Evropské volby: udrží se střed?

16. 5. 2012 / Immanuel Wallerstein

Vzácnější je situace odmítnutí středu a tedy odmítnutí dvou dosud dominantních stran, jež kolem něj obíhaly. Takový výsledek uvrhne do velkého zmatku národní politiku a někdy mívá značný dopad také za hranicemi země.

Dobrou ilustrací obou těchto případů jsou nedávné volby ve Francii a Řecku. Ve Francii porazila Socialistická strana konzervativní UMP a tím vlastně recentrovala střed. V obecně chaotické situaci světosystému a zejména Evropské unie bude mít tento posun středu ve Francii významné důsledky. Neočekávejte ale, že se skutečná politika Françoise Hollanda bude radikálně lišit od politiky Nicolase Sarkozyho.

V Řecku se stal úplný opak. Střed byl dramatickým způsobem odmítnut. Obě hlavní strany -- konzervativní Nová demokracie a socialistická PASOK -- ztratily přes polovinu svých voličů. Zatímco dosud společně dostávaly kolem dvou třetin odevzdaných hlasů, tentokrát to byla jen třetina. PASOK dokonce klesl až na třetí místo, přehlasován levicovější koalicí stran s názvem Syriza, která se obecně považuje za hlavního vítěze voleb. Základní otázkou voleb byl program úsporných opatření vnucený Řecku vnějšími silami, nejneústupněji Německem. Všechny strany s výjimkou dvou dosud dominantních požadovaly odmítnutí těchto opatření. Alexis Tsirpas, vůdce Syrizy, prohlásil, že v důsledku toho, jak dopadly volby, je souhlas vlády s programem úsporných opatření "neplatný a zmatečný".

Co se bude dít v několika nejbližších měsících? Poté, co všechny tři řecké strany s největším počtem hlasů -- Nová demokracie, Syriza a PASOK -- nedokázaly sestavit vládu, jsme na cestě k novým volbám. Může se dokonce stát, že je vyhraje Syriza. Protože řecká vláda nedostane další pomoc, bude muset promeškat splácení svých dluhů. Německý ministr zahraničí jí už pohrozil vyloučením z eurozóny. Neexistuje ovšem zákonný způsob, jak to udělat. A jelikož se řecká veřejnost podle všeho domnívá, že odchod z eurozóny by nic nevyřešil a pravděpodobně jen dál zhoršil situaci, věc uvízne na mrtvém bodě. Řekové budou velmi trpět. Velmi ale utrpí také mnoho evropských bank. A také obyvatelé Německa -- i když si toho zatím nejsou vědomi.

Mezitím dojde ve Francii k novým volbám do zákonodárného shromáždění. Pozorovatelé předpovídají výrazné vítězství socialistů, a ovšem také dobrý výsledek francouzského ekvivalentu Syrizy, Levicové fronty. Hollande klade největší důraz na to, že Evropa musí dát před úspornými opatřeními přednost růstu -- což je přímá výzva současnému německému postoji. A tak se střed bude muset posunout ještě dál doleva.

Němci jsou teď pod obrovským tlakem. Domácí nespokojenost vede k volebním ztrátám CDU, strany kancléřky Merkelové, a jejího neoliberálního koaličního partnera FDP. Ostatní sociálně demokratické strany Evropy byly povzbuzeny Hollandovým vítězstvím k tomu, aby se posunuly trochu doleva. Obě konzervativní strany zastoupené v italské vládě utrpěly těžké ztráty v květnových místních volbách. Co je zvláštní, ale důležité, také Spojené státy tlačí na Německo, aby se dalo směrem, který prosazuje Hollande.

Němci mohou tomu všemu vzdorovat -- až do 31. května, dne referenda v Irsku. Irská vláda jako jediná v eurozóně podmínila referendem svůj souhlas s dohodou o úsporných opatřeních, na níž trvala Merkelová s podporou Sarkozyho. Průzkumy veřejného mínění tehdy naznačovaly, že výsledek referenda bude těsný, ale irská vláda si věřila, že může dosáhnout souhlas. Hollandovo vítězství teď může přesunout dostatek hlasů na to, aby výsledek byl negativní, což by znamenalo, že dohoda pozbývá platnost. To podkope postavení Německa mnohem víc, než řecké odmítnutí středu.

Co se stane potom? Rozhodující bude, co se bude dít v politickém životě Německa. Angela Merkelová jako každý dobrý politický vůdce se snaží zjistit, odkud vane vítr. Její řeč se proto už začíná měnit. V duchu může dokonce vítat vnější tlaky, aby udělala to, co je ostatně rozumné i z úzkého německého hlediska, a podpořila kupní sílu (mimo jiné také pro německé zboží) ve zbytku Evropské unie.

Jestliže Německo půjde tímto směrem, euro a Evropská unie přežijí a budou nadále významným (byť pokáraným) aktérem na geopolitické scéně. Ve světovém měřítku ovšem recentrování Evropy jako celku neupevní status quo, ale naopak urychlí nevyhnutelné geopolitické přesuny. Nicméně recentrování Německa může pomoci Evropě, aby lépe vzdorovala blížící se cunami kolapsu suverénních fondů a dolaru jako rezervní měny.

Celý svět pluje ve velmi neklidných vodách. Německo se může brzy zařadit mezi státy, které začínají chápat, jak navigovat uprostřed chaosu. Nepružné vlády jsou jejich nejhorším nepřítelem.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

 

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

 

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout