Po vyklizení: Co dál s Occupy Wall Street?

17. 11. 2011

Když jsem kolem 2:20 ráno dorazil na místo, zásahové jednotky policie bránily všem dostat se blíže než na vzdálenost jednoho bloku. Poté jsem se tam vrátil hned po rozbřesku, poté co už hodiny probíhaly pochody a spontánní shromáždění a setkání afinitních skupin v ulicích, a místo bylo kompletně vyklizeno a umyto. Bylo zataraseno barikádami, navzdory soudnímu nařízení, že okupujícím má být povolen návrat. O kus dál na Duarteho náměstí však stály stovky dočasně shromážděných, a bylo překvapivé, jak pozitivní náladu ve skutečnosti vykazovaly.

Takže co dál? Co bude hnutí Occupy dělat, když je jeho vlajková loď přinejmenším pro tuto chvíli ta tam?

Přihodilo se, že pouhých několik hodin předtím časopis Adbusters, který původně k okupaci vyzval, svolal "Taktický brífink č. 18: Okupujte vyvýšená místa". Tvrdil, že možná skončil čas, kdy se mělo hnutí v takové míře soustředit na tábořiště, a že by namísto toho mělo přejít k větším a lepším záležitostem. To je dojem, který jsem opakovaně získával z nedávných rozhovorů s prvními organizátory; mají pocit, že po takřka třech měsících hnutí už začalo téma okupace přerůstat. Z větší části v dobrém - pracovní skupiny, weby a další infrastruktura už jsou v takovém stavu, že většina dění se už po celé týdny odehrávala mimo zaplněná náměstí. Po celé zemi probíhaly organizované akce odporu bez toho, aby byly zvlášť svázány s okupovanými lokalitami.

Je také pravda, že tábory trpěly problémy zdravotního, sanitárního a kriminálního charakteru, jež se staly záminkou toho, co vypadá na koordinovaný útok starostů proti okupacím. Ale okupující trvali na tom, že si s těmito problémy poradí sami a nenásilně, v kontrastu s vládní politikou nuceného a ozbrojeného vyklízení. Teď když došlo k těmto koordinovaným útokům, zdá se, že si říkají o koordinovanou odpověď.

Vzpomínám si na rozhovor, který jsem měl během prvního týdne okupace Wall Street se Španělkou Monicou Lopézovou, novinářkou, která se účastnila Hnutí 15. května v Madridu. Předpovídala, že okupace nepotrvá věčně. Neměla by. V Madridu přišel čas, kdy se hnutí rozhodlo, že bude lepší okupaci ukončit než v ní pokračovat - 12. června, ani ne měsíc poté, co začala. Od té doby, jak informovala Ter García z WNV, španělské hnutí přeneslo svou pozornost na přímé akce od předcházení vystěhování přes organizování globálního dne protestu až k zapojení do politického procesu. A jak jsem toho byl nedávno svědkem v Řecku, ti kdo okupovali athénské náměstí Syntagma se teď zaměřují na kultivaci místních shromáždění zabývajících se lokálními problémy.

Nicméně pro vzestup hnutí Occupy byla dosud okupační taktika absolutně zásadní věcí. Starosta Bloomberg ve svém objasnění vykázání tvrdil, že tábořiště není součástí práv na svobodu projevu a shromažďování plynoucích z prvního dodatku ústavy. Ale ať už zákon vykládáte jakkoliv, ze strategického hlediska byl tábor právě tím, co umožnilo, aby bylo hnutí slyšeno, co mu dovolilo překonat hlučení běžné politiky a zahájit veřejnou konverzaci o bohatství a korupci.

Nicméně tábořiště samo o sobě představuje pouze malou hrozbu pilířům, které podepírají moc bank a korporátní elity, již doufá hnutí Occupy podkopat. Například i tábor na káhirském náměstí Tahrír by patrně nemohl svrhnout Husního Mubaraka bez podpory koordinované generální stávky, která hrozila potopit egyptskou ekonomiku. Pokud přílišné soustředění na tábořiště odvádí hnutí od důležitějších akcí právě zmíněného typu, je lepší táboření zanechat.

Pro ty uvnitř i pro ty, kdo se ho snažili pochopit zvenku, nebylo nikdy jednoduché předpovídat, co hnutí Occupy provede. Zatímco vstupuje do další fáze, vsadil bych se, že bychom se opět měli přichystat na překvapení.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout