Tony Blair je o krůček blíže trestnímu stíhání

4. 9. 2012

Léta to vypadá, že je citadela nedobytná, a pak se najednou rozpadne. Ideologie, fakt, režim se zdá být pevný, neotřesitelný, téměř geologický. Pak upadne kus omítky a kamenné základy se začnou pohybovat. Něco takového se stalo o minulém víkendu, argumentuje George Monbiot v deníku Guardian.

Když napsal jihoafrický arcibiskup, nositel Nobelovy ceny míru Desmond Tutu, že by měl být Tony Blair pohnán k trestnímu soudu v Haagu, způsobilo to, že to, co Blair udělal, už přestalo být "normální". Tutu porušil protokol moci - nepsanou smlouvu mezi všemi, kteří navštěvují setkání mocných - a jmenoval Blairův zločin. Myslím si, že se z toho Blair už nikdy nevzpamatuje.

Blairův zločin je podle mezinárodního práva známý pod dvěma jmény: zločin agrese a zločin proti míru. Norimberské zásady ho definují jako "plánování, přípravu, zahájení či vedení agresivní války". Znamená to válku vedenou za jíným účelem než za účelem sebeobrany, jinými slovy válku, která porušuje články 33 a 51 Charty OSN.

Že invaze do Iráku spadá do této kategorie se zdá být nesporné. Blairovi ministři to věděli a varovali ho. Jeho generální prokurátor varoval, že existují jen tři způsoby, jak by bylo možno válku proti Iráku ospravedlnit: "sebeobrana, humanitární intervence nebo akce na základě schválení Rady bezpečnosti OSN. První a druhý způsob nemohou být v tomto případě ospravedlněním." Blair se pokusil získat třetí ospravedlnění, ale nepodařilo se mu to.

Jeho ministr zahraničí Jack Straw Blairovi sdělil, že má-li být válka proti Iráku legální, "1. musí dojíd k ozbrojenému útoku na nějaký stát anebo se k takovému útoku musí schylovat, 2. použití síly musí být nutné a musejí být k dispozici další prostředky k zastavení či zabránění útoku 3. sebeobranné akce musejí být přiměřené a přísně omezené na zastavení útoku." Ani jedna z těchto podmínek nebyla splněna. Úřad vlády ho varoval: "Bylo by zapotřebí mít právní ospravedlnění invaze. Podle analýzy právní takové ospravedlnění v současnosti neexistuje."

Bez právního ospravedlnění byl útok na Irák masovým vražděním. Způsobil smrt 100 000 až jednoho milionu lidí a patří k největším zločinům, jakých byl svět kdy svědkem. Blair a jeho ministři pořád ještě chodí mezi námi a sbírají peníze, kamkoliv se vydají. Je to trpká obžaloba jednostrannosti systému mezinárodního práva: systému, jehož pokrytectví Tutu právem odhalil.

Zmenšující se skupinka Blairových obhájců se přidržuje dvou zoufalých ospravedlnění. Prvním je, že válku automaticky schválila předchozí rezoluce OSN č. 1441: Jenže když se o této rezoluci jednalo v Radě bezpečnosti, jak americký, tak britský velvyslanec podtrhli, že rezoluce č. 1441 neschvaluje použití síly. Ještě v lednu 2003 připomněl Blairovi britský generální prokurátor, že "rezoluce č. 1441 neschvaluje použití vojenské síly bez další rezoluce OSN."

Druhým ospravedlněním, o nějž se Blair znovu pokusil tento víkend, je, že existoval morální argument pro invazi do Iráku. Ano, to je pravda. Existoval ale také morální argument proti invazi do Iráku a ten byl silnější.

Jenže morální argument (a kdo v moderní éře kdy nezahájil válku, aniž by tvrdil, že je morální argument na jeho straně?) nemá právní základ. A morální argument nebyl ospravedlněním pro válku v Iráku. V září r. 2000, před tím, než se dostali do funkcí, vypracovali američtí politikové Dick Cheney, Donald Rumsfeld a Paul Wolfowitz analýzu, v níž se pravilo: "I když nevyřešený konflit s Irákem poskytuje bezprostřední ospravedlnění, potřeba vytvořit velkou přítomnost americké armády v Perském zálivu je důležitější než otázka režimu Saddáma Husajna." Jejich cílem, jak vysvětlili, je "udržovat americkou vojenskou nadřazenost". Motivace pro svržení Saddáma Husajna nebyla o nic morálnější než motivace ho vyzbrojit a financovat o dvě desetiletí předtím.

Avšak i když jsou právní argumenty proti Blairovi silné, prostředky proti němu jsou slabé. Devětadvacet lidí bylo obžalováno u mezinárodního soudního dvora a všichni jsou to Afričané. (Podezřelé osoby z Balkánu soudí jiný tribunál.) Je pro to důvod. Nejméně do roku 2018 může tento soud stíhat zločiny spáchané během protizákonné války, nikoliv však zločin zahájení protizákonné války.

Máme být překvapeni? I když norimberský tribunál charakterizoval agresi jako "nejhorší mezinárodní zločin", několik mocných států se postavilo proti tomu, aby mohla být agrese souzena. Až v roce 2010 souhlasily, že bude moci být agrese souzena, ale až po roce 2018.

Přestože je šance na zahájení trestního stíhání proti Blairovi v současnosti mizivá, je o to důležitější, aby jeho zločin nebyl zapomenut. Proto jsem r. 2010 založil dobrovolný fond na podporu občanského zatýkání Tonyho Blaira. Naposledy jsme z něho, už po čtvrté, vyplatili částku minulý týden. Náš cíl je tentýž jako cíl Desmonda Tutu: ukázat, že masové vraždění není normální, udržet to ve vědomí veřejnosti a udržovat tlak na trestní stíhání.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 4.9. 2012