Osa Paříž -- Berlín -- Moskva je opět tady

16. 11. 2011 / Immanuel Wallerstein

Mezitím byl 8. listopadu zahájen v Lubminu na baltickém pobřeží Německa za minima seriózního zpravodajství v médiích a na internetu provoz plynovodu Nord Stream, a to za přítomnosti ruského prezidenta Medveděva, předsedů vlád Německa, Francie a Nizozemí, ředitele Gazpromu, což je exportér ruského plynu, a komisaře Evropské unie pro energetiku. Tato událost znamená zvrat v geopolitické hře, na rozdíl od všech oněch široce diskutovaných ne-událostí, k nimž ve skutečnosti nedojde.

Co je Nord Stream? Řečeno velmi jednoduše, je to plynovod položený na dně Baltického moře, který vede v ruského Vyborgu nedaleko St. Peterburgu do německého Lubminu nedaleko polských hranic, bez toho, že by vedl přes nějakou jinou zemi. Z Německa může pokračovat do Francie, Nizozemí, Dánska, Velké Británie a dalších zemí, které horlivě kupují ruský plyn.

Nord Stream je společný projekt soukromých podniků s požehnáním příslušných vlád. Ruský Gazprom vlastní 51%, dvě německé společnosti 31% a po 9% procentech připadá na jednu francouzskou a jednu nizozemskou společnost. Všechny investiční podíly (a odpovídající potenciální zisky) jsou privátní.

Klíčovým prvkem tohoto uspořádání je, že plynovod neprochází Polskem ani jiným pobaltským státem nebo Běloruskem či Ukrajinou. Všechny uvedené země tím přicházejí nejen o možnost vybírat tranzitní poplatky, ale nemohou ani využívat svoji mezilehlou polohu k zadržování dodávek plynu do západní Evropy, když vyjednávají o dohodách s Ruskem.

Německá mediální agentura Deutsche Welle dala své zprávě titulek "Nord Stream: komerční projekt s politickou vizí". Le Monde napsal do záhlaví "Gazprom se etabloval jako globální energetický aktér". Podle Josepha Bauera, experta na energetiku z výzkumného oddělení Deutsche Bank ve Frankfurtu nad Mohanem, "je to politický i komerční projekt, jehož smysl je jak v ekonomické, tak v politické rovině".

Rusové mezitím sdělili Číňanům, že jim nebudou prodávat plyn o 30% levněji než jsou evropské ceny, a že nevidí důvod, proč my mělo Rusko subvencovat čínskou ekonomiku. Dali také jasně najevo Turkmenistánu, který má obrovské zásoby zemního plynu, že nebudou mít pochopení pro eventualitu, že by exportoval svůj plyn jinak než přes Rusko. Právě v těch dnech, kdy byl spuštěn Nord Stream, oznámil nový prezident Kyrgyzstánu, že má v úmyslu zrušit základnu vojenského letectva USA v Manasu poté, co v roce 2014 vyprší smlouva o jejím pronájmu. Tato základna má klíčový význam pro zásobovací linky USA do Afghánistánu. Je zřejmé, že Rusko dál posiluje svůj vliv na někdejší středoasijské republiky Sovětského svazu.

Jak středovýchodní Evropa, tak Spojené státy zjišťují, že plán na zamezení vzniku osy Paříž -- Berlín -- Moskva není schůdný. Před touto realitou se sklánějí ústřední mechanismy Evropské unie stejně jako mnoha zemí středovýchodní Evropy. Nejobtížnější je to pro Ukrajinu, v níž tento vývoj způsobuje rozkol. A Spojené státy? Co s tím vlastně mohou dělat?

Vytisknout