Zjednodušující a amatérský pokus o morální popravu

31. 5. 2012 / Petr Kokaisl

O některých redaktorech (novinářích) jsem neměl příliš valné mínění kvůli neobjektivnímu způsobu jejich práce. Tu neobjektivitu bych shrnul zhruba do tří základních bodů (přičemž těchto bodů může být i více):

  • Amatérismus vydávaný za profesionalitu (novináři tohoto typu jsou odborníci na cokoliv, všemu rozumí, vše ví nejlíp...)
  • Slabost pro jednoduchá (někdy až zjednodušující) řešení
  • Všeobecné osočování a podsouvání nepravdivých informací

Článek Štěpána Kotrby (i sám autor) mně do tohoto schématu velice dobře zapadá. Sám na "hnojárně" vyučuji a některé Kotrbovy výpady mě klidnými nenechaly.

Štěpán Kotrba se zřejmě rozhodl svým článkem "hnojárnu" morálně zlikvidovat a ukázat snad až zločinnost této organizace:

Kdyby existoval ještě trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, většina publikací by pod něj dozajista spadat mohla. 240 promrhaných milionů do vědeckého výzkumu, který je jako celek k ničemu (i když některé dílčí výsledky mohou být k něčemu užitečné, nikdo ale neví které a k čemu), by socialistické orgány činné v trestní řízení mohly kvalifikovat ve jménu lidu i jako sabotáž národní ekonomiky. My ale v socialismu nežijeme, i když vědci na provozně ekonomické fakultě zjevně žijí v komunismu.

Nechci dokazovat, že všechny publikované vědecké publikace (nemyslím tím jen publikace na "hnojárně", ale i publikace z jiných vědeckých pracovišť, českých i zahraničních) mají mimořádnou vědeckou hodnotu. Nemají.

Má ale Kotrba pravdu, když se snaží dokazovat, že všechny jím vysmívané publikace vědeckou hodnotu nemají? Nemá. Hodnota nějakého objevu, případně "pouhého" vědeckého popisu se někdy projeví ihned, někdy až s velkým zpožděním, někdy vůbec. Pokud by například vynálezce lodního šroubu Ressel dal pouze na posměváčky typu Kotrba, pak bychom se aplikovatelnosti jeho vynálezu asi nedočkali (ani v případu Ressela nechyběly posměšné poznámky, třeba o tom, že chce navrtávat moře šroubem).

Už jen to, že Kotrba navrhuje prověřovat granty řešené na ČZU Akreditační komisí MŠMT svědčí o tom, že je (nejen v tomto ohledu) absolutně mimo mísu. Pokud se v jiném příspěvku z jeho seriálu pasuje do role znalce předpisů, pak by měl vědět, co je cílem a úkolem Akreditační komise. Kdo se ale bude takovou podružností zabývat, takto to zní přece mnohem lépe, že? To už by ale mohl navrhovat prošetření skandálního čerpání grantů Českou obchodní inspekcí, Sdružením na ochranu spotřebitele nebo třeba Městskou policií v Hroznové Lhotě. (Hroznovou Lhotu jsem vybral proto, aby zde byla nějaká propojenost se zemědělstvím, které se Kotrba stále dovolává.)

Nemohu se vyjadřovat ke všem grantům, které akademičtí pracovníci na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity řešili, protože neznám ani zadání všech grantů, ani jsem nečetl příslušné výstupy -- u některých si ovšem jejich smysluplností jistý jsem.

Protože všechny řešené granty na mé Alma mater neznám, omezím se pouze na mnou řešené granty a příslušné výstupy.

Prostřednictvím Grantové agentury ČR jsem pro roky 2005--2015 získal postupně tři granty týkající se postsocialistické transformace a změny kultury ve Střední Asii v celkovém objemu 3,759 mil. Kč. Na jeden rok řešení tak v průměru připadá zhruba 376 tis. Kč (zde přepočítávám po Kotrbově vzoru, který se pozastavuje u jiných grantů nad tím, že v přepočtu jedna publikace z grantových peněz může stát i přes 200 tis. korun).

376 tis. Kč na jeden rok výzkumu (někdy pro tři výzkumníky, maximálně však pro deset výzkumníků) jistě není malá částka a jistě by šla snížit (všechny náklady, které jsou větší než nula, lze snížit). Jistě by bylo možné, aby výzkumníci do Střední Asie nelétali letadlem, ale jezdili tam stopem, jistě by nemuseli bydlet v placených ubytovnách a hotelích, ale mohli by spát v parku, na nádraží nebo za vesnicí. Jistě by nemuseli výzkumníci tolik utrácet za jídlo, ale mohli by se spokojit s několika krajíčky chleba denně, nebo by si mohli případně i něco vyžebrat -- tím by zároveň mohli s menšími náklady lépe pochopit mentalitu obyvatel dané země. Jistě by výzkumníci nemuseli utrácet tolik peněz za nákup literatury, jistě by výzkumníci... ani nemuseli žádný výzkum provádět.

Podívejte se ale na země, které výzkum podceňují (včetně toho naprosto nepraktického týkajícího se třeba astronomie) a srovnejte je s těmi, kde se prostředky na vědu a výzkum rozdělují (i s tím rizikem, že v mnohých případech návratnost prostředků nebude vůbec žádná).

Kotrba:

Laskavý čtenář se dovtípí sám, k čemu je českým zemědělcům výzkum změny kultury v Kyrgyzstánu...

Kotrba asi ani nemusí výstupy číst a už vidí, že český zemědělec bude ošizen. To, že výsledky grantu neměly být určeny primárně pro české zemědělce, není pro něj vůbec důležité. Grant se přece řešil na "hnojárně", tak musí být výsledky cítit hnojem. To má přece logiku! Musím ovšem na tomto místě Kotrbovi vytknout, že i jeho příspěvky v Britských listech jsou podobně ubohé -- k čemu je britskému čtenáři článek o české "hnojárně"? Že nejsou Britské listy jen pro britské čtenáře? Nevadí!

Nepozastavuje se Kotrba nad tím, proč má třeba Česká televize zahraniční zprávy, když je jen ČESKÁ? Asi nepozastavuje, ale ta "hnojárna", ta mu vadí.

Česká zemědělská univerzita má ale ve svém názvu i slovo univerzita. Ve slově univerzita můžeme slyšet univerzum, tedy něco, co je všeobjímající a v ostrém protikladu k něčemu dílčímu a lokálnímu. Z Kotrbova článku je ovšem patrné naprosté nepochopení univerza -- i když se jedná podle názvu o Českou zemědělskou univerzitu, výzkum zde rozhodně nemusí být zaměřený jen na české zemědělce. Proto má univerzita více fakult a v rámci nich i pracoviště a vědeckopedagogické pracovníky, kteří se zemědělstvím mohou mít pramálo společného. Možná se bude Štěpán Kotrba divit, ale na Provozně ekonomické fakultě "hnojárny" se přednáší i sociologie, politická geografie, geografie náboženství, politologie, kulturní a sociální antropologie... (K čemu tohle všechno může českému zemědělci být, pane Kotrbo?)

Ptám se za Kotrbu: k čemu zkoumat něco tak nepraktického a dalekého, jako je Střední Asie, že? Nemáme v Čechách snad svých problémů dost?

Odpovídám za sebe: protože to rozšiřuje všeobecné poznání velmi konkrétním způsobem. Od historiků (není ale historie náhodou také disciplína, jejíž financování českému daňovému poplatníku nic hmatatelného nepřinese?) víme, jak dopadaly státy, které se uzavíraly před vnějším světem -- příklad Číny 18. a 19. století rozhodně k nějakému následování nevybízí. Pokud by Štěpán Kotrba historiky pro jejich neužitečnost pohrdal a příklad uzavřené Číny by neuznával, doporučil bych mu studium něčeho velmi současného -- je možné se poučit třeba na příkladu Severní Koreje: vše si uděláme sami, ve všem budeme soběstační a vnější svět nás moc zajímat nemusí. (Přes všechna vyjmenovaná pozitiva nedoporučuji příklad Severní Koreje napodobovat.)

Přestože mně Štěpán Kotrba ve svém článku upřel v loňském roce dva výsledky v RIVu -- uvádí, že jejich počet je doposud 0 (nula), myslím, že přece jen nějaké výsledky pro určitý okruh zájemců vykázat mohu. Jak ale určit, že vynaložené peníze z kapes českých daňových poplatníků snad nejsou úplně vyhozené peníze? Třeba tím (a teď se nutně budu muset chlubit), že monografie vzniklé při řešení grantu se používají jako odborná literatura i na jiných vysokých školách v Čechách (ruské a anglické mutace i na některých školách v zahraničí). Tyto monografie o Střední Asii slouží i příležitostným zájemcům o Střední Asii, a protože jsou z veřejných peněz, může si je každý (včetně Štěpána Kotrby) přečíst v plné verzi na internetu.

Pane Kotrbo, až budete zase příště tasit pero a budete psát podobné články, jakým je Čtvrt miliardy ze státního rozpočtu -- porážka vědeckého dobytka - díl 4., přečtěte si nejprve Vámi kritizované publikace. Obsah by totiž měl být důležitější, než skutečnost, zda tento obsah vznikl na "hnojárně", či někde jinde. O obsahu monografií a vědeckých článků můžeme diskutovat věcně, v případě iracionálních výpadů se lze jen pohádat.

A na závěr -- hlavně pane Kotrbo nelžete! Nejen následující citace ukazuje úroveň Vaší argumentace:

Každý správný vědec na PEF má eseróčko nebo živnost na stejnou práci, jakou dělá na univerzitě. Proč by zároveň nemohl dělat pro firmu, která dělá pro něj? Kdo to zjistí? A jak? Na dalších katedrách ČZU neberou mezi učitele nikoho, kdo živnost nebo eseróčko nemá.

Nejen já (jako učitel působící na ČZU, kdo živnost nebo eseróčko nemá) jsem jednoznačným důkazem pro lživost Vašich tvrzení.

Je velice dobré, že u Kotrbova seriálu je i odkaz na článek Zdeňky Petákové O smyslu a užitečnosti vědy. Štěpánu Kotrbovi bych doporučil přečtení alespoň některých hesel:

Proto nezbývá než stále připomínat základní pilíře, na kterých stojí (nejen) akademický svět. Těmi pilíři jsou etické způsoby chování.

Lež a její použití vyplývá ze strachu či z neschopnosti obhájit vlastní názor nebo se vůbec do jeho obhajoby pouštět.

Další díly seriálu o PEF ČZU

31. 05. 2012 Štěpán Kotrba: 240 promrhaných milionů ze státního rozpočtu ...a jeden antropolog - druhé intermezzo ZDE

29. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Jak se dělá kádrová politika na hnojárně - seniorské intermezzo ZDE
25. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Když na hnojárně místo dojení krav kibicují do řízení jaderné elektrárny - díl 5. ZDE
22. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Čtvrt miliardy ze státního rozpočtu - porážka vědeckého dobytka - díl 4. ZDE
16. 05. 2012 Štěpán Kotrba: My, krávy počítačem řízené a mlhavá předpověď dojivosti - díl 3. ZDE
14. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Kterak se studenti i pedagogové učí tahat za finanční vemena -- díl 2. ZDE
10. 05. 2012 Štěpán Kotrba: Jak se dělá věda na hnojárně, díl 1. ZDE
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 31.5. 2012