Poznámka o sporu o teplotní odolnosti oceli

16. 9. 2009

Píseň ,,My letci máme ocelové ptáky" obsahuje podstatnou chybu. Nemám ovšem na mysli tu, která napadala vojáky základní služby, když ji museli zpívat, jde o to, že základním konstrukčním materiálem letounů jsou hořčíko-hliníkové slitiny. Při parametrech letounu (100 tun, 850 km/h) se při nárazu musí proměnit v teplo energie 2,8 GJ. Když bude dopad letounu trvat 10 vteřin, bude střední výkon ohřívající letadlo dosahovat 280 MW, napsal čtenář, který se představil jako Vladimír Šmídl.

Pokud by náraz skončil za vteřinu, bude střední tepelný výkon 2800 MW, prostě desetkrát větší. To už by vám nedodal ani Temelín. Přitom doba kolize se pohybovala v uvedeném rozmezí. Teplo se uvolní na nárazových plochách, nikoli rovnoměrně, a proto hořčíkové slitiny se nejen roztaví, ale dosáhnou i teploty varu (1090 stupňů Celsia) a budou hořet (hoří i v oxidu uhličitém, hoří i ve vodní páře). Destrukce místa nárazu je tedy jasná (teplota hoření přesahuje 2000 stupňů). Destrukce zbytku budovy je ovšem oprávněně předmětem spekulací.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 16.9. 2009