Die Verwandlung

16. 11. 2011 / Daniel Řezníček

Po přečtení povídky Metamorfóza (Proměna) F. Kafky a článku "Metamorfózy" pana Štega ve mně zůstaly podobné pocity. Daly by se popsat slovy "Co tím chtěl básník říct?"

Rétorika článku, a možná i nedostatek mé imaginace, mi nedovolily odpovědět si jinak, než že frustrovaný autor již zasedal ke klávesnici s jasnou myšlenkou: "Teď pošlapu vládu." Tužba jistě legitimní, avšak...

Příspěvku se dle mého názoru žalostně nedostává jakékoli podpůrné evidence, chybí originalita, sebemenší náznak analýzy či objektivnější důvod k samotnému jeho napsání. Autor zkrátka hraje na notu citů a vášní. Co hůř, nechá se jimi unášet. Nechť je mi míra mého cynismu odpuštěna, ale článek mě s největší pravděpodobností nikterak neobohatil. A to se v žurnalistice stávat nemá.

Neurčitá klišé ze začátku článku jsou následována velmi konkrétními klišé ohledně osob premiéra Nečase, ministra Kalouska a strany VV v jeho prostřední části. Také se dočteme, že "Smečka koaličních poslanců metamorfovala v tupou hlasovací mašinérii, která zpochybnila poslední zbytky důvěry v demokracii."

Vázaný mandát byl politickou normou a praxí systému první republiky. Přesto byli (dle mého názoru) lidé nevěřící v jeho demokratičnost v menšině. O moc více jich pravděpodobně není ani dnes. Možná, že právě autor k nim ale patří. Pak mu křivdím...

Dále však: tvrzení o Nečasově sítu, "kterým propadne jakýkoliv zájem občana a zůstane v něm pouze zbytnělý zájem vlastní strany, jak včera dokázal jmenováním nového ministra průmyslu", se mi jeví jako poměrně zmatečné. Jistě, je to zřejmě zájmem strany ODS, aby byl bývalý ministr z řad ODS nahrazen člověkem taktéž z ODS. Je zcela legitimní a standardní, že tento zájem byl premiérem a předsedou oné strany prosazen.

1) Je premiérovým rozhodnutím, koho nominuje na nového ministra po rezignaci toho bývalého (pan K. Gottwald by mohl vyprávět).

2) Koaliční smlouva přidělila post ministra průmyslu a obchodu ODS. Možná, že autor měl na mysli Nečasův zájem o vlastní stranu (a její vnitřní rozložení sil). Ano, zde možná lze vznášet námitky.

Nezastávám se vlády. Nekritizuji vládu. Neodvažuji se. Nemyslím, že bych k tomu byl dostatečně způsobilý a informovaný. Pakliže se k jednomu či druhému někdo odváží, měl by svá tvrzení něčím podložit.

Člověk frustrovaný politikou může v Česku 21. století dělat mnoho - může jít demonstrovat, může kandidovat ve volbách a politiku (se snažit) změnit, může psát petice, může se odstěhovat do jiného státu. Může psát do Britských listů. Opakuji však, že v tomto případě bych, jakožto jejich čtenář, uvítal přítomnost i jiných elementů než emocí.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 16.11. 2011