Přemysl "Oráč" Sobotka na Hrad? Raději ne!

9. 7. 2012 / Jiří Baťa

N. Adamičková položila P. Sobotkovi otázku, která již delší dobu hýbe politikou: "Není podle vás výběr ministrů více než o jejich odbornosti o tom, jak se mohou hodit Nečasovi uvnitř strany v jeho podpoře?" Odpověď pana Sobotky byla lakonická: " Takhle bych to neviděl. Premiér chce funkční vládu a Pavel Blažek ty předpoklady splňuje." To je odpověď takříkajíc do rvačky a paní Adamičková toho pohotově využila: " Možná chce premiér funkční vládu. Ale možná taky chce loajální stranu a k tomu si zavazuje své regiony. To ukázal příklad jak ministra Bendla, tak i Kuby." Divil bych se, kdyby pan Sobotka odpověděl jinak, než: " Ale tak to není. Nevěřím tomu, že když se člověk obklopí deseti lidmi, tak mu to zaručí podporu 450 lidí na kongresu." Odpověď naivní, stejně jako když premiér Nečas zdůvodnil odvolání ministra Pospíšila, nicméně odpověď přesně koresponduje s jeho názorem na kandidaturu na post prezidenta, protože jinou odpovědí (kterou by sotva uměl vyslovit), by si zcela jistě zkomplikoval život v očekávané podpoře ODS pro svou kandidaturu. Je však velmi dobře známo, že až otrocká loajálnost (a nejen u ODS) je příznačná pro všechny parlamentní strny. K osobě nově jmenovaného ministra spravedlnosti P. Blažka se P. Sobotka vyznal z osobní náklonnosti, čímž potvrdil, že i v tomto případě nejde ani tak o odbornost, jako o loajalitu a snahu získat body.

Na otázku p. Adamičkové, zda mu není divné, že premiér odvolal Pospíšila prý kvůli nezvládnutí rozpočtu, přičemž navrhl člověka, který před dvěma roky mluvil o tom, že jej děsí vládou proklamovaná rozpočtová odpovědnost, p. Sobotka kupodivu odpověděl více než stručně, skoro jako by to šlo všechno mimo něj: "Neznám ten rozhovor". Paní Adamičková však rázně opáčila: "Ale znáte Blažka!" Reakce na tento výpad však svým obsahem nijak nepřekvapuje, neboť člověk na této úrovni ani jinou odpověď dát nemůže. Rozpočtová odpovědnost je totiž podle něj naprosto nutná. Škoda jen, že je jen vládou deklarovaná, avšak škrty, opatření, krácení a rušení různých výdajů ze státního rozpočtu už s onou rozpočtovou odpovědností nemají nic společného. To jsou již kroky, kterými se zacelují (rádoby) díry v rozpočtu způsobené na úkor občanů za ještě "neodpovědné" vlády M. Topolánka, i když "odpovědné" zacházení s penězi u současné vlády není vždy zrovna přesvědčivé. Jenže pan Sobotka ještě dodal, že kroky, které v této chvíli vláda dělá, sice nejsou populární, možná prý nejsou dobře vysvětleny, ale mohou prý být pro ČR záchranou. Na kandidáta na post prezidenta poněkud nepřesvědčivá, spíše úsměvná odpověď, protože jak jsem již zmínil, šetřit není z čeho a otázka nějakého lepšího vysvětlování je spíše provokace.

P. Sobotka k tomu říká: "Lidé samozřejmě utrácejí méně, to je logické (moje otázka: Vy také, pane Sobotko?), na druhé straně je tady určitý strach, který se projevuje v celé Evropské unii (moje otázka: co to má společného s menšími útratami našich občanů?). Když se pohybuji ve svém Harrachově tak vidím, jak sem přijíždí méně lidí a tolik neutrácejí (to je až neuvěřitelné, že si pan Sobotka dá čas na vypozorování této skutečnosti, takže raději pomiňme toto konstatování). Nicméně paní Adamičková znovu tne do živého, když mu připomene, že čeští občané jezdí nakupovat do Německa. "Vždyť žijeme ve společné EU!" razantně odpovídá pan Sobotka. "Copak vám to nepřijde jako paradox, že cizincům se už nevyplatí u nás nakupovat a naopak Čechům s třetinovými příjmy se vyplatí nakupovat venku?" ptá se paní Adamičková. Odpověď P. Sobotky považuji za úplnou bombu: " Možná, že je to jeden z cílů, kterého jsme dosáhli. Že jsme v EU a můžeme si to dovolit!" Tato odpověď je stejně hloupá jako tvrzení V. Klause o tom, že se naši občané mají v současnosti nejlépe od dob listopadové revoluce. Pokud bych tedy hledal shody v předpokladech pro výkon funkce prezidenta, tak v tomto si mohou oba (V. Klaus a P. Sobotka) podat ruce.

A nyní to nejlepší, nejúsměvnější, ale současně nejvarovnější, co z rozhovoru vzešlo. Paní Adamičková položila P.Sobotkovi otázku takříkajíc "na tělo". "Řekněte mi, jak se tak přihodí, že si člověk řekne: teď budu prezidentem?" Zde je skromná (zkrácená) odpověď: " Lidé kolem mi říkali: děláš to tak a tak (zřejmě myšleno dobře, ne-li ještě lépe), měl bys dělat prezidenta. Pak jsem získal nominaci, dostal hlasy 60 procent těch, co chtěli, abych se zúčastnil primárek. Tady jsem dost sebevědomý (moje pozn.: on je vůbec dost, ne-li až příliš sebevědomý) a řekl bych, že to je dost dobrý výsledek" (naštěstí jen v rámci ODS). Pan Sobotka nikterak neodmítá domněnku paní Adamičkové, že si o nominaci řekl sám. Prý politik, který neřekne, že by rád dosáhl nějakého cíle, tak nedělá politiku (ani zde si neodpustím šťouchanec s otázkou, komu by měla taková politika sloužit?).

Otázka prezidentská: " Proč by člověk měl volit zrovna vás?", ptá se paní Adamičková. "Protože se jmenuji Přemysl Sobotka!" No a je to venku! Přemysl Sobotka -- jak jinak, než prezident, to jméno je k této funkci přímo předurčeno, dalo by se (podle P. Sobotky) říci. Abych neošidil čtenáře o perly, které k tomuto tématu pan Sobotka vypustil, uvedu doslovné zdůvodnění: "Jsem v politice už řadu let (moje poznámka: a to je právě ta chyba!), mám určité zkušenosti (moje poznámka: my s vámi ovšem také). A co osobně považuji za důležité: nejsem kam vítr, tam plášť! Jsem člověk, který má kontinuitu (v tom mezi špičkami nejen v ODS není, bohužel, sám a navíc, vůbec není domýšlivý, že?), k řadě věcí se vyjadřuji (myšleno ideologicky a stranicky) a s tím chci oslovovat i voliče. Pro odlehčení bych si dovolil říci, že oba Václavové, jak Havel, tak Klaus, nesou jména rodu Přemyslovců (moje poznámka: to bych jako výhodu zrovna nezdůrazňoval). A za Přemyslovců bylo české království obrovské a prosperující (poznámka: no právě, ve srovnání s naší zuboženou zemí...) tak zkusme zvolit na Hrad reálného Přemysla." No nazdar, to by to vypadalo! Nevím, zda tím pan Sobotka chtěl říci, že by to měl být právě on, který by měl Česko učinit obrovským, notabene prosperujícím po tom všem, jak se na něm jeho soukmenovci spolu s dalšími podepsali. Velkohubost, přes kterou si nevidí ani na špičku nosu.

Již byla zmínka o jeho sebevědomí, zde je další důkaz o nezlomnosti jeho přesvědčení. "Máte jistotu, že vám dají hlas všichni členové ODS?" ptá se paní Adamičková. " Budete se divit. Mám!" zní sebejistá odpověď pana P. Sobotky. Pozoruhodný je však i názor pan P. Sobotky na otázku, zda není trochu odvážné (moje poznámka: spíše přehnané), že bude usilovat o zklidnění současné situace a o návrat důvěry v demokracii od člověka, který se šestnáct let spolupodílel na současné situaci? P. Sobotka odpovídá: " Základním principem demokracie přece jsou volby. A tady se chce něco najednou řešit z ulice. Demokracie je přece o právech, ale také o povinnostech. Na to lidé často zapomínají. Ale není přece možné situaci řešit na ulici, když se někomu něco nelíbí. Tak ať si příště zvolí někoho jiného!" I zde je patrný svérázný názor na demokracii. Zvláště, když poukazuje na "lidi", kteří podle něj zapomínají na povinnosti. To je od pana Sobotky značně pokrytecké, jakoby jenom lidé měli na povinnosti pamatovat měli, zatímco politici mají v tomto směru zřejmě "free".

Také názor na řešení problémů z "ulice" je více než nepřijatelný. Pan Sobotka se odvolává na demokracii, poněkud však pozapomíná na jiné významné dokumenty, jako je "Listina základních práv a svobod", případně samotnou Ústavu ČR, v níž je zakotveno právo na shromažďování, demonstrace, stávky apod. Z uceleného rozhovoru však vyplývá, že P. Sobotkovi uniká řada faktů a reality.Říká se tomu ztráta kontaktu s realitou, byť se ji pan P. Sobotka snaží nabídnout třeba tím, že si "všimnul", že lidé v Harrachově méně utrácejí a že jezdí za nákupy do ciziny. To je ovšem za 16 let dost málo na to, aby byl v kontaktu s běžným životem obyčejného občana. Přesto rád poučuje a rozdává rozumy.

O P. Sobotkovi je známo, že je zavilý antikomunista. Na otázku N. Adamičkové, zda je ochoten připustit, že k růstu obliby komunistů přispěly dosavadní politické reprezentace, jedno zda zprava či zleva, P. Sobotka lakonicky odpovídá: " Je to samozřejmě selhání jednotlivců. Selhání jednotlivců neznamená selhání systému (moje připomínka: systém vytváří jednotlivci, pane Sobotko!). Myslím, že lidé zapomínají ( poznámka: zase "lidi", co zapomínají, zatím co on na všechno pamatuje), co se tady odehrávalo jednačtyřicet let (moje poznámka: že mu třeba bylo umožněno bezplatně vystudovat medicínu!). Mrzí mě, že lidé si myslí, že tenkrát bylo lépe!" K tomu mohu jen poznamenat, že je to právě o tom, co a jak politická reprezentace za posledních 22 let dělala a s jakým výsledkem. Že se o to postarala vlastně sama pravice, včetně jeho samotného víc, než by se dalo předpokládat. Takže plakat na rozlitým mlékem je jaksi nepatřičné.

Ještě několik slov k vlastní prezidentské kampani. Otázka paní Adamičkové: "Kolik by vám na kampaň mohla dát strana a kolik jste ochoten dát ze svého?" Pan Sobotka zřejmě pobaveně odpovídá: " To je roztomilá otázka. Zazněly některé věty, že bych si to měl celé zaplatit sám. Jednak na to nemám, ale pokud by to tak bylo, pak jsem nemusel usilovat o nominaci za ODS. Vidím to tak, že ODS by měla nést tu hlavní finanční tíhu. Jsem kandidátem ODS, nejsem žádný individualista. To jsem mohl jít kandidovat sám za sebe a to nikdy neudělám!" No právě, pan Sobotko, vždyť přesto, že jste si o funkci řekl sám, protože se na to cítíte, proč byste měl, coby demokrat, notabene z ODS, kandidovat za své peníze, když to mohou zaplatit občané ze svých daní, že? Ani fakt, že do kampaně nalijí peníze i sponzoři neznamená, že jsou to "jejich" peníze, protože všechny peníze jsou či pocházejí od daňových poplatníků. Nicméně pan Přemysl Sobotka dokázal, jak si představuje demokracii, stejně jako případné prezidentování. Děkujeme, nechceme, pane Přemysle Sobotko! Doufám, že ta vaše výtka směrem k lidu o jeho "zapomínání" najde vhodné uplatnění v době, kdy se bude lámat chleba v dalších kolech vaší prezidentské kampaně. Jinými slovy, že tentokrát "nezapomenou" na vaše výtky a na vás osobně!

Vytisknout