Noví lídři zřejmě staré evropské problémy nevyřeší

17. 5. 2012

Prvním problémem je krize vyvolaná evropským veřejným dluhem. Španělsko, které je čtvrtou největší ekonomikou eurozóny, čelí rychle se zhoršující situaci, a výnosy z italských státních dluhopisů rostou. Řecké mainstreamové středopravicové a středolevicové strany podporující úsporná opatření, ve volbách 6. května ztratily tolik hlasů, že parlament zůstal ochromen. Země nyní směřuje k opakovaným volbám. Protože protiškrtové strany se těší významné veřejné podpoře, Řecko nejspíše odmítne uplatňovat úsporná opatření dohodnutá s EU. Tak ale může být odříznuto od finanční pomoci, zbankrotovat a nakonec být vyhozeno z eurozóny, což by EU a dokonce i světové ekonomice zasadilo vážnou ránu.

Druhým problémem je slabý ekonomický růst. Vzhledem k tlaku na trhu a německému nátlaku musely členské země v nedávných letech uplatňovat úsporná opatření, avšak negativní efekty takové politiky jsou stále zřejmější, včetně oslabení spotřeby a investic. Některé z členských zemí, například Španělsko a Itálie, upadly nazpět do recese. Letošní rok bude v Řecku pátým v řadě ve znamení recese, nezaměstnanost zde často trhá nové rekordy a způsobuje vážné sociální problémy.

Třetím problémem je nesoulad mezi Německem a Francií a rostoucí napětí mezi členskými a nečlenskými státy eurozóny. Neshody mezi dvěma hlavními evropskými ekonomikami eskalovaly, když se novým francouzským lídrem stal Hollande. Ten opakovaně zdůraznil své odhodlání znovu jednat o obsahu evropského fiskálního kompaktu a zvýšit vládní výdaje, což Německu nevyhovuje. Neshody mohou vyústit v situaci, kdy Německo a Evropská centrální banka přehodnotí rozhodnutí finančně sanovat eurozónu. Kromě toho roste napětí mezi zeměmi eurozóny a mimo ni, jako je třeba Velká Británie.

Pouhá výměna lídrů nevyřeší hluboko zakořeněné problémy EU. Členské země zjevně postrádají politickou vůli a rozhodnost tyto problémy vyřešit, což se zejména týká mechanismu a směřování evropské integrace.

Je hodno zaznamenání, že si členské země dosud přejí existenci eurozóny a EU a nejsou ochotny přihlížet rozpadu, takže mohou vyvinout koordinované úsilí o překonání rozdílů a vyřešení problémů. Státy EU včetně dvou velmocí Francie a Německa si nemohou dovolit další zhoršování dluhové krize, což je důvodem Hollandovy návštěvy Německa okamžitě po nástupu do úřadu. Unie nakonec svým způsobem krizi přežije.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout