Co se to děje, že se nic neděje? 2

26. 4. 2012

Pane Prokope, děkuji za vaši reakci na výzvu k páteční demonstraci. Ta má podpořit všechny poslance k odvaze, aby vyslovili vládě v pátečním jednání sněmovny nedůvěru. Netýká se tedy jen odborové centrály, ale všech statečných a poctivých lidí této země,píše Jan Ponert.

Kolikrát už v této zemi způsobili političtí přeběhlíci zvrat v neprospěch lidu. Stalo se to už nepsaným pravidlem? Naše společná sobotní demonstrace je varovala. A oni váhají. To je to oč nyní jde.

Lidé kolem Karolíny Peake dostávají strach připojit se k dalšímu podrazu.

Proto dosud nezískala potřebnou podporu. Proto pan premiér Nečas neustále slevuje ze svých podmínek. Proto připouští už předčasné volby, i když vláda získá v hlasování důvěru, ale nebude mít tuto podporu jistou. Proto se dnes bojí i zveřejnit konečnou procentuální hranici podpory, po níž by nešel do nových voleb. Vládě teče do bot!

To je to, o co běží v páteční demonstraci. Je to stejné jako když soupeři v ringu udělíte první tvrdou ránu, po které zakolísá a vy si řeknete, že mu další ránu dáte až za měsíc, až se z toho pěkně probere. Kdyby se stejně váhavě postupovalo v roce 1989 tak by vláda tak snadno nepadla. A pád té dnešní vlády je přeci cílem všech, kteří byli v sobotu na Václavském náměstí i těch, kteří zatím nadávají jen doma nebo v hospodě a litují, že to neviděli na vlastní oči.

Proto musím znovu opakovat, že podpora sněmovny touto páteční demonstrací je nutná. I kdyby neměla mít úspěch a vláda nepadla, je nutná i pro všechny budoucí akce, které přijdou po ní.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.4. 2012