Na co sáhli, to zničili, derou z nás kůži, nečetli Zákony profesora Parkinsona, tabuizují korupci, lžou, a ještě si z nás dělají srandu aneb Defenestrace se jeví býti nezbytností!

11. 4. 2012 / Karel Hoff

Ani ti, co je volili, nepochybují, jsem si jist, že řeč jest o současné vládní koalici. K tomu prvnímu stačí prachobyčejné vyjmenování: zdravotnictví, policie a hasiči, vyplácení sociálních dávek, důchody a jejich reforma, školství, nově též veřejné rozpočty.

To druhé nekompromisně potvrzují každodenní nákupy a doručované účty. Kdyby současní hlavouni četli Zákony profesora Parkinsona, hbitě by využili neocenitelné přednosti svého gurua, pana Profesora. V útlé knížečce jest totiž připomenut případ chlapíka, který se stal pro firmu, jež ho testovala, neocenitelným kompasem v džungli podnikání; každý jeho soud stal se skvělostí v momentě, kdy firma učinila opak. Jen si představte, hlavně vy, voličové současné hrůzy, jak by se vyvíjela situace pravice, kdyby jednala dle profesora Parkinsona: Pan hradní Profesor prohlásil, že P. Bém jest nejlepším primátorem Prahy. V ten moment měl být onen sympaťák když ne zatčen, tak alespoň odvolán. A byly by politické body. Neřekl-li pan Klaus, že J. Dobeš je nejlepším ministrem školství od převratu? Řekl! A to nevzpomínám p. Bátoru, Evropu, modrou planetu atd.; a ta slavná korupce?, České lesy, hospodaření Pražské radnice, nemluvě o zameteném ProMoPro, MUS aj.

A lhaní jest jejich každodenním chlebem, odposlechy VV, fingované demise, apropo: kdysi jsem použil v souvislosti s těmito nepodarky výraz veverky. To jsem si dal, po určité době, veverky obecné nemají BIS a odpovídající techniku VV, se z nedalekého, ale rozlehlého strážnického parku doštrachala na náš balkon v 3. poschodí delegace starších rodu Sciurus vulgaris. Byli opravdu nikoli vulgaris, ale vulgární. Zmírňuji jejich monolog: Prý ať si dám, a nejen já, bacha, poněvadž se po strážnických slavnostech dostali k tranzistorovému rádiu a od té doby jsou in i cool. Ještě jednou a uštveme vašeho malého bílého knírače!

O dělání si srandy zbytečno se zmiňovati, i ten, komuž se neroztáhnou koutky úst při prostém vtipu: Proč nemá blondýnka v mrazáku kostky ledu? Protože zapomněla recept!, jaře se usměje, když otevřou v tv ústa premiér, ministr financí, ministr zahraničí, ministr války, či šéf VV. Pravda, úsměv to jest aprílový, zvláště když premiér prohlásí, že by takořka hravě vyžil s příjmem 10500 Kč za měsíc. Rovněž přelíčení s p. V. Bártou jest podivuhodným estrádním vystoupením, i V. Menšík by se inspiroval.

Chytré knížky praví, že defenestrace jako slovo vznikla z latinské předložky de ve významu "z" či "pryč" a výrazu fenestra (okno). V českém prostoru se defenestrace udály tři.

Nejdrsnější byla ta první, v neděli 30. července 1419, snad i proto, že ji provedla připravená tzv. ulice. Po ní, jak se píše, vypukly husitské války. Znám lidi, a chytré lidi, kteří by raději použili výrazu "vypukla husitská revoluce". S revolucí to ale vůbec není jednoduché: musí se dobře připravit -- a hlavně musí nabídnout 'něco lepšího po'. Ideologicky, ale též ekonomicky. Husité mohli nabídnout jenom změnu v nadstavbě, ovšem kazatelé v prvních dnech revolučního ošalu volali hlasem velikým: "Dědiny, rybníky, lúky, lesové i všechna jich panství majíť vám svobodna býti a nižádný v tom nebude vám překážeti." Což nemohlo být naplněno, ostatně i město Tábor muselo urychleně opustit ideu rovnosti -- a ani ne do roka vybírat od svých poddaných daně. Husitství jest výjimečné v tom, že mu na nečekaně dlouhou dobu vystačila ideologie, i proto možná tolik víceméně vynucené krutosti spojené s rabováním. Hlad a bída jsou příšerné stimuly.

Druhá defenestrace, 24. září 1483, byla výsledkem souboje 'kdo s koho': kališníci (přijímající pod obojí), nebo katolíci (jednušky). Kališníci byli šikovnější: Na Starém Městě bystře jímají konšele, některé metnou do vězení, jiné popraví. Staroměstský purkmistr je již nezpůsobilý k diskuzi, a tak se ho vzbouřenci zbavují vyhozením z okna. Za ním poté defenestrují ještě dalších sedm těl popravených konšelů. Následně se zmocňují Starého Města, stejně jako Nového Města i Malé Strany. V dalších dnech povstalci obsazují Pražský hrad a Vyšehrad. Tato defenestrace jest zapomenuta, pro Evropu neměla žádnou přítažlivost startéru k čemu.

To třetí defenestrace, která též proběhla v náboženském oparu 23. května 1618, Evropu hrubě rozvášnila. Jinak to ovšem byl zpackaný ordál, nebo-li "boží soud", který se tím, že se všichni z okna vyhození zachránili, obrátil proti původcům. Kecy o tom, že Martinice, Slavatu a sekretáře Fabricia zachránila Panna Marie, zlomily chytré a bohaté stavy natolik, že jejich vůdcové přestali rozumně uvažovat. Aspoň jsme Evropě ukázali, co je to globální válka.

Není mým úmyslem navádět někoho k vyhazování této vlády a přifařených okny, to opravdu ne! Máme k dispozici nekrvavou formu defenestrace, již nazýváme volby. Šance mít čistě levicovou vládu je veliká. Ovšem nejdříve je třeba, aby si sociální demokraté uřízli svůj dlouhý bohumínský nos. Podle toho, jak naloží se svým bohumínským usnesením, poznáte je. Za sebe mohu panu Sobotkovi vzkázat, že nikdo z těch, na něž mám určitý vliv, nedají socanům hlas v žádném typu voleb, pokud tato jakože levicová strana nezruší své ťáplé usnesení o nespolupráci s komunisty na vládní úrovni. Nebo snad někdo, kromě lidovců a zapšklých socanů, touží po koalici, velmi mdlé a počtem křesel nejisté, soc. dem. a lidovců? To už tady s obměnami bylo, repete netřeba!

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 12.4. 2012