17. 5. 2012 / Jindřich Bešťák
Jedná se o titul knihy, jejímž autorem je Moisés Naím ( 1952). Je držitelem titulů Ph.D. a M.S. z Massachusetts Institute of Technology. Působil jak ministr průmyslu a obchodu ve Venezuele, byl výkonným ředitelem Světové banky. Knihu vydal jako šéfredaktor vlivného časopisu Foreign Policy. Jeho články se pravidelně objevují ve světově významných listech a periodicích. Černá kniha globalizace (2005) vyšla v téměř dvaceti jazycích a list Washington Post ji zvolil za jednu z nejlepších odborných knih roku 2005.
U nás kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad, v edici Světové dějiny v roce 2008. Již na obálce knihy zaujme stručný výčet témat -- ilegální obchody, obchod se zbraněmi, terorismus, drogové kartely, pašeráci, prostituce, praní špinavých peněz, mezinárodní mafie, novodobé otrokářství, korupce, zločinecké vlády, nadnárodní korporace.
Zájemce o tuto globalizovanou problematiku z řad laické čtenářské veřejnosti kniha zaujme svojí čtivostí, logicky ucelenou koncepcí podloženou u nás nebývalým množstvím údajů, faktografického materiálu, mimořádnou hlubokou znalostí a zkušeností z dané problematiky, rovněž nesporná objektivita a v neposlední řadě i snaha pojmenovávat a nalézat řešení problémů v současné době téměř neřešitelných.
Myslím, že od vydání knihy se, kromě některých významnějších světových událostí (např. poprava Sadáma Husajna, zavraždění Usámy bin Ladina) nestalo nic tak podstatného, aby obsah jejího sdělení jakkoli zastaral. Spíše naopak. Ke knize jsem se v poslední době vrátil a jako naprostý laik v této oblasti bych rád pro případné zájemce ocitoval některé kratší pasáže, které se mi v kontextu současného světového i domácího dění zdají velice aktuálními. Samozřejmě, že se zde nutně jedná o pouze malé fragmenty, vytržené z logické struktury této dosti obsažné knihy. Mojí motivací je přesvědčení, že už jen dílčí znalost a trochu hlubší pochopení dané problematiky nemálo otevírají oči pro lepší pochopení toho, co se nyní děje nejen ve světě, a tím samozřejmě i u nás, jelikož jsme jeho nedílnou součástí. V neposlední řadě se jasněji rozkrývá častá plochost, účelovost, neznalost, se kterými se setkáváme denně při poslechu zpráv nebo četbě textů prezentovaných v našem tisku a v médiích.
V úvodní kapitole -- Války, které prohráváme -- se mj. říká: V rozporu s předpisy a daněmi, dohodami a zákony je doslova všechno, co má nějakou hodnotu, nabízeno na dnešním globálním tržišti k prodeji -- včetně zakázaných drog, ohrožených druhů, lidských nevolníků pro sexuální otročení a práci v robotárnách, lidských mrtvol a živých orgánů k transplantaci, kulometů a raketometů, centrifug a chemikálií používaných při vývoji jaderných zbraní.
Nezákonný obchod samozřejmě silně rozvrací legální podnikání -- ovšem s výjimkou případů, kdy tomu tak není. Mezi legálními a ilegálními transakcemi existuje obrovská šedá oblast, která obchodníkům přináší velké výhody.
Ilegální obchod je nejenže na vzestupu, ale i jeho provázanost se sociální krizí -- s konflikty, korupcí, vykořisťováním -- je nejkomplexnější od doby zrušení transatlantického obchodu s otroky. Přes veškeré důkazy přetrvávají přinejmenším tři velké iluze -- první, že nejde o nic nového. Autor zde, ale i dalších kapitolách podrobně rozebírá dnešní stav, který od ekonomických reforem a politických změn devadesátých let spolu s novými technologiemi zaznamenaly kvalitativně i kvantitativně takový nárůst nezákonných aktivit, které byly donedávna nepředstavitelné, které svět dosud nepoznal a vlády na něj nebyly, a ani nemohly, být připraveny. Druhou iluzí je, že v nezákonném obchodě jde jen o zločin. Globální kriminální aktivity transformují mezinárodní systém, staví na hlavu pravidla, vtahují nové účastníky a mění poměr sil v mezinárodní politice a ekonomice. Nejedná se již jen o jednotlivé mafie, teroristické organizace či buňky a jednotlivé zločince, ale o rozsáhlé sítě vysoce motivovaných jedinců, které neváže loajalita k žádné zemi. Zisk pro ně může být stejným stimulem jako Bůh. Třetí iluzí je představa, že nezákonný obchod je "podzemní" jev ležící jakoby mimo naše hranice, mimo oblasti našeho běžného života. Autor dokazuje, že se opět jedná o velice nebezpečnou iluzi.
V kapitole Nepolapitelní a mocní autor mj říká: První nepochybný záblesk transformace ve světovém dění přišel 11. září 2001. Politikové říkali, že toho dne "se svět změnil". Výstižnější by bylo asi říkat, že toho dne bylo o světě něco odhaleno -- přinejmenším ta neuvěřitelná moc, kterou má v rukou naprosto nový druh mezinárodní entity, z povahy věcí bez státní příslušnosti a vymykající se kontrole. Dokonce ani experti se neshodli na tom, čeho jsou svědky a jak to souvisí s konkrétními státy a režimy.
V některých zemích představují zločinecké sítě často nejmocnější zájmy, jimž musí tamní vlády čelit. Někde jejich zdroje a možnosti dokonce překonávají zdroje a možnosti vlády. Ty pak často převádějí na politický vliv. Kontrolují politické strany, významné sdělovací prostředky, nebo jsou největšími filantropy stojícími za nevládními organizacemi. A jakmile se jednou jejich obchod rozšíří a upevní, směřují sítě nezákonného obchodu k tomu, co dělá velký byznys všude -- diverzifikují riziko do jiného podnikání a investují do politiky. Tak jsou tyto sítě nejen těsně propojeny se zákonnými aktivitami soukromého sektoru, ale jsou také hluboce zakořeněny ve veřejném sektoru a politickém systému. A jakmile se jednou rozšíří do legálních soukromých korporací, politických stran, parlamentů, místních správ, mediálních skupin, soudních dvorů, armády a neziskového sektoru, získávají sítě nezákonného obchodu mocný -- a v některých zemích bezkonkurenční -- vliv na státní záležitosti.
Nejde tu už jenom o zločin. Jde také o novou formu politiky v 21. století a o nové ekonomické skutečnosti, které vynesly do popředí celou novou škálu politických aktérů, jejichž hodnoty mohou kolidovat s našimi a jejichž záměry nás všechny ohrožují.
Osobně si dovoluji znovu zdůraznit přesvědčení o vysoké míře nebezpečnosti představ či iluzí některých i našich politiků a politických stran o tom, že my tady v Čechách, nejlépe ještě odděleni od "svazujících struktur EU" a některých mezinárodních organizací, budeme jaksi z obliga a "dílčí problémy" že si tady vyřešíme po svém. Myslím, že případní zločinci, či jejich spojenci, přímo či zprostředkovaně svázaní se "sítěmi", jim jen srdečně tleskají a zapalují si své další havana ke skleničce té nejlepší whisky.
Autor knihy též podrobně analyzuje dopady nových technologií na rozmach globální zločinné činnosti. Říká, že každá z nich je svým způsobem vedlejším produktem týchž technických, politických, ekonomických a společenských změn, které se od devadesátých let urychlily. Zde se našinci chtě nechtě vnucuje otázka, jakýže asi podíl na celkové transformaci naší společnosti po roce 1989 měly, mimo legální a legitimní síly, právě ony zločinné sítě. Do jaké míry, a zejména kde a kým, se postupně "vylíhly", a nejprve jako "zámotek" a pak jako téměř organická součást, se staly méně či více viditelným článkem oficiálních ekonomických a politických struktur, o soukromých korporacích nemluvě.
V Itálii i jinde nekalé podnikání s odpadem zahrnuje sítě, které mohou, ale nemusí mít spojení s organizovaným zločinem a v nichž vedle sebe existují legální i ilegální podniky, které se sdružují nebo si vzájemně poskytují služby podle toho, jak to vyžadují okolnosti.
V knize je dále podrobně analyzována činnost vlád, příslušných ministerstev a bezpečnostních služeb i nestátních iniciativ. Zde jen krátký citát -- "Bariéry spolupráce jsou téměř nepřekonatelné, když je třeba koordinovat činnost přes státní hranice. Jestliže pro CIA a FBI byla problémem i výměna těch nejzákladnějších informací, které snad mohly zabránit útokům z 11. září, pak si představme těžkosti při zajišťování toho, aby FBI a jeho ruský, thajský nebo bulharský protějšek své akce koordinovaly a společně využívaly prostředky tak rychle a efektivně, jako mezinárodní sítě, proti nimž bojují."
Autor však nerezignuje při vědomí nesmírné obtížnosti daných úkolů, ale snaží se nacházet možnosti vedoucí zejména ke nutným změnám přístupů jednotlivých vlád a jejich bezpečnostních složek. Kladně oceňuje možnosti států sdružených v EU (toto ovšem ještě před současnou ekonomickou a tudíž i politickou krizí).
Ještě jednou můj názor -- myšlenky o cestě zpět k národním státům jsou v daném kontextu již jen onou již pověstnou cestou do pekel, cestou likvidující i ty dosud přežívající formy demokracie. A v případě ČR, která si údajně nestojí ekonomicky a fiskálně zatím špatně -- co vlastně zůstalo státu po divoké privatizaci majetku, a tím i zatím dílčí likvidaci jeho moci a vlivu na správu věcí veřejných? Jaké zájmy představují ty nejsilnější soukromé korporace a nejvlivnější miliardáři s majetky někde na ostrovech? Vedle enormních, téměř nezměřitelných, zisků "sítí" bude stát již pouze jako chudý příbuzný, nebo snad je? Stane se postupně stále trapnější figurou stěží odolávající jejich vlivu na veškeré ziskové a politické aktivity, s postupnou marginalizací a likvidací těch málo zajímavých a neziskových?
Z knihy však mám zároveň i dojem, že tento scénář není fatálně nevyhnutelný. V kapitole Co dělat autor říká, že totéž sbližování mezi novými technologiemi a měnící se politikou, které od devadesátých let posílilo zločince a oslabilo vlády, se po roce 2001 objevilo znovu, a to v nové formě -- tentokrát s potenciálem změnit trend ve prospěch vlád. Nezákonný obchod nemusí být záhadou. Máme veškeré informace, abychom aktualizovali svůj náhled na to, jak funguje a proč je tak všudypřítomný a mocný. Současně však autor varuje před iluzí, že by samotné technologie dokázaly zvítězit, to by mohl být fatální omyl.
Ze současného stavu znalostí formuluje a blíže rozvádí následující teze: "Pohnutkou k nezákonnému obchodu jsou vysoké zisky, nikoli nízká morálka. Nezákonný obchod je politický jev -- jeho provozovatelé nemohou prosperovat bez pomoci vlád a kompliců v klíčových státních úřadech.
Nezákonný obchod je spíše záležitostí transakcí než produktů. Nemůže existovat bez legálního obchodu. Všichni jsme součástí nezákonného obchodu. Vlády na to samy nestačí."
V jedné ze závěrečných kapitol rozebírá autor otázku stanovení dosažitelných cílů vlád. Uvádí princip snížení hodnoty nezákonných zisků a snížení společenských škod. Za mnohé jeden konkrétní příklad -- Švédsko legalizovalo prodej sexuálních služeb, současně však bylo zakázáno jejich kupování. Riziko přesunulo z prostitutky na zákazníka s tím, že pokutování zákazníka je mnohem účinnější způsob, jak odradit poptávku, což následně vede dále ke snížení očekávaných zisků přepravců těchto otrokyň do země.
Jediným řešením problému, který překračuje hranice, je řešení, které překračuje hranice. Mezinárodní spolupráce je nevyhnutelná. Má však ďábelsky obtížné praktické důsledky.
To vše nemohou zvládnout vlády samy, ani politikové. Posilování politické vůle ke konfrontaci s nezákonným obchodem je úkolem nás všech. Nic z toho není možné bez jistého stupně povědomí veřejnosti, kterého teprve musíme dosáhnout. Klíčem je pochopit povahu celé hrozby. Jenže často jsou to právě voliči některých politiků, kteří by byli ochotni jít do potřebného rizika a něco skutečného podniknout, kdyby nevěděli, že je v následných volbách jejich voliči nezvolí. Autor se zde odvolává na konkrétní rozhovory např. s některými americkými politiky.
V kapitole Budoucí svět autor říká, že se schyluje k novému globálnímu protikladu: Je jím kolize geopolitických světlých míst a černých děr (další vysvětlení nechť si doplní čtenáři knihy). Alespoň jeden konkrétní příklad -- španělské pobřeží Costa del Sol, město Málaga, významné turistické centrum, patří současně k místům s největší nezaměstnaností a nejnižšími příjmy ve Španělsku. Přesto zde vzrostla během pěti let výstavba soukromých domů o 1 600 procent. Proč? Jeden vrchní policejní inspektor řekl listu Financial Times, že "zločinci jsou dnes obchodníci ... chtějí dobré cestovní spojení, výkonný bankovní sektor, pěkné počasí a anonymitu". V téže zprávě se uvádí, že ve Španělsku operuje 550 zločineckých skupin, z toho polovina zahraničních. Tehdejší španělský ministr vnitra řekl, že tento organizovaný zločin je pro bezpečnost Španělska stejně velkou hrozbou jako islámský terorismus.
Vlády v méně rozvinutých zemích, které jsou již nyní slabé, budou dále oslabeny, až nezákonné sítě operující na jejich území nahromadí velké bohatství. Sítě budou toto bohatství nevyhnutelně investovat do získávání politického vlivu a vojenské kapacity, která by mohla konkurovat silám vlád v zemích, kde operují. Zároveň vlády v bohatých zemích budou čelit vzrůstajícím těžkostem při potlačování vlivu černých děr ve svém středu, které se plíživě, ale účinně spojují s jinými v zahraničí. Vynořuje se důležitý paradox -- čím zpevněnější a úspěšnější jsou světlá místa, tím větší hodnotu (rozuměj zisk) má narušování jejich opevnění. Nezákonný obchod je v zásadě určován cenovými rozdíly.
Poznání a důsledky -- nezákonný obchod postrkuje svět novými směry, které se dosud vymykaly našemu chápání. Způsobuje, že svět je méně bezpečný. Posiluje ty, kdo zavrhují kontrolu a společenské normy. Poskytuje ekonomické útočiště rebelům, podvodníkům a teroristům Podněcuje korupci, narušuje hospodářský rozvoj a činí zranitelnějšími nás ostatní, kteří dodržujeme zákony a spoléháme na jejich ochranu. Díky novým technologiím, nové ekonomice a nové politice získal schopnost měnit svět. Je to otázka globální nestability.
Následují další kapitoly. V té krátké poslední nastoluje autor otázku, zda je tento trend nezvratný. Odpovídá -- "Pokud věříte jedině a výhradně v moc motivu zisku, odpověď musí znít ano. Pokud věříte, že ideje mohou svět změnit, pak odpověď zní ne. Zisk nikdy úplně nezvítězí nad idejemi, ani ideje nevykoření přitažlivost zisku."
K zastavení tohoto trendu -- k vymanění ze sestupné spirály -- bude zapotřebí využít obojí. Nalézt způsob, jak zlepšit svět, aniž bychom se této pravdě vyhýbali nebo jí lakovali na růžovo, je pro nás výzvou i příležitostí.
Vytisknout14.4. 2016 / Ivo Barteček
Podle rozhovoru s Petrem Carvanem je na planetě k mání jen 0,7 % pitné vody. Zbytek je voda slaná, kalová, znečištěná, nepitná. 0,7 % není příliš. Mohli bychom se tedy začít bát nedostatku vody. Boj o vodu byl v osmdesátých letech hrozba, která plnil...