Monitor Jana Paula:

Mládí vpřed! Aneb o skrytém bolševismu a hloupých úřadech

27. 4. 2011 / Jan Paul

Znám spoustu mladých a zdravých lidí, kteří pobírají příspěvek v nezaměstnanosti, znám spoustu dvacetiletých a třicetiletých znuděných staříků, kteří mi sotva stačí v chůzi do kopce, pro které je jediným smyslem nějak strávit den, pokud možno co nejbezstarostněji, a bez vztahu ke všemu kolem sebe. A mnoho je těch mladých, které objala velkorysá náruč státu, a ani trochu se nestydí, že v lehce nabytém volnu se nechávají zaměstnávat tzv. "brigádně". Jednou za měsíc přijdou na pracák, a tam se jich úřednice zeptá: sehnal jste? Ne? Dobře, za měsíc přijďte zase. Jak se peníze mohou dostat k těm, kteří je opravdu potřebují? Kteří, jak je zmiňuje Uwe Ladwig, jsou z objektivních důvodů odkázáni na sociální dávky?

Jen kdyby si nějaký úředník prošel nejrůznější krámky, krámečky, butiky, a podíval se do smluv. Často by je ani nenašel, a stejně tak často šetří naši podnikatelé na sociálním a zdravotním pojištěním svých "zaměstnanců", otrocké mladé pracovní síle, jejíž budoucí důchod bude nejspíše kompenzován zase jen těmi, kteří poctivě pracovali. Nedovedu si představit, že bych šel na pracovní úřad a oznámil bych jim tam, že jsem jako profesionální umělec už rok neprodal obraz, že jsem bez práce, a s mojí situací by měl stát něco udělat. Ano, kdo práci chce, ten si ji najde, jenže naše mladá elita manuálně pracovat nepůjde, ani nemůže, jednak jsou rychle unaveni, a beztak by nevěděli co s rukama dělat.

Však on se jim ten způsob života ke stáří projeví, své navenek bujaré mladí si systematicky rok po roce beztak decimují konzumací všech těch zaručeně zdravých přípravků a preparátů. Nechci zevšeobecňovat, chci jen vyvážit pohled, nedělám si iluzi, že praktická užitečnost vzdělání mnoha mladých lidí je pro přínos společnosti v mnoha směrech k ničemu, ale mají papír, a mají tím podle pana vzdělaného právo na důchod. Jak směšné. Stačí když si uvědomím, na jakých pozicích se pobírají nejvyšší platy, a srovnám si to s tím, k jakým problémům tento svět míří. Ekonomové a manažeři řídí své krachující podniky, společnosti a korporace, řídí tento krachující svět, a krize ve všem se dále jen prohlubuje.

Po přirozené inteligenci se slehla zem, hlupáctví má zelenou, jenže čas tiká nemilosrdně všem bez rozdílu. Ale abych vyvážil pohled na věc, také v mé generaci padesátníků je mnoho těch, kteří si zničili život i vlastním přispěním, třeba přejídáním, a pobírají částečný a nebo plný invalidní důchod. Ano, i v této oblasti existuje korupce, kamarádšoft, stačí trochu více simulovat, přehánět a využít hlouposti či neodpovědnosti odborníků, kteří o sociálních dávkách rozhodují. A tak se vlastně hranice důchodového věku prodlužuje hlavně těm, kteří mohou a jsou také ochotni pracovat. Možná proto, že nevysedávali celý život u Facebooku, možná proto, že být zaměstnán pro ně ještě znamená možnost existovat.

Vytisknout