Církevní restituce?

10. 7. 2012 / Milan Kohout

Americká zkušenost s náboženstvím jako součástí mocenské praxe ze mě za krátkou dobu udělala naprostého ateistu nesnášejícího organizovaná náboženství.

Někdy jsem měl dojem, že se vracím do zakonzervovaného středověku, čímž myslím funkci náboženských organizací té doby.

Někdy až nesnesitelně primitivní výklad náboženských doktrín, slepá víra v každé slovo napsané v náboženských knihách, jako jsou bible, korán, talmud, bhagavad gita, tóra a další mě úplně vyděsila.

To nebylo hlubokomyslné filozofování nad biblickými výroky, na které jsem byl zvyklý z přednášek v českém undergroundu, to byl pyramidální idiotismus beroucí například bibli jako vědeckou knihu pojednávající o vývoji člověčího druhu.

Jak jsem mohl respektovat takzvaná uskupení věřících, kteří na základě svého masového počtu v jimi definované demokracii chtěli, aby se dětem na školách ve vědeckých předmětech vyučovala "kreativistická" teorie o stvoření člověka?

Jak jsem mohl mít i nadále úctu před lidmi, kteří vykřikovali po kostelech, že jejich cílem je, aby Ježíše přijal každý na celém světě, zatímco jíní náboženští šílenci ze synagog tvrdili, že jsou bohem vyvolení a další v nově postavených mešitách za rohem kázali o naprosté superioritě jejich boha a o věčném zavržení ostatních, kteří v něj neuvěří.

Chtělo se mi nad všemi těmi náboženskými organizacemi zvracet, protože jsem si uvědomil, že jsou největším nepřítelem mírového soužití dnešního, ať chceme či nechceme, globalizovaného světa.

Všechny pod zástěrkou jen jejich bohem, a nikoliv jakýmkoliv konkurenčním bohem, poslané lásky způsobují po světě strašlivé konflikty, ve kterých umírají nekonečná množství lidí.

Proto nechápu, proč má sekulární společnost materiálně podporovat jakékoliv náboženské instituce.

Jakési pseudomravní ospravedlnění návratu toho, co bylo údajně těmto organizacím ukradeno, mi připadá úplně scestné a nebezpečné.

Jestli někdo kradl a krade, tak to jsou parazitující náboženské organizace všech dob, kradoucí nám lidem celého světa lidský rozum, možnost na svobodu mysli a naděje na pohodové soužití národů.

Církevní takzvané restituce v České republice, které by náboženským institucím pomohly k větší moci ve společnosti, jsou pro mě mravně i logicky naprosto nepřijatelné.

Vytisknout