Anketa Romano hangos:

Koho byste rádi viděli jako nového prezidenta a koho raději ne? A co by měl činit v oblasti romské problematiky?

5. 9. 2012 / Pavel Pečínka

V prezidentské funkci bych rád viděl předsedu KSČM Vojtěcha Filipa. Má patřičné vzdělání a dlouholetou praxi v poslaneckých funkcích. Hájí české zájmy. A nezávisí, on i politická strana, na zahraničních partnerech. V prezidentském úřadu bych naopak nechtěl vidět osoby z politických stran, které vnucují cizí zájmy na úkor potřeb české společnosti (např. Schwarzenberg, Sobotka z ODS).

Prezident by se měl -- i k romským záležitostem -- vyjadřovat jako přísný, ale spravedlivý táta. Pokárat i pochválit. Nebát se, jak na jeho výroky budou reagovat média. Práci ve věci musí vykonat vláda a parlament ve spolupráci s kraji a obcemi.

Nejraději bych na Hradě viděl Jiřího Dienstbiera, který mi z té dosavadní nabídky kandidátek a kandidátů připadá nejvěrohodnější, zvláště když dává důraz na prohloubení demokracie, prosazování principů právního státu a upozorňuje na význam občanských sdružení při prosazování veřejných zájmů. Je těžké říci, co je nejhorší, ale horší by bylo, pokud by se prezidentem stali beznázoroví lidé jako Fischer či vyprázdnění populisté jako Zeman. Nový prezident by se měl na tzv. romskou problematiku dívat bez předsudků a považovat ji za vážný a stále neřešený problém, který obecně souvisí se zajištěním spravedlivého a důstojného života všech občanů ČR bez rozdílu.

Kandidátem ČSSD na funkci prezidenta je Jiří Dienstbier. Pokud jde o nejhorší možnou volbu, nechci a nebudu se vůči ostatním kandidátům vymezovat negativně. Pro mne je důležitá pozitivní podpora kandidáta ČSSD. Romskou problematiku by měl prezident zařadit mezi jednu z mnoha svých priorit, k jejichž řešení by měl inspirovat, povzbuzovat a vést jak současnou, tak budoucí vládu. V jeho pravomoci to řešení není, ale vahou své osobnosti pomáhat může velmi.

Jako nejdůslednější demokrat z kandidátů, kteří mají aspoň jakousi šanci být zvoleni, se mi jeví Jiří Dienstbier. Pokud se po oficiálním oznámení kandidátů (s potřebnými počty podpůrných podpisů) neobjeví někdo výrazně lepší, jsem připraven pro něj hlasovat v prvním kole volby. Kdyby se nedostal do druhého kola a byla by (jak ukazují současné průzkumy) volba mezi Milošem Zemanem a Janem Fischerem, byl bych na značných rozpacích. Pokud by mne neodradily důvody proti oběma těmto nejpopulárnějším kandidátům, vybral bych jako menší zlo Jana Fischera, mimo jiné i proto, že už v době kdy byl premiérem, vystupovaly státní orgány aktivně proti pravicovým nacionalistickým a rasistickým extremistům. Sám Fischer aktivně podporoval a podporuje emancipaci menšin, v tom i menšin etnických. Za nejhoršího kandidáta považuji Janu Bobošíkovou, která se propůjčila v roce 2000 silám, které usilovaly (naštěstí nakonec neúspěšně) o převrat v České televizi. Tato osoba je krajně nevěrohodná už i proto, že roku 2008 kandidovala na post prezidentky za Komunistickou stranu Čech a Moravy, kdežto dnes je předsedkyní pravicově nacionalistické strany Suverenita a je rovněž součástí extremistické iniciativy D.O.S.T. Předseda pražské židovské obce František Bányai charakterizuje D.O.S.T. jako poměrně nebezpečný fenomén, jejíž petice a prohlášení jsou prostředkem pro prosazování neofašistických, šovinistických a xenofobních tendencí. Prezidentka z takového prostředí by byla pro Česko katastrofou vnitropoliticky i zahraničně politicky.

A co by měl prezident činit v romské tématice?

Prezident má minimální výkonnou moc. V našem systému rozhoduje sněmovna a vláda. Na to bude nutno myslet při volbách v roce 2014. Prezident má u nás velký vliv na to, co občané považují za správné. Čeští proevropští občané se zjevně nechali oklamat protievropským prezidentem Václavem Klausem a dnes většina odmítá evropskou integraci a společnou evropskou měnu. Nový prezident by měl být proevropský a měl by dávat najevo podporu Romům a jakýmkoli jiným etnickým komunitám a tím vést občany, aby respektovali různost kultur a životních stylů. Měl by podobně jako Václav Havel spolupracovat s občanskými iniciativami podporujícími lidská a občanská práva, v tom i práva Romů, jako např. Český helsinský výbor. Nebylo by špatné, kdyby si vzal jako spolupracovníka na Hrad (do Kanceláře prezidenta republiky) nějakého kvalifikovaného romského odborníka.

Kdo by měl být prezidentem? Někdo, kdo nebude jen prezidentem Čechů, ale kdo bude naslouchat, mluvit a jednat také jako Moravan a Rom! Prezident má právo mluvit do věcí. A na počátku bylo slovo!

Kdo má u nás nejvíc problémů? Jako jednotlivci Romové, jako národ Moravané. Romové Moravany předběhli, o uznání existence romského národa žádali československé politiky už v roce 1968 a roku 1990 se tohoto uznání také dočkali. Na rozdíl od Moravanů, kteří o uznání existence svého národa žádali až od roku 1990 a dosud se ho nedočkali.

Prezidenta budeme poprvé volit sami. Můžeme si vybrat. Buď budeme volit prezidentem někoho, kdo nám bude vnucovat svoji vůli, nebo někoho, kdo bude mluvit a jednat za nás jako jeden z nás. Prezident je jen jeden, nás je víc.

Potřebujeme za prezidenta někoho, komu jde jen bezohledně o vlastní prospěch? Politici, kteří nám od roku 1989 vládli, už ukázali, co od nich lze čekat, kdo z nich je skutečný demokrat a kdo si na demokrata jen hraje.

Jako moravský gádžo říkám: ať je prezidentem raději Rom Karel Holomek než Miloš Zeman. Ne proto, že Miloš Zeman je také gádžo, ne proto, že Miloš Zeman je na rozdíl ode mne Čech. Ale proto, že od Miloše Zemana mohu čekat jen prosazování jeho vlastní vůle. Která je jiná než vůle Moravanů. Ze stejného důvodu nebudu volit ani Kláru Samkovou, přestože se narozdíl od Miloše Zemana narodila na Moravě jako já. Ani od ní jako Moravan nemohu čekat změnu k lepšímu. A i když by se mi jako prezident líbil někdo s moravskou národností - Jiří Bílý, Jiří Pernes nebo Zdeněk Koudelka, vybral bych si i z možných kandidátů, jejichž jména už se mihla v novinách a televizi. Byť jeho kandidatura zatím není jistá. Tomio Okamura se narodil v Japonsku. Je to dost daleko od "Prahy", přičemž nejde o město v Čechách, ale o symbol nedostatku dobré vůle řešit problémy nás, kteří se necítíme být (jen) Čechy.

Mým kandidátem je Jiří Dienstbier. Nejenže je kandidátem sociální demokracie, ale také kandidátem, který reprezentuje slušnost v politice. Práci Jiřího Dienstbiera mohu již více než rok sledoval v Senátu a i když je v české politice relativně krátkou dobu, získal si svým stylem politiky sympatie značné části českých občanů. Jako prezident by se mohl významně zasloužit o navrácení důvěry občanů v politiku.

Seznam kandidátů není dnes ještě uzavřený a stále se objevují noví zájemci. Je otázkou kolik z nich získá dostatečný počet podpisů nebo podporu poslanců či senátorů, aby mohli kandidovat. Rozhodně by se českým prezidentem neměl stát někdo s rasistickými, xenofobními nebo jinak nenávistnými názory či názory, které jsou neslučitelné s demokratickými hodnotami české společnosti. Dále zde máme několik kandidátů, kteří jsou jasnými kandidáty finanční oligarchie. U nich existuje vážné podezření, čí zájem budou ve funkci prezidenta hájit. Zda občanů, nebo bohatých mecenášů jejich kampaní.

Prezidentské pravomoci neumožňují výrazný exekutivní nebo dokonce legislativní zásah. Avšak úřadu prezidenta si dodnes váží hodně občanů. Pokud by budoucí prezident využil této autority u občanů a pravidelně se vyjadřoval k "romskému tématu", tak aby boural mnoho mýtů a stereotypů o romské menšině, mohl by značně přispět ke zlepšení současné tragické situace.

Pozn.: Zajímavé na tématu srpnového dvojčísla je, že tentokrát v anketě neodpověděl ani jeden Rom.

Vytisknout