České zdravotnictví v praxi

16. 5. 2012 / Petr Wagner

Jistě ve světle zatčení kolegy Ratha poněkud nezajímavé téma, ale přesto...

1. Na péči pro všechny podle posledních poznatků vědy a možností medicíny nejsou peníze.

2. Poskytovatelé tak musí některé nemocné odmítnout nebo stran péče odbýt.

3. Podle rozhodnutí Ústavního soudu nelze nemocné odmítnout z důvodu, že jejich léčba nebude zaplacena.

Jasné, logické přesně rozhodnuté, srozumitelné. Teda pokud náhodou nejste lékař! To je dnešní každodenní realita. Samozřejmě zcela přízemní, že někdo umře na nádor ve srovnání s tím, že zatkli poslance.

Ale my, obyčejní dělníci medicíny a naši pacienti v ní žijeme, oni stonají, umírají nebo se mohou uzdravit.

Náš pan ministr se chvályhodně zajímá o IZIP či jeho náhradu (stran odklonění peněz když tohle "prasklo") ale kam mají jít pacienti, na které nejsou peníze? Možná na pojišťovnu, aby jim péči zajistila. Je to její povinnost. Ale to chce lékaře, nemocnici, lékárnu, sestřičku.

Soud rozhodl, že to být musí. Pojišťovna to zajistit musí. Ale kdo to zaplatí, neřekl nikdo.

Pokud Vám ta úloha připomíná kvadraturu kruhu, tak se nenechte mýlit. Při jejím řešení totiž lidé neumírají.

Takže vítej v Česku ovládaném vládou rozpočtové odpovědnosti. Snad bude mít i komu vládnout a co rozkrádat. Jinou její dovednost nevidím.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 16.5. 2012