Zahrada sekaná kosou -- praktické zkušenosti

23. 7. 2012 / Boris Cvek

Před dvěma lety jsem psal do Britských listů o výhodách sekání zahrady kosou místo sekaček. Sekačky dělají hluk, který mění místa odpočinku v neobyvatelná místa horší než velká sídliště, kromě toho zanechávají po sobě trávník, v němž nic nežije a který nemá žádné květy, a dělají ze sekání trávy něco, co se musí dělat stále dokola. U sekání sekačkou se navíc nedá kultivovaně diskutovat.

Naše zahrada má asi 2 000 metrů čtverečních travnaté plochy. Sekáme ji už třetím rokem kosou -- vždy kolem 25. června a 25. září (ano, stačí dvakrát ročně, tráva po kose roste mnohem pomaleji, jako důkaz posílám část naší zahrady po měsíci od sekání kosou). Jednomu člověku trvá posekat tuto zahradu jeden den, tedy když se začne asi v deset ráno, udělá se tak dvě hodiny přestávka na oběd kolen poledne a končí se kolem šesté večer. Není to při sekání žádný spěch. Já hrabu, kosí absolvent filozofie z Olomouce Evžen Stehura a občas se k nám přidá i někdo další, třeba filozof Martin Škabraha, jen tak na pokec. Takže u hrabání a sekání či broušení se diskutuje o filozofii, dějinách, umění... Večery trávíme pak u vína a jídla a bereme kosení zahrady jako milou společenskou akci.

Někdy se lidé ptají, co dělat s trávou. My ji dáváme na kompost. Když se zahrada neseká sekačkou, ale kosou, můžete na ní do půlky července vidět celou paletu lučních květů, které jsou barevné a které lákají barevné motýly. Vysoká tráva se potom snadno seče kosou a do konce září už moc nevyroste.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 23.7. 2012