Státem legalizovaná lichva

13. 4. 2012

Paní se na občanské sdružení IQ Roma servis obrátila s tím, že potřebovala pomoci ohledně exekuce, která byla nařízena na dluh, který měla u úvěrové společnosti. Ukázalo se totiž, že dluh se vyšplhal do astronomické částky a paní si s ním nevěděla rady. Chtěla dluh uhradit, ale vzhledem ke svým majetkovým poměrům potřebovala pomoci s nastavením splátek. Při spočítání příjmů a výdajů se ukázalo, že paní nemá z čeho dluh splácet a proto se za podpory pracovnice IQ Roma servisu rozhodla podat návrh na zastavení exekuce. Protože soud návrh na zastavení exekuce zamítl, nezbývalo než se domluvit s protistranou na výši splátek. Zatímco návrhy paní byly opakovaně zamítány nebo ignorovány, exekutor se zatím v souladu se zákonem obrátil na Správu sociálního zabezpečení, která rozhodla o strhávání dlužné částky ze starobního důchodu. Potíž je, že při takovém postupu není brán ohled na individuální situaci člověka, tedy na výši jeho nájmu, náklady na živobytí apod. Tato skutečnost se do života paní promítla tak, že jí týden před důchodem nezůstávají peníze na základní potraviny ani na léky.

Ačkoliv má paní maximální snahu dluh uhradit, naráží na bariéry na straně exekutora, který odmítá návrhy na splátky, na straně věřitele, který zcela ignoruje její tíživou situaci, a nutno říci, že situaci nenapomáhá ani česká legislativa. Dluh je datován do roku 2006, kdy si paní půjčila 16 000 Kč, které potřebovala na pohřeb své dcery. Za dva měsíce na to zemřel i její vnuk. Protože se s ním chtěla rodina důstojně rozloučit, nemohla paní přechodně dostát svým závazkům vůči věřiteli. I přes bolestivé období si byla vědoma svých povinností a sama zašla za věřitelem, aby mu vysvětlila situaci a nabídla, že jakmile se během pár měsíců její finanční situace zlepší, začne splácet. Věřitel však její prosby zcela ignoroval a věc předal soudu, který nařídil exekuci, ovšem na základě bianco směnky, kterou paní podepsala při žádosti o úvěr. Problém je, že částka zde uvedená neodpovídá původní domluvě. Zatímco zbývalo zaplatit necelých 16 000 Kč, když se úvěrová společnost obrátila na soud, požadovala již 83 780 Kč jako jistinu dluhu a dalších 16 314 Kč na úrocích. Na dalších 5 300 Kč přišlo nalézací řízení soudu a 43 700 Kč představují náklady a odměna exekutora. Jelikož byla součástí smlouvy o úvěru rozhodčí doložka, která vylučuje ze sporných situací soudy ČR, nemá paní jak domoci se svého práva. V tomto případě soud slouží pouze jako instituce nařizující exekuci, čímž ale nepřímo napomáhá věřiteli k prosazení jeho zájmů.

Z půjčky na pohřeb se tak stal dluh v hodnotě 149 094 Kč. Paní se snažila platit, ale nemohla ovlivnit nepředvídatelné okolnosti. Okamžitě se snažila s věřitelem domluvit, ale bez úspěchu. Ve výsledku věřitel požaduje mnohem více než odpovídá původní půjčce a česká legislativa nejenže tomuto počínání nebrání, ale umožňuje je, přispívá k navýšení dluhu a tím prohloubení tíživé situace paní. Dnes je situace taková, že paní má více než 50 000 Kč uhrazeno, zaplacení celého dluhu je však v nedohlednu, a případ je u krajského soudu. Ten bude ve věci rozhodovat v půlce roku 2012. Protože se situace v souzení podobných případů poněkud zlepšila a rozhodčí doložka v úvěrových smlouvách je v mnoha případech považována za neplatnou, je pravděpodobné, že soud rozhodne o zastavení exekuce. Přesto se minimálně dalšího půl roku bude paní potýkat s tím, že ke konci měsíce nemá co jíst.

Paní je totiž v důchodu, je jí 84 let, a tak již nemá možnost obstarat si peníze jiným způsobem. Současně nemá ani rodinu, která by se o ni postarala, a tak má neoprávněná exekuce obrovský dopad na její život. Poměrně vysoký důchod dokládá, že paní celý život poctivě pracovala. Nicméně reálná situace je taková, že z 9 276 Kč důchodu zůstává po exekuci 7 960 Kč, přitom výše nájmu spolu se zálohami na vodu a energie činí 8 100 Kč. Jediná sociální dávka, která byla paní přiznána, je příspěvek na bydlení ve výši 2 020 Kč. Ten je totiž vypočítáván z vyměřené výše důchodu a na exekuci není brán zřetel. To znamená, že paní zbývá 1 880 Kč na měsíc, za které musí nakoupit potraviny, drogerii a léky (ty přijdou paní cca na 500 Kč měsíčně), a to nemluvíme o mimořádných výdajích (nedoplatky na energiích, oblečení a boty, opravy spotřebičů apod.).

Příběh paní je navíc jen jedním z mnoha podobných. Současně ukazuje, že do podobné situace se jednou může dostat každý z nás. Řešením by bylo, kdyby taková situace vůbec nemohla nastat, tzn. jedině změna legislativy a přístupu jednotlivých soudců. Změna by se měla týkat dvou úrovní. Měla by být stanovena maximální hranice navýšení dluhu oproti jeho jistině, tzn. zamezit tomu, aby úroky, smluvní pokuta, náklady soudu a exekuce mnohonásobně převýšily původní dluh, a současně by mělo dojít k úpravě legislativy ve prospěch spotřebitele. Spotřebitelé se totiž častěji stávají oběťmi nekalých praktik, jsou lehce manipulovatelní či jen neznalí všech právních a finančních aspektů podepisovaných smluv a většinou si nemohou dovolit zaplatit hordu právníků. Změna směřující k ochraně spotřebitele je však nutná především proto, že lidský život má přece větší hodnotu nežli zájmy a zisk firmy.

Vytisknout