Věda je zábava

30. 9. 2010 / Pavel Kopecký

Ne-li, jde o něco nepříjemného, divného a vlastně nebezpečného. Oficiální předností čistě lidských i obchodních vztahů stává se potlačování jejich přirozených očekávatelných následků. Nabídka nenést za své činy odpovědnost a možnost kdykoliv vycouvat.

Duch zábavné atraktivity a balamutící nezávislosti má své silné propagátory v mnoha médiích. Jestli nejde přímo o jejich podstatu. Na zápraží hromadných sdělovacích prostředků, jež svou klipovitostí suverénně upozaďují knihy, proto dnes jako oukropečci postávají dříve ctihodné instituce a prosí o trochu té pozornosti.

Zároveň je potřeba vyjít vstříc (přičemž nic proti důstojné popularizaci), takže za tajemné Noci vědců, která se letos koná ve dvou stech evropských měst, mění se rovněž věda v zábavu. Akademici během ní ukazují obecnému lidu, že jsou vlastně také druh homo sapiens, předvádějí se v historických kostýmech, nechávají beton změnit v pružinu nebo podobni starým zlatodějcům vyjevují možnosti tavených kovů. A to vše s finanční podporou Bruselu.

V naší zemi se tak děje pošesté, přičemž nápad průkopnicky uskutečněný v Plzni získal řadu příznivců. Brněnské učence nevyjímaje. Snahou je samozřejmě přiblížit bádání a jeho výsledky širokým vrstvám, nalákat mladé nadšence, možná přesvědčit rodiče o smysluplnosti vyšší edukace jejich ratolestí v konkrétním oboru.

Obecně vzato se terciární vzdělávání na našem území stále těší jisté vážnosti a na nezájem uchazečů si stěžovat nemůže. Tedy když pomineme klesající počet středoškoláků a výraznou disproporci mezi technickými a humanitními disciplínami. Dosud obvykle panuje jinde už do jisté míry zpochybněné přesvědčení o vyšší učenosti coby garantu vyššího platu, nebo alespoň zaměstnání, takže není divu, vycházejí-li sociologům průměrná očekávání nástupního platu přes 25 000 Kč.

Jistě, někteří to štěstí mít nesporně budou. Leč například skrze "zábavnou vědu" rozhodně stěží. Ve veřejném univerzitním prostředí (mimochodem privátní vysokoškolská sféra dvakrát výzkumně aktivní není), kteréhož masivním rozvojem se už dvacet let zaklínáme, automaticky dosáhne na celostátní platový průměr až vyšší šarže. Nemluvě o vzrůstajících požadavcích na publikační či jiné aktivity, na běžně finančně motivované tlaky nadřízených, aby snadno procházeli posluchači dříve nemyslitelní, bez ohledu na celkovou neujasněnost koncepce akademického prostředí u nás.

V České republice bývá neustále proklamováno cosi o významu umu, potřebě jeho podpory a hmotného zabezpečení, ale většinou skutek utek. Na mladé české lékaře pořádají hon německé nemocnice, péče o nadprůměrné děti pokulhává, peníze do vědy a výzkumu nepatří k samozřejmostem. Vysokoškolská sféra bojuje s podfinancováním, a zároveň komercionalizací, leckdy podivnými mravy svých vrcholných činovníků nebo s velmi problematickými nápady na upřednostnění praktického vzdělávání. Nechtěně zábavnou se tato oblast stává jen za předvolebních kampaní.

V krácené verzi publikoval brněnský deník Rovnost

Vytisknout