Držme se časové osy a faktů...

25. 1. 2012 / Karel Dolejší

Ropné embargo uvalené na Írán v zásadě posiluje propagandistickou story, kterou Moskva v souvislosti se situací na Kavkaze nyní používá. Jde tu o zásobování strategické základny na území Arménie, která je díky gruzínské blokádě fakticky odříznuta od zásobovacích tras spojujících ji s ruským územím, a v současnosti je zásobována především právě z Íránu. Pokud by Spojené státy provedly útok na Írán, Moskva patrně využije situace a pod záminkou zajištění zásobování své základny ve změněných podmínkách provede ozbrojenou akci s cílem vytvořit zásobovací koridor vedoucí přes území Gruzie do Arménie. 

Samozřejmě, šlo by o akt agrese zdůvodňovaný čistě velmocenskými zájmy, jenž země jako Česká republika nemohou v žádném případě podporovat. Avšak tak jako i v předchozích případech je třeba vidět, co zde přišlo či přijde dříve a co později.

Vyšetřování OBSE prokázalo, že srpnovou válku v roce 2008 zahájila gruzínská strana, která tak Moskvě poskytla vítanou záminku k intervenci. A nyní se zase schyluje k tomu, že by se další neospravedlnitelný agresívní akt, tentokrát ze strany Spojených států (vůči Íránu), stal záminkou k intervenci číslo dvě. Nepochybně bohatě opředené rozpravami o nutnosti obklíčeného Ruska, na jehož důležitého spojence útočí agresívní USA, zabezpečit si "blízké zahraničí", zejména pak trasy současných a budoucích produktovodů. 

Je třeba pochopit, že pokud USA zahájí intervenci do Íránu, Moskva bude své skutečné či domnělé zájmy na Kavkaze (a potažmo přístup k ropným ložiskům v  Kaspickém moři) hájit všemi dostupnými konvenčními prostředky, tedy bez ohledu na to, zda budou mít gruzínské ozbrojené síly k dispozici moderní protiletadlové a protitankové zbraně, nebo ne. Ba dokonce naopak: Jestliže právě nyní Gruzie obdrží zbraně z USA připravujících se na možný útok proti Íránu, pravděpodobnost ruského útoku se tím nesníží, ale výrazně zvýší, poněvadž vznikne dojem, že je dozbrojování součástí širšího amerického plánu na obkličování Ruska a otevření nové fronty. Cestou k zajištění bezpečnosti Gruzie rozhodně není stupňování napětí a výlučná zahraničněpolitická a vojenská orientace na USA. A Gruzie má dokonce v regionu rozhodně na výběr lepší spojence či dodavatele výzbroje než Washington.

Nalézt způsob, jak skloubit gruzínskou státní suverenitu s uspokojením zásadních ruských zájmů na Kavkaze, tedy nakonec vyvinout jakousi variantu finlandizace, rozhodně nikdy nebylo a ani nebude jednoduché. Už proto, že se s Moskvou o těchto věcech nevyjednává dobře, konstantně vystupuje z pozice síly.

Na druhé straně je ale třeba také nezapomínat, jak probíhal konflikt v roce 2008 a co vlastně demonstroval. 

Možná, že v USA existují kruhy ochotné zahájit rozsáhlý ozbrojený konflikt kvůli Íránu a dokonce přitom riskovat střet s Ruskem. Rozhodně se však do ničeho takového nepustí kvůli Gruzii. Té náleží pouze role trnu v ruské patě, který má silně bolet, aby byl posléze pokrytecky obětován. V jakémkoliv scénáři budoucí konfrontace s Moskvou zůstane Tbilisi nakonec odkázáno výhradně na vlastní síly. A tomu by mělo přizpůsobit svůj postup... Tedy na prvním místě se jasně a zřetelně distancovat od všech plánů na ozbrojený útok proti Íránu.

Vytisknout