Na Titaniku se také do poslední chvíle muzicírovalo

27. 4. 2011 / Vladimír Hejnic

Zpívejte, hrajte, usmívejte se. K jaru to patří a příslib léta zdobený letošními slunečnými dny k tomu vybízí. Užijte si své minuty slávy. Ústřední výbor KSČ a vládní orgány kolem roku 1987 v perestrojce hledaly způsob jak se přiblížit lidem, protože cítili, že vlak odbočuje na jinou kolej. Zámysl a základ měl být to pro občany, ale výsledek vyzněl zcela zřejmě ne dost s občany. Ti se proto o něco později rozhodli přepřáhnout.

Ne všechno co chci vytvořit pro druhého, někdy i blízkého člověka, musí být pro něj přijatelné. I dobrý úmysl bývá "spravedlivě" potrestán a ani "trpělivé vysvětlování" na tom nemusí nic změnit. Ve zdravé občanské společnosti se hledá kromě zisku také shoda. Takové zdraví naší společnosti očividně chybí. Stále ještě předzvěst (podle loňského hlasování občanů) a příznaky nemoci zvané "bída" je léčena prapodivným lékařem. Nebo spíš šarlatánem?

Vy jednáte jen ve jménu zisku a to ještě ve prospěch "vybrané skupiny lidí". Ovšem ne skupiny, kterou jste si vybrali, nýbrž skupiny, která si vybrala vás. V tom je zřejmě největší potíž.

Současný vlak jede rychleji a obsluha si zřejmě neuvědomuje, že výhybka umí podvozek pěkně nadhodit. Nějak jí nedochází, že nemusí nutně dojít k přepřahání. Vlak po nezvládnutí výhybky může jít z minuty na minutu do šrotu. Může být i hodně obětí. Ale kolejové vozidlo se dá nahradit včetně obsluhy. Změnu nemusí za každou cenu vyvolat hlasování opozice v parlamentu. Co se povedlo strojvedoucímu Grossovi, vám projít nemusí.

Aniž bych to plánoval, uvědomuji si, že jsem v článku zneužil přirovnání k několika výrazným oborům lidské činnosti. Není to ve vaší -- naší - krizi příznačné i s ohledem na aktéry krizových jevů?

Vytisknout