Nevychovanost, trapasy, paskvily. To lze vidět v pořadu Máte slovo

13. 4. 2012 / Jiří Baťa

Kladu si otázku, kdo je více trapný, zda ten, který pustí paní Jílkovou jako moderátorku do pořadu Máte slovo, nebo samotná paní Jílková, nebo jako host, nepřehlédnutelný pan ministr zdravotnictví Heger.

Středobodem, jakkoliv by to měli být hosté, byla, je a nejspíše i nadále zůstane (jak dlouho ještě?) paní Jílková. Ta je nepřehlédnutelná už svou vždy nepřehlédnutelnou róbou, což ovšem by tak nevadilo jako to, že je zcela nepřeslechnutelná! Budiž mi prominuto, ale nemohu jinak než se vyjádřit, že ta mele, mele a mele stále tu svou, ústa nezavře ani tenkrát, když ji host požádá o dokončení, skáče do řeči a nenechá hosty dokončit svou větu či myšlenku. Dokonce je tak "oprsklá", že mluví-li někdo a ona už o jeho slova nejeví zájem, klidně se obrátí k jinému hostu a odvede pozornost na jiné téma, čímž se tak od hovořícího hosta distancuje a ukončí jeho řeč. V lidové hantýrce se tomu říká, že takový člověk "má vychování řeznického psa".

Nechápu, jak mohou TV (zodpovědní) pracovníci strpět takovou "nevychovanost"!

Nesděluji nic nového, ale jen se snažím zdůraznit její moderátorský prohřešek, neboť na její projev má velmi kritický názor velký počet diváků a jak je z diskuzí patrno, na její hlavu se sype jedna kritika za druhou, či jinými slovy, nenechají na ní nit suchou!

To, že jak se říká, jde věci na kloub, že má ostrý jazyk či si nedělá servítky s přímočarou řečí, je věc jedna. Na druhé straně ale je neúnosné takovým způsobem vést debaty, které by měly mít z pořadu nějaký konkrétní výstup. Proto také nechápu, jaké měřítka jsou kladena při rozhodování (castingu) o tom, kdo takový či jiný pořad povede. Pokud mám srovnávat moderátorskou práci jiných moderátorů na obrazovkách TV ze stejné či jiných českých TV, pak paní Jílková je přímo "hvězda" (v negativním smyslu slova) v práci moderátora. Potud, pokud jde o paní Jílkovou.

K samotnému obsahu debaty pořadu Máte slovo ze čtvrtka 12. dubna 2012 nelze jinak, než opět konstatovat, že je to guláš, maglajz, debata od ničeho k ničemu avšak s tím, že se vždy projeví trapas v podobě nějakého dokumentu, faktu, vyhlášky, nařízení či zákonu, který byl našimi politickými kapacitami vydán. Nejen vydán, ale má být i naplňován a to přesto, že jde o vyložený paskvil. V tomto případě to byl, bohužel až na samý konec pořadu případ nařízení MZ, který stanovuje povinnost lékařů vyžadovat písemný souhlas obou rodičů v případě lékařského zákroku u neplnoletého dítěte.

Že je to nesmysl, ví snad každý rodič a snad i lékaři, nicméně lékaři je vyžadují aby byli kryti pro případ, kdyby se něco nepředvídaného stalo (což se také občas stane, otázka je čí vinou?). Mnohým rodičům to však může způsobit nemalé potíže zvláště, pokud jim to např. zasahuje do pracovní doby (ne každý zaměstnavatel má pro to pochopení), ne vždy je druhý rodič k dispozici atp., ale především, mnohdy jde o zcela banální záležitosti a přesto je či musí být písemný souhlas vyžadován.

Reakce ministra zdravotnictví pak nemůže být jiná, než jak hledat cestu, kudy z toho ven. Aby otupil ostří nepříjemné kritiky na svoji hlavu pak nakonec přiznává, že to tak nebylo myšleno, že každý lékař "má svůj rozum" a sám může zvážit či posoudit nutnost a potřebu souhlasu obou rodičů. Navrch k tomu pak přidává, že se jedná více méně jen o případy závažného charakteru, např. nutné podstoupení operace, chemoterapii, či amputace, ale že banálních záležitostí by se to nemělo týkat.

Mělo by to logiku potud, pokud by to ovšem nevyšlo jako nařízení, které musí pod hrozbou sankcí ( pokuty či jiného řešení) respektovat lékaři a co hlavní, že tento paskvil vůbec ministerstvo vydalo s podpisem samotného pana ministra! Tak tomu se říká trapas! Je to ovšem výsledek úporného snažení, jak buzerovat nejen rodiče, ale stejně tak i lékaře. Je to především jakási obrana proti možnému selhání lékaře, kterých je v poslední době více než dost, což vrhá na zdravotnictví špatné světlo.

Pokud si však pan ministr a jeho eqipa myslí, že tím napraví už tak hodně špatnou reputaci ministerstva a ospravedlní své reformní kroky, pak si myslím, že tomu tak není ani náhodou. Pokud by chtěl něco, byť už je pozdě, alespoň morálně napravit, pak je tu jediná možnost: urychleně dobrovolně odejít z postu ministra! Myslíte si, že to udělá?

Zmíním ještě případ jeho stranického kolegy, ministra Drábka. Ten v boji za co nevyšší úspory ve svém resortu vytáhl proti zaměstnávání lidí "načerno" a vytvořil jakýsi štáb kontrolních agentů, kteří budou kontrolovat zaměstnance přímo na pracovištích, zda jsou nebo nejsou legálně zaměstnáni. Nutno poznamenat, že je od zaměstnanců vyžadováno, aby měli u sebe doklad, potvrzující legálnost svého zaměstnání. Nevím, jaký počet načerno zaměstnaných lidí v ČR pracuje, odhaduji to na několik tisíc. Nutno však poznamenat, že kromě cizinců jsou to našinci, kteří nemohou sehnat zaměstnání. Na druhé straně je to věc zaměstnavatelů, kteří mnohdy i z existenčních důvodů se snaží o snížení odvodů a povinných plateb. Dělat by se to nemělo, ale co naplat, člověk, který nemá práci a chce být živ vezme jakoukoliv práci, notabene i za těchto podmínek v naději, že se na to nepřijde. Stejně tak ovšem může uvažovat i zaměstnavatel (nemusí to však být vždy hlavním důvodem, může to být i snaha zaměstnance "oškubat" a vydělávat na něm).

Nicméně, otázka je, nakolik je taková "kontrolní" činnost ekonomicky efektivní. Pokud vezmeme v potaz zjištění takového přestupku a možné (vysoké) pokuty, pak na tom stát může nějaký ten tisíc vydělat, což ale asi nebude na denním pořádku. Pak je otázka, zda náklady na "zaškolení" takových kontrolorů a jejich samotná činnost jako státních úředníků s jistě nemalými platy, je rentabilní očekávanému efektu. Jinými slovy, další z řad buzerativních opatření proti následkům, které vyprodukovala sama tato vláda.

Oba případy ukazují, že logika myšlení, racionálnost a relevantnost opatření vlády existuje, ale jen v představách samotných autorů těchto trapasů, alias paskvilů. Zjednodušeně řečeno, čím více opatření se ze strany vlády a ministerstev dělá, tím je ovšem situace horší, čímž se zřejmě naplňuje ono politické nepsané heslo: Čím hůře pro ně, tím lépe pro nás! Tož asi tolik!

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 13.4. 2012