O tom, co bylo (před 22 lety) a o tom, co je dnes (co nám z toho zbylo)

17. 11. 2011 / Jiří Baťa

Začnu tímto: Za bolševika byla nesvoboda. Byli jsme nadšeni i dojati, když jsme zvonili klíči. Nevěděli jsme, co nás čeká. Bolševik nás čtyřicet let strašil kapitalismem. Dneska vidíme, že měl pravdu. Jsou lidé, kteří jsou u vytržení z toho, jak jsme to natřeli nedemokratickému systému, jak jsme se konečně vymanili z totality, jak si konečně vládneme sami, jak je teď vše dokonalé a jak tedy konečně už máme, co jsme chtěli!

A nyní si položme několik otázek, které s touto euforií souvisejí. Za A, co bylo za komunistů a co z toho sami komunistické špičky měly, za B, co máme dnes a co z toho mají dnešní "polistopadoví" obroditelé, za C, jaký efekt pro občany přinesla nová éra, éra kapitalismu a zda s tím můžeme být spokojeni.

K otázce A: Víme, že za komunistů byla totalita, nebyla demokracie, z pohledu ekonomického ale existovaly i velice schopné podniky, které uměly vyrábět světové výrobky např.Tatra (suverénně vyhrávala Dakar), Škodovka Plzeň, Poldi Kladno, která uměla takové materiály, že jsme vyráběli vlastní endoprotézy, Plzeňský pivovar, křišťálové sklo, (pověstný český křišťál), byť co do kvality nic moc, ale přece jen byl tu Svit, ale i OKD, hutě, železárny, dostatečná zemědělská výroba a další.To jsou či byly pojmy uznávané ve světě. Ale také víme, že byly fronty na banány, že nebyl dostatek toaletního papíru, že nebyly plné krámy (ne)potřebného zboží, že se jen těžko mohlo cestovat za hranice (když tak jen do zemí RVHP), že existovaly tuzexové poukázky alias bony, ale také, že nebyli nezaměstnaní, že nebyli lidé bez domova či střechy nad hlavou, že se u lékaře a v nemocnicích neplatily žádné poplatky, běžně se jezdilo do lázní, lidé se nedomáhali vyšších mezd, sociálních a jiných dávek a jistot, že se lidé cítili bezpečněji, že důchodci neměli obavy z nevyplácení či krácení důchodu, že pojišťovny pojišťovaly, spořitelny spořily, školy vyučovaly, učitelé neskuhrali o vyšší platy stejně jako lékaři atd., atd.

Co je však podstatné, za komunistů byli také politici, ministři, nejvyšší stranický orgán, krajské a jiné komunální orgány, jejichž představitelé požívali jistých výhod a platy. Není od věci si tedy připomenout, s odstupem 22 let, co těmto "hlavounům" z jejich velké kariéry zbylo. Zkuste si představit, nebo ještě lépe konkrétně zjistit, jak bydlí a z čeho žijí např. Milouš Jakeš, nebo Lubomír Štrougal. A to byli nějací prominenti režimu, který nás všechny utiskoval. To byli nějací totalitní hlavouni. Uzurpátoři. Nebo krajští a okresní tajemníci a jiní straničtí funkcionáři -- a zjistěte si, jak si ve svých stranických funkcích pomohli. Třeba takový František Čuba, socialistický velkopodnikatel, který přivedl na svět socialistický kapitalismus!

Český bulvární tisk zjistil a uveřejnil, jak žijí bývalí prominenti. Tak např., že Milouš Jakeš žije v domku, který spoluvlastní se svým bratrem, žije z nijak zvlášť velkého důchodu -- a tento tisk také škodolibě uvedl, že jeho sousedé jej často vídají v místním řeznictví, kde nakupuje nejlevnější druhy masa, např. bůček a nožičky. On, bývalý nejmocnější ve státě! Dnes? Žužla. Tak dlouho byl ve funkci a takto mizerně se zabezpečil na důchod. Jiný zmíněný prominent té doby, František Čuba, je rovněž v důchodu. Žije v rodinném domku, který má na dnešní poměry hodnotu kolem 3 milionů korun! Žije si poněkud lépe než Jakeš, ale to proto, že po revoluci nesložil ruce v klín a pracoval (mimochodem, snaží se pracovat dodnes, ještě není tak starý). Nelze tvrdit, že si ten který funkcionář nepřilepšil, jak by ne, platy měli poměrně slušné proti ostatním, ale ve srovnání se současnou politickou elitou nic moc! Takže obraťme pozornost na současnost a udělejme si malou rekapitulaci.

V listopadu 1989 jsme si to vyřídili s bolševiky, konečně jsme si všichni svobodně vydechli. A co se stalo? Novodobý, demokratický a kapitalistický stát za dvaadvacet let všechen tento (výše uvedený i neuvedený) státní majetek, majetek nás občanů, rozprodal! Ba dokonce lze otevřeně říci, rozkradl! Stát dokonce rozprodal i školky, kulturní domy, hřiště, která si občané de facto zadarmo stavěli v akci "Z". Stát také rozprodal a nadále prodává byty, které si lidé šedesát i více let vlastními náklady zvelebovali (stát do nich relativně nic, resp. ne mnoho investoval) v domnění, že tak činí pro sebe a pro své děti. Stát prodal i úspory lidí, když prodal banky. Za to všechno stát získal, mj. i v kuponové privatizaci, miliardy -- a kromě toho po celou dobu vybíral daně, sociální a zdravotní pojištění, jako každý jiný kapitalistický stát, pro který jsou daně jediným příjmem. Říkáme-li ovšem stát, máme tím samozřejmě na mysli někoho konkrétního, tedy politiky. Říkáme-li, že tak učinil stát, musíme říci, že tak učinili politici.

K otázce B: Zkusme si odpovědět na otázku: "Kde všechny ty miliardy jsou?" Notabene při vědomí, že státní rozpočet v době pádu totality nebyl v minusových číslech, že i na důchodovém pojištění bylo (mělo být) 80 miliard korun! Po dvaceti letech vytoužené svobody máme státní rozpočet v hlubokém deficitu. V takovém deficitu, že musíme omezovat výdaje a utahovat si opasky. Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, musíme si připomenout několik faktů a jmen. V této souvislosti je třeba si např. zjistit jak bydlí, z čeho žijí a jaké mají majetky např. Stanislav Gross, Aleš Řebíček, Mirek Topolánek, Marek Dalík, ale také Václav Havel, Václav Klaus a další, mimo politické osobnosti Kožený, Pitr, Krejčíř, Bakala, Kellner a řada jiných velkopodnikatelů, kmotrů a bossů, včetně současných vládních politiků (Kocourek) a vládnoucích struktur.

V současných podmínkách jsou rovněž nepřehlédnutelné příjmy šéfů ČD, ČEZ, ČSA, ČT, NKÚ, členů dozorčích a správních rad, odměny na ministerstvech, platy (plus náhrady) poslanců a senátorů, soudců atd. Těch faktů je celá řada, o těch však při řešení domácí ekonomické krize politici nehovoří. Když ano, tak např. formou peněžní poukázky s připomenutím občanům, že každý z nich dluží státu peníze v řádu 150 tisíc korun, suma sumárum 1,5 bilionu korun, které chybí ve státní pokladně. Tedy abychom tomu rozuměli, ony chybí ne proto, že je, jak se snaží Kalousek zdůvodnit, "prožrali občané", ale chybí proto, že byly výše uvedenými lidmi rozkradeny. Dříve se tomu říkalo "defraudace", tedy zneužití v osobní prospěch, dnes to má být odměna za úspěchy současných politiků a podobných individuí, které takto budovali (a stále "úspěšně" budují) náš novodobý kapitalistický a demokratický stát!

K otázce C hledejme odpověď v konstatování, že si zopakujeme úvodní větu a slova druhého odstavce: Za bolševika byla nesvoboda. Byli jsme nadšeni i dojati, když jsme zvonili klíči. Nevěděli jsme, co nás čeká. Bolševik nás čtyřicet let strašil kapitalismem. Dneska vidíme, že měl pravdu!

Možná že ne tak docela, protože s kapitalismem spjatá demokracie, která je virtuálním nosičem podstaty kapitalismu, byla totálně, neřkuli brutálně zneužita. Otázkou je, zda by tomu v kapitalistickém systému mohlo být jinak, zda jsou nějaké relevantní záruky, že demokracie nemůže být zneužita. Osobně se domnívám, že takové záruky neexistují, ale naopak, je to průvodní a typický jev kapitalismu.

Máme-li vzít alespoň částečně vážně ono (tehdy virtuální) strašení kapitalismem ze strany bývalých komunistů z dob totality, musíme dnes zcela bez nadsázky přiznat, že měli pravdu. Svoboda, kterou jsme pádem totality získali, je sice moc pěkná záležitost, jenže není pro každého. Stejně tak je tomu s doménou demokracie. Ta je platná jen pro několik vyvolených, ten zbytek je s demokracií spojován jen tím, že oni mohou, protože mají právo a moc, ostatním občanům už zbývá jen se před "jejich právem a mocí" ohýbat. Ohýbat pod tíhou břemene které občanům "jejich" demokracie nakládá na již tak dost ohnuté plece. Jinak bychom si stěží pokládali a hledali odpověď (jako by) na záhadnou otázku: Tak kde, sakra, jsou ty miliardy za rozprodaný stát? Upřímně řečeno skoro jistě odpověď známe. Ale co je nám to platné, že? Nemohu než v této rovině skutečností konstatovat: Kde jsou ty časy, kdy to stálo za ...! Zde není od věci připomenout slova pana prezidenta V. Klause který prohlásil, že naši občané zažívají nejstabilnější a nejplodnější roky existence našeho státu. Je-li tomu tak, jak bude za několik let?

Vytisknout