Günter Grass nepřestává "zlobit"

3. 6. 2012 / Daniel Strož

Jen pouhých několik týdnů uplynulo od Günterem Grassem publikovaných politických veršů, opatřených titulem Co řečeno být musí, ve kterých ostře kriticky zhodnocuje evropské, přespříliš jednoznačně kladné postoje vůči Izraeli. Nyní se renomovaný německý spisovatel a nobelista obrátil k veřejnosti další básní. Nazval ji Hanba Evropy a dotýká se v ní hluboké finanční a ekonomické krize v Řecku. A i v těchto svých tentokrát dvanácti dvojverších naráží autor opětně na prudký odpor přednostně německých médií. Ale stejně tak politiků nejrozličnějšího zabarvení. Ti, aniž by totiž pochopili, že Grassovi jde primárně o trpký osud řeckých občanů, vyčítají mu, že bere v ochranu stát, jehož politici získali euroměnu podvody s nadhodnocenými čísly, bez nichž by tam nebylo dnešního hrozivého úpadku.

Zatímco Grassova první báseň vyvolávala ještě různé protichůdné názory, nyní se zdá, že existují jenom samí odpůrci jeho pohledu na řeckou realitu. Někteří z nich mu dokonce zakazují srovnávat požadovaná "úsporná opatření" s pohárem jedovatého koktejlu, podanému na smrt odsouzenému filozofovi Sokratovi. Jiní ho kupříkladu napadli za to, že "do veršů plete nemístně" německou okupaci během druhé světové války. Dalším -- to hlavně hlasům z politiky -- zase vadí, že v básni uváděný Kroisos (vůbec první monarcha, žijící více jak půl tisíciletí před n. l., jemuž Řekové byli povinni platit daně a podnes proslulý svým nesmírným bohatstvím) zřejmě jaksi zástupně připomíná současné evropské pohlaváry. Jak přece známo, Christine Lagarde, šéfka MMF je zrovna tou, která Řeky peskovala za daňovou neukázněnost, přičemž sama zůstává daní ušetřena. A to při čistém ročním příjmu kolem jedenácti milionů korun.

Nenávist k obsahu Grassovy básně se vystupňovala natolik, že určitým mediálním kruhům v Německu stálo za to, aby šalebně rozhlásily, že věhlasný autor není vlastně jejím tvůrcem a že byla podvržena tamním satirickým časopisem Titanic. Situaci pak musel uvést na pravou míru šéfredaktor deníku Süddeutsche Zeitung, v němž báseň Hanba Evropy otiskli. Učinil tak autorizovanou zvukovou nahrávkou, odvysílanou rozhlasem, na které Grass báseň odrecitoval. Ale ani tím protigrassovské výpady neutichly; z někdejšího vývěsního štítu poválečné německé literatury začali někteří dělat senilnějícího staříka, jenž se prý v závěru života chce ještě jednou zviditelnit. Jejich snahy se ovšem míjejí účinkem; Günter Grass se nehodlá dát umlčet a už teď se mu přinejmenším zdařilo oživit dávnou a dnes skomírající tradici politicky angažované poezie, v níž lze často skrze pár trefných veršů upoutat více pozornosti než rozvětvenými mnohasetstránkovými traktáty.

<

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 1.6. 2012