskou iniciativou. Fungovalo by to i v ČR?

6. 9. 2012

Zakladatel britského deníku Independent Andreas Whittam Smith poukázal ve včerejším článku na nespornou skutečnost, že britští občané jsou rozhněváni na politiku i na politiky ze všech partají možná ještě více než občané v České republice. Existují však dnes digitální média a Whittam Smith v nich vidí možnost záchrany. Obyčejní lidé se totiž mohou prostřednictvím sociálních sítí zorganizovat a vytvořit v parlamentě většinu tvořenou z nezávislých poslanců, která by přehlasovala profesionální politiky a poslance ze zavedených politických stran. Je to nereálné? Dalo by se to provést i v Česku?

Whittam Smith vytvořil hnutí pod názvem Demokracie 2015, protože očekává, že nejpozději se budou v Británii konat všeobecné volby právě až v květnu 2015. Do té doby by se občané na parlamentní vzbouření měli připravit a koordinovat své akce.

Přiznává, že jeho plán na to, aby parlament úplně ovládli obyčejní občané, bude obtížný. Jenže, zdůrazňuje, mnoho obtížných věcí se v politice často nakonec překvapivě realizovalo, vypočítává celou řadu z nich.

Podle Whittama Smithe v první řadě musí vzniknout velká skupina občanů obdobných názorů, kteří by byli ochotni kandidovat do parlamentu jako nezávislí kandidáti jen na dobu jednoho funkčního období. Očekává, že to udělají významní občané, uznávaní ve svých komunitách jako důležití podnikatelé, ředitelé charitativních organizací, lékaři, odboráři, prostě lidi, jichž jejich spoluobčané váží.

Obyčejní občané mají totiž úplně jinou zkušenost a mentalitu, než dnešní profesionální politikové, kteří většinou vůbec neznají normální život. Proto mají občané, kteří mají zkušenosti z podnikatelské sféry či z vedení různých institucí, daleko vyšší kvalifikaci pro práci v parlamentě než jakýkoliv politik.

Profesionální politikové se také starají jen o znovuzvolení a tomuto hledisku podřizují všechno. Obyčejný, profesně vzdělaný občan, který by kandidoval do parlamentu jen na jedno funkční období, by nedělal věci proto, aby byl znovu zvolen, ale v zájmu společnosti.

Úkolem těchto jednorázových občanských poslanců by bylo během jediného pětiletého období napravit co největší množství chyb, které napáchaly "profesionální" vlády.

Avšak bez obrovského úsilí vytvořit novou, celonárodní organizaci, která by dokázala získat v parlamentě většínu, se nic takového nepodaří. Proto je nutno začít už teď, tři roky před volbami.

Je k tomu nutno využít digitálních médií, která zajistí otevřenost a legitimitu nového hnutí. Digitální média se budou používat k tomu, aby se projednalo, co by příští vláda měla opravovat - diskuse musí být podrobná a musejí se na ní podílet odborníci. Nesmí se zanedbávat ústavní reforma, lidé musejí začít pracovat ve skupinách a musejí být schopni zredukovat své návrhy na celou řadu jasných opatření, která by voliči shledali atraktivními.

Není to tak obtížné, jak se to zdá být, argumentuje Whittam Smith. Ideologické rozdíly mezi lidmi jsou v současnosti relativně malé. Debata by byla nezvyklá v tom smyslu, že by se nevyhýbala žádným kontroverzním otázkám, o všem by se hovořilo otevřeně, nebyla by žádná překvapení ani žádná skrytá agenda.

Jak by práce takovýchto skupin pokračovala a přidávali by se další a další lidé s jejich vlastními příspěvky, nakonec by hnutí vytvořilo lidi, kteří by byli na základě vzniklého programu ochotni kandidovat do parlamentu. Tito lidé by svou kandidaturu považovali za veřejnou povinnost, nikoliv za osobní kariéru.

Whittam Smith uvedl emailovou adresu, kam se mají Britové hlásit. Mají uvést:

1. Město či vesnici, kde žijí a jméno volebního okrsku. To umožní plánovat akce a schůzky.

2. Jaká vládní politika by se podle vašeho názoru měla nejnaléhavěji změnit. To vytvoří agendu napsání volebního manifestu.

3. Jak byste byli ochotni pomoci. Buď promýšlením problémů, anebo pomocí zorganizovat celý proces.

4. Zda byste byli ochotni podpořit hnutí občas malou finanční částkou, maximálně 1000 Kč.

Je lehké pořád nadávat, ale jak by to vypadalo, kdyby bylo hnutí úspěšné? Cílem je do příštích voleb dosáhnout tohoto:

1. Skupina kandidátů zveřejní srozumitelný politický program pro řešení problémů, které dělají lidem největší starosti, jako je nezaměstnanost, zločinnost, přistěhovalectví, péče o staré lidi, zdravotnictví, reforma sociálních služeb, Evropská unie.

2. Hnutí musí oslovit mladé lidi a učinit je nedílnou součástí této kampaně.

3. Politický program bude vytvářet prostřednictvím naslouchání lidí.

4. Ve všech volebních okrscích uspořádá rok před příštími všeobecnými volbami primární volby, na jejichž základě budou vybráni kandidáti pro všeobecné volby. To umožní vybraným kandidátům pracovat politicky ve svém volebním okrsku nejméně rok.

5. Hnutí najde věrohodného předáka a kandidáty schopné vést jednotlivá ministerstva. Stane se "kandidující vládou".

6. Dosáhne pravidelné publicity v celostátních médiích.

7. Přesvědčivým způsobem bude kritizovat nekompetentnost tradičních vládnoucích politických stran.

Pokud má toto hnutí uspět, kandidáti se budou muset objevit do začátku roku 2014, v důsledku práce, která začne nyní. Tou musí být vytvoření vysoce kvalitního manifestu pro budoucí vládu, vypracovaného na nejvyšší úrovni za pomoci odborníků z řad veřejnosti. Zároveň je nutno vypracovat i jednoduchou verzi, kterou voliči budou schopni přijmout jako přesvědčivou.

Bude zapotřebí odpovědět na otázku, kterou formulovat v článku o krizi ve veřejném životě ve Financial Times nedávno John Kampfner. Napsal: "Současní poslanci pocházejí z velmi úzkého společenského zázemi. Kdyby volení zástupci lidu před příchodem do parlamentu strávili řadu let jako, řekněme, neurochirurgové, podnikatelé nebo učitelé, v zemi by vládla klidnější atmosféra. Ale proč by měl neurochirurg chtít jít do špinavé politiky?"

Odpověď je na vás. Čekáme, uzavírá svůj článek Whittam Smith.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 6.9. 2012