Fotografie, která stále klame svět

13. 4. 2012 / Daniel Veselý

Před několika dny si svět připomněl památku 11 541 obětí obléhání Sarajeva v průběhu bosenské války. Bosenský konflikt stále vyvolává různorodé vášně, stejně tak i prezentace, ačkoliv existují pevně daná fakta, s nimiž žádná ideologie pohnout nemůže. Článek, který nedávno otiskl list Guardian, opět potvrdil, že jednostranný pohled na tragédii na Balkáně, kdy je bezvýhradně definován srbský viník na jedné straně a jeho chorvatské a bosensko-muslimské oběti na straně druhé, stále přežívá. Autor článku na potvrzení svých argumentů vytahuje proslulou fotografii Fikreta Aliče, jež měla tenkrát dokázat, že Srbové páchají stejná zvěrstva jako nacisté a ostatní jsou jimi jen bezmocně masakrováni.

Redaktor Guardianu Ed Vulliamy v ideologicky pojatém textu o hororech srbských koncentračních táborů a otřesných svědectvích konkrétních přeživších (aniž by zmínil existenci chorvatských koncentračních táborů pro Srby i muslimy nebo válečné zločiny spáchané bosensko-muslimskými předáky) píše: "V průběhu tří měsíců roku 1992 bosenští Srbové rozpoutali hurikán násilí po celé zemi, zapalovali muslimské a chorvatské vesnice a města. (...) Odhalil jsem existenci koncentračních táborů na vzdáleném severozápadě Bosny -- tábory Omarska a Trnopolje, kam byly tisíce lidí, kteří nebyli srbské národnosti, nahnány, aby je zde zabíjeli, mučili, znásilňovali a přeživší deportovali." Ti, kdo přežili, se ale podle Vulliamyho nedočkali žádného usmíření nebo odškodnění; dokonce ani "zúčtování."

Avšak bilance této války a letmý pohled na smutné statistiky hovoří jinou řečí než zjevně podjatý Vulliamy. Podle podrobné studie z roku 2010 THE 1992-95 WAR IN BOSNIA AND HERZEGOVINA: CENSUS-BASED MULTIPLE SYSTEM ESTIMATION OF CASUALTIES' UNDERCOUNT z celkové počtu obětí války v Bosně v letech 1992 až 1995, který podle uvedených údajů činil 104 732 osob, padlo 68 101 bosenských muslimů (včetně 25 609 civilistů), 22 779 Srbů (včetně 7480 civilistů) a 13 853 Chorvatů a ostatních (včetně 3610 civilistů). Další oficiálně přijatý odhad padlých v Bosně na základě výzkumu z roku 2004 činí 102 622, z čehož bylo usmrceno 16 700 srbských civilistů a 38 000 bosensko-muslimských a chorvatských civilistů. Vojenské ztráty: 14 000 srbských vojáků, 6 000 chorvatských vojáků a 28 000 bosensko-muslimských vojáků. Z výše uvedených statistik tedy jasně vyplývá, že šlo válečný konflikt, během kterého se válečných zločinů dopouštěly všechny strany; nelze tedy jednostranně určit viníky a oběti. Realita je o to složitější, že pokud dochází k národnostnímu rozpadu země, jež má tak složitou historii a vztahy mezi jednotlivými etniky jako bývalá Jugoslávie, a kde hrají podstatnou a negativní roli také velmocenské zájmy, může být ten, který se i přes použití destruktivní síly snaží tomuto rozpadu zabránit, neboť by na něm nejvíc tratil, s lehkou myslí označen za agresora a jediného viníka.

Vulliamy rovněž píše o příšerném osudu bosenského muslima Fikreta Aliče, jehož děsivý vzhled a rachitické tělo za ostnatým drátem se v roce 1992 stalo symbolem hrůz a utrpení bosenské války -- jako by zpoza paměti vyvolával démonický přízrak hučících komínů Osvětimi. Ano, Fikret Alič a další tisíce zuboženců se stali oběťmi srbských predátorů, novodobých nacistů, jimž museli přiklusat na pomoc západní osvoboditelé, jako tomu už bylo dříve. Tento konflikt byl veden na několika frontách a velice důležitá byla mediální fronta. Asi nejsofistikovanější mediální počin tohoto konfliktu představuje právě fotografie mladého bosenského muslima Aliče za ostnatým drátem, která obletěla celý svět. Nicméně i tento válečný výjev nebyl ničím jiným než kouřovou clonou, za níž se nesměle mihotala syrová skutečnost.

Mýtus tohoto válečného obrazu se (mezi jinými) pokusil vyvrátit nezávislý výzkumník a novinář David Peterson v zajímavém textu s řadou podrobných odkazů včetně odkazů na své názorové odpůrce, mezi něž patří i Ed Vulliamy. První setkání britských reportérů s Fikretem Aličem a dalšími bosenskými muslimy se uskutečnilo 5. srpna 1992. Britský reportérský tým ale podle svědectví Petersona a dalších ve skutečnosti stál za polorozpadlým ostnatým drátem, nikoliv zubožení muslimští muži v době, kdy s nimi pořizoval interview. Za oním drátěným plotem byl původně ohrazený zemědělský pozemek, který tehdy sloužil jako tranzitní centrum pro uprchlíky, kde byla i škola a společenské středisko. Nešlo tedy o žádné vězení nebo snad koncentrační tábor implikující nacistická zvěrstva, jak tvrdil Vulliamy a další. Ale znovu -- nebyl to Alič ani ostatní uprchlíci, kdo stáli za drátěným plotem, nýbrž britští reportéři.

Samozřejmě, že nejde o bagatelizaci utrpení těchto uprchlíků, to nikoliv. Jde o to, že ještě po tolika letech se ve známém britském deníku, kteří mnozí považují za prestižní, objeví jednostranný a plamenný text, jenž naprosto opomíjí daná fakta a staví svou argumentaci na mírně řečeno pochybných mediálních symbolech.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 13.4. 2012