Veliký hoblík na společenskou pestrost opět zabral

16. 9. 2009 / Jan Smolák

Ale teď vážně. Viliam Buchert napsal na iDNES text, v němž prezentoval svůj subjektivní pohled na českou alternativní kulturu. Komentář k celé události od pana Bucherta je klasickým příkladem, kdy tak trochu prorežimní autor udělá novinářskou dělničinu a uplácá dva tisíce dobře placených znaků, aby přibyl nějaký ten drobák na výplatnici. Proto je nutné některé jeho mylné představy lehce doplnit.

Buchert: Nemáte kde bydlet? Nechce se vám platit za nájem? Obsaďte opuštěný dům. A zahalte to do chytlavých slov o rozvíjení alternativní kultury. Tím vzbudíte u některých lidí pocit sounáležitosti v boji proti "prohnilému" kapitalistickému režimu.

Jasný příklad povrchního myšlení plného předsudků, kdy se autor snaží zaškatulkovat squatery jako asociální bezdomovce a zloděje kradoucí domy z důvodu vyřešení vlastní životní či finanční nouze. Většina lidí podílejících se na obsazení budovy (a jejich podpoře na ulici) byla na místě z důvodu spíše ideového než zištného. V pražském případě šlo o upozornění na iracionální jev nesmyslného nevyužívání obytných staveb a snahu získat vlastní prostor pro rozvoj alternativní kultury v ČR, nikoliv o vyřešení bydlení pro několik bezdomovců. ... Inu pro předního novináře prohnilého kapitalistického režimu je "pocit sounáležitosti" nepochybně jen pojmem z oblasti nepoznané a vzdálené teorie. Poté nutně vznikají podobné myšlenkové zkraty, v nichž autor z důvodu vlastní emocionální omezenosti přisuzuje zištný motiv čistě nezištným ideám.

Buchert: Ani sebevětší zaklínání se snahou o vytvoření alternativních center kultury neopravňuje squatery, aby obsazovali cizí soukromý majetek. Neexistuje pro to omluva.

Takže - máme hmotně neexistující právnickou osobu, která v rámci nějaké spekulace získá budovu, o niž se následně několik let nestará a nechá ji naprosto nevyužitou zchátrat do neutěšeného stavu. Jediným vztahem mezi budovou a majitelem je cár papíru s parafou a razítkem, reálný vztah neexistuje -- budova je dlouhodobě opuštěná a její stav jasně vypovídá o tom, že "majitel" má možná (!) právní nárok k jejímu vlastnictví, nikoliv však morální. Pakliže je budova po určitou dobu v takto žalostném stavu -- nárok na její užívání má automaticky přejít na toho, kdo se o ni začne starat. Pochopitelné možná v Holandsku, bohužel nepochopitelné v českém koktejlu tvrdé kapitalistické reality s relikty bolševické mentality. Je naprosto nepřijatelné, když "majitel" budovy, který absolutně necítí úctu k lidské práci a energii vynaložené při její stavbě, neuznává ani svou povinnost budovu spravovat, ale má tu drzost si ji nárokovat. Vždyť se prostřednictvím chátrajících obytných prostor vysmívá všem lidem, co jsou nuceni k zotročujícímu dlouholetému splácení hypoték u lichvářských organizací, a to jen aby mohli dosáhnout toho, čím zde uvedený "majitel" evidentně pohrdá a nevěnuje tomu péči. Tuto nerovnost squating maže. Bohužel, práva virtuálního "majitele" hájí česká policie tím, že zmlátí nebo pozatýká skupinu lidí, která na tenhle šlendrián upozorní. Jasný případ, kdy je virtuální moc kapitálu nadřazována nad člověka a veškerou logiku. Nahnědlá policie při svém zákroku hájila nejen "právo" "majitele", ale i samotný dehumanizující princip, na kterém je dnešní společnost postavena. Pan Buchert to samozřejmě vidí jinak.

Buchert: squateři odmítají uznávat autority, nelíbí se jim jakékoli zřízení a snaží se demonstrovat za každou cenu svoji nezávislost na čemkoli. Určitě lze v jejich konání vysledovat i touhu po určitém dobrodružství, protože vzpouzet se většině přece patří k výbavě mladého člověka.

233 znaků -- to je hned stovka v kapse a člověk se ani moc nezapotí ... Ta dnešní novinařina, to je učiněnej zlatej důl, zlatej důl.

Buchert: Velkým problémem squatingu v Česku totiž je, že na rozdíl od západoevropských zemí se zatím nepodařilo vybudovat natrvalo squat, který by před veřejností obhájil právo na svoji existenci. Například tím, že dům byl opraven do lepší podoby, než v jaké byl předtím. Existují přitom zajímavé příklady z Rakouska, Norska, Španělska i dalších zemí, kdy obec, město či stát legalizovaly snahy squaterů.

Tady již pan Buchert předkládá čtenáři vlastní obraz světa, který nemá s pokusem zprostředkovat realitu vůbec nic společného a snaží se nasměrovat představy neinformovaného čtenáře k dojmu, že nepřítomnost squatu na území ČR je chybou samotné alternativní kultury. I kdyby v ČR založili squat Mahátma Gándhí, Ježíš Kristus, Sókratés a Matka Tereza, tak je stejně Policie ČR utopí v krvi, a to za nadšeného potlesku celé české společnosti. To je prostý fakt. Ze strany státu není ani náznak snahy po domluvě, ale podle pana Bucherta nejsou squateři schopni obhájit své právo na existenci. On jim někdo tu možnost dává? Oni někdy zažili něco jiného než permanentní buzeraci od represivních složek? Teď jsou alternativci nešťastně vmanévrováni do situace v níž mohou své právo na existenci hájit maximálně tak s molotovem v ruce, což samozřejmě dělá největší radost chuligánům v uniformách. Tímto veskrze smutným stavem však nejsou vinni samotní alternativci, ti se dlouhodobě projevují nekonfliktně. Základní problém je záměrně šlechtěná odevzdanost české společnosti, jež v konfrontaci s "nestálostí" počátku 21.století plodí intoleranci vúči všemu, co neodpovídá virtuálně utvářenému mustru konzumní homogennosti, která se stává poslední pochybnou životní jistotou mnoha občanů ČR. Následná nikým nekritizovaná policejní zvůle je už jen vyústěním celého nešťastného procesu. V této chvíli je směšné srovnávat podmínky občanské společnosti v ČR se situací v Norsku! Norsko je z českého pohledu jiný svět.

Při vší úctě k osobě pana Bucherta, to porovnání se Západem je nechutně manipulující. V civilizované Evropě mohou existovat squaty nikoliv pro to, že alternativci na západě jsou přizpůsobivější, ale jednoduše kvůli tomu, že v civilizovaných částech Evropy je alespoň jistá slabá míra občanské svobody ve společnosti zakořeněna. V ČR ovšem není ani to malé množství svobody, které je běžné téměř všude na Západě. Naše země se může dvacet let od revoluce honosit titulem sociální hybrid -- to nejhorší z obou světů. Současná provizorní vláda by měla provést sebehodnocení a popřemýšlet, zda-li je v dnešní chaotické době vhodné, aby se zaměstnanci ministerstva vnitra chovali, jako by v ČR vládla policejní junta! Názor J.S.Milla o tom, co vede k tyranii většiny nad menšinou, na vnitro zatím nedorazil.

Buchert: Naši squateři prostě ještě nedozráli k tomu, aby je veřejnost mohla respektovat. I když za jasně stanovených podmínek (třeba, že na soukromý majetek se nešahá) by to možné bylo.

Autor má zřejmě na pracovním stole orákulum, které mu věští, co by "možné bylo" a za jakých podmínek vzniká ve společnosti souhlas s požadavky marginální skupiny. Ale věcně vzato - minimálně ta viditelná veřejnost respektem vůči sociální alternativě citelně šetří a dává jasně najevo, že možné je pouze nic a nikdy. To, s jakým nepochopením se setkávají místní squateři, svědčí o něčem žalostném v české společnosti - a i když pan Buchert vidí squatery jako nevyzrálé, jednají v rámci anarchistické "divoké" metodiky více než vyzrále a s rozumným ohledem na momentální prachbídné podmínky v české societě. Nebo má snad pan Buchert pocit, že jednání squaterů v Dánsku a sociální nepokoje v Řecku jsou projevem větší vyzrálosti?

Vztah represivních orgánů, většinové společnosti a její volené/nevolené reprezentace vůči squaterům (potažmo vůči čemukoliv, co se ve veřejném diskurzu označí jako nestandardní) je naprosto otřesný a karikuje veškeré představy o tom, že v ČR vzniká svobodná, demokratická a tolerantní společnost. Naopak, krůček po krůčku ...

Vytisknout