Design, nebo život

26. 4. 2012 / Michal Vimmer

Co má společného 28 mrtvých Belgičanů, zlomený krček španělského krále a zvlněné lino ve vile Tugendhat?

13. března 2012 zahynulo při havárii autobusu v tunelu 28 lidí, z toho 22 dětí vracejících se z lyžařského zájezdu. Sled příčin, které vedly k tragédii není zatím objasněn. Jisté je, že školní autobus narazil do zdi pravoúhlého únikového prostoru (resp. "zdi nouzového odstavného stanoviště" kolmé proti směru jízdy - nikoli "do zdi tunelu", jak zjednodušeně psala jiná média.

Že se tak stalo ve Švýcarsku, je podružný detail.

O měsíc později si zlomil nohu krčku španělský král. Není podstatné, že se tak stalo na lovu slonů v Botswaně, jak je králi předhazováno. Malér se udál v koupelně, možná cestou na toaletu.

Pravda, netřeba cestovat do Afriky, aby jeden uklouzl v koupelně. Sobotní český tisk aktuálně informuje, že nedávno otevřená nejslavnější brněnská vila Tugendhat po nákladné rekonstrukci (cca 180 milionů), při které se úzkostlivě dbalo na obnovu původního stavu i autentické materiály a technologie opět zavírá.

Podle správců není třeba se proto znepokojovat, mouchy byly očekávané: "Předpokládali jsme, že jako u každé rekonstruované památky právě první rok je rokem, který objeví nejvíce drobných mechanismů, které potom mohou způsobit problém," vysvětluje vedoucí vily paní Černá.

Dovídáme se, že slunečním žárem se ve vile zvlnilo lino, praská lak, chladem se trhá omítka a pomrzly květiny, uvolňuje se kování a kameny. Návštěvníci zatím stihli tuhle něco ukopnout, tamhle něco zase prokopnout/ S tím se počítalo, protože "dům není od toho, aby se tam nechodilo."

Ano, domy by měly sloužit k obývání, ne jen ke koukání.

Ale u Tugendhatů už se bydlet nebude. Je to památka. A dějí se tam zajímavé věci:

Skrz obrovská okna je prý i jarní slunce velmi intenzivní: "Opravdu jsme si mohli sáhnout na hranu půlkruhové stěny a skutečně to mělo 60 stupňů. Je to výjimečně atypický proces, ale kvůli tomu zatahovat závěsy nebudeme. Naší povinností je najít adekvátní technické řešení."

Je třeba jezdit do Brna za designem na pohled krásným, ale nesnesitelným?

Belgická školní výprava mohla dopadnout mnohem lépe, kdyby v tunelu nečněla proti směru jízdy kolmá betonová zeď.

Juan Carlos si nemusel lámat krček v koupelně stejně jako před ním Jan Pavel II, který zdaleka nebyl prvním ani posledním VIP ani papežem, kdo se zranil v kluzké koupelně ( viz Benedikt XVI, Václav Havel na Tajwanu nebo v Bangkoku, Miloš Zeman v Dillí atd.)

Není pochyb o tom, že všechny koupelnové nehody prominentů se odehrály mezi luxusní sanitární keramikou a instalatéři odvedli vynikající práci; přesto jsou moderní koupelny místa nebezpečná.

Vada je v principu. Stejném ve švýcarském tunelu, v erbovní vile "funkcionalistické" architektury i v královské koupelně v Botswaně: špatný design.

Absurdita elegantního "funkcionalismu" spočívá v tom, že funguje jen na papíře. V životě selhává.

Na rýsovacím prkně není žádný problém ignorovat horko, vítr, déšť, mráz, vlhkost, prach, gravitaci, vibrace, plevel, plísně, houby a parazity, nevadí průvan, pot, moč, výkaly a krev.

Vedlejším účinkem "moderního" hladkého, ostrého, pravoúhlého designu je, že s člověkem se nepočítá. "Moderní" design neslouží. "Moderní" design si člověka podmaňuje: člověk se musí přizpůsobit geometrii. Nebo riskuje úraz. I smrt.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 26.4. 2012