Jsme opravdu tak lhostejní a otupělí?

16. 11. 2011 / Petr Pokorný

Po listopadu 89' bylo rozkradeno neskutečné množství státního majetku, vyprodány desítky konkurečně schopných podniků, další záhadně snadno přešly do rukou lidí, kteří by nyní měli nejspíše obrovské problémy prokázat, jak přišli k těm podnikům, nebo k pro-středkům na jejich koupi. Ti, co byli u moci v těch letech a umožnili takovéto devastování našeho státu, jsou u moci stále. Nyní nám ale tvrdí, že jsme na tom špatně, že se musíme smířit s reformami a hlavně s chudnutím, že stát nemá prostředky na zlepšení životní úrovně obyvatelstva (hlavně, že pro naše boháče již máme v Praze hotely se 100.000,- Kč za noc a v plném luxusu). Dalo by se psát hodiny o podvodech, korupci, zločinech a jejich smetení pod stůl, ale jak se ukazuje, to asi nemá smysl. Všichni myslící občané vědí, že kdyby byl tento stát demokratický, právní, nezkorumpovaný, kdyby v něm byli voleni do zastupitelstev poctiví a důslední občané, byla by velká část těch boháčů za mřížemi, jejich nezákonně nabyté majetky navráceny státu, existovala by milionářská daň, daně právnických osob by byly odstupňovány podobně jako v těch zemích, které jsme tak nadšeně vyhlašovali dohnat a politici, soudci a právníci, kteří se nechali zkorumpovat, by se za to také zodpovídali.

Suverénnost pravicových politiků, tak jasně viditelná, jejich pohrdání nespokojeností a protesty občanů, je dána téměř jistotou, že se občané a především ti nejvíce postižení -- mladí lidé a důchodci nejsou schopni sjednotit a s využitím zákonných prostředků (demonstrací, stávek a hromadných podpisových akcí se žádostmi o nové předčasné volby) změnit tuto politickou situaci.

Je smutné, že odbory, různé nevládní organizace jako ProAlt, Ne základnám a mnoho dalších, ale také levicové politické strany, vyhlásí demonstraci, nebo dokonce stávku (i celostátní) a občané, kteří v zaměstnání, po ulicích a v hospodách nadávají na "reformy", politiku, pravicové politiky, se nakonec ani těch protestních akcí nezúčastňují. A většina sdělovacích prostředků pak napíše, že vlastně je jen malá část občanů nespokojena! Poslední takovou zkušenost autor článku udělal na stanici při čekání na METRO při cestě na demonstraci ProAlt na Náměstí Republiky. Tam se bavili 3 muži ve věku nad 45 let o situaci a reformách a až vulgárně nahlas nadávali na vládu a pravicové politiky. Autor článku jim řekl, že mají příležitost vyjádřit svou nespokojenost za hodinu na zmíněné demonstraci a bylo mu odpovězeno, že na to kašlou, že půjdou raději do hospody!

Jak tedy má dojít ke zlepšení situace, napravení všech těch podvodů, rozkrádaček, korupcí, výsměchu pravice, když je většina lidí lhostejných a pohodlných vyjádřit veřejně a tvrdě, že už toho má dost, že je třeba změnit politickou a společenskou atmosféru v České republice. Čím déle bude pokračovat ta lhostejnost, tím bude hůře. To si uvědomuje většina společnosti, ale když má pro to něco udělat, tak velká část nic nepodnikne. A na to pravice a podnikatelé spoléhají! To je také důvod stále větší arogance politiků, příkladem může být prohlášení předsedkyně Poslanecké Sněmovny pí Němcové, že pravice nepřipustí vládu levice. To jsou slova zavánějící totalitou. Ale pí Němcová si to asi může beztrestně dovolit, předpokládá nejspíše (stejně jako většina pravicových politiků) na nová hesla ve stylu: " Přemluv bábu", nebo "zaručeně nových stran a straniček" a na to, že zase se najde dost řekněme naivních lidí-voličů, kteří tomu budou snad i věřit.

To vše jsou důvody, kvůli kterým by se měli občané zamyslet, zda by přeci jen neměli obětovat něco ze svého pohodlí pro většinu i pro ně samotné.

K pozitivní změně nemůže dojít, pokud nebude odstraněn zkorumpovaný a lobbistický systém, zkorumpovanost soudnictví a zlepšena situace České Policie, provedena zásadní daňová politika -- ale ne poctivých občanů, ale podvodníků, tedy kontrola majetku osob a způsobů jejich nabytí a především nekompromisní potrestání všech těch, kdo za tím po dobu 22 let stojí a to padni komu padni.

K tomu by ale musela být opravdu vůle většiny občanů a ti by ji museli dát jasně najevo všemi demokratickými prostředky!

Vytisknout